KEF Reference 207/2
| 
| 
+ 46 + 37
Pojmenuje-li některý výrobce svůj produkt slovem „Reference“, pak tím dává najevo své sebevědomí a odvahu utkat se s těmi nejlepšími. KEF pak se svou vlajkovou řadou vyzývá na souboj tak slovutná jména jako je série 800 od britských „kolegů“ z Bowers&Wilkins nebo Cantonem vytvořená řada se stejným jménem „Reference“. Jistě by se našlo i několik dalších jmen a řad, které samy sebe označují za „top high-end“, jen málo jich – alespoň na českém trhu – září tak jako již zmiňované. Více než půlmilionové 207/2 jsou tím nejlepším, co KEF (samozřejmě až na extrémně drahé vzácné perličky Muon a Blade) v současnosti svým zákazníkům nabízí.
Dvojka v názvu indikuje druhou revizi těchto masivních reprosoustav. Ta první měla ještě instalovaný super tweeter, který ale do roka a do dne zmizel a celý sloupek byl nahrazen verzí 207/2. Současný model už je pak na trhu také nějakou dobu, tentokrát ovšem úspěšně a beze změn. Jedná se o čtyřpásmovou plnorozsahovou reprosoustavu s dvojicí bassreflexových otvorů. Stojíce v prostoru, působí dvě stě sedmičky skutečně impozantně – ne že by na světě neexistovaly hezčí nebo větší reprosoustavy. Ale KEF do 207/2 promítl eleganci tradičního anglického nábytku, vynikající práci se dřevem a dýhou, vyplnil celou přední stranu rozměrnými reproduktory a protáhl ozvučnici vzad, ne nepodobně jako u lodních trupů. Elegantní a nenásilný styl, který snadno zapadne do jakéhokoliv interiéru, tvoří spolu s výškou
Jak již bylo řečeno, přední stranu zabírají téměř výhradně reproduktory a vespod skutečně obří otvor jednoho z bassreflexů – tento ústí v komoře spodního basového měniče. Druhý bassreflex pak vychází z komory horního basového měniče a ústí pod látkou na horní straně reprosoustav, těsně za samostatnou „kapkou“ středovýškové sekce. V této oblasti najdeme i malý, ale příjemný bonus – integrovanou vodováhu.
Na oblouku, spojujícím boční strany dvě stě sedmiček, najdeme desku s třemi páry masivních reproterminálů WBT standardu – reprososutavy tak mohou být zapojeny až do tri-ampingu. Zbytek ozvučnice je velmi jednoduchý – od zaoblených hran na všech bocích, od masivních kovových nožiček, umožňujících regulaci sklonu reprosoustav, od horní maličké „polokoule“ se samostatnou komorou středobasového měniče až po kapkovitou schránku Uni-Q měniče, vše jen dýchá hodnotou, kvalitními materiály a vynikající ruční prací. Nejvyšší řada KEF se totiž vyrábí výhradně v původní britské továrně KEF od první do poslední součástky. A je to vidět na dokonalém slícování jednotlivých dílů, na kvalitě mnohavrstvého laku i výběru materiálů.
Samostatný odstavec si zaslouží provedení výhybky – je uložena na antivibračních podložkách v základně reprosoustav a mechanicky je spojena s ozvučnicí jen tak málo, kolik je nezbytně nutné. Pro každé pásmo je použita samostatná deska se součástkami, hlavně kvůli minimalizaci elektromagnetického rušení jednotlivých částí.
KEF Reference 207/2 je plně čtyřpásmová reprososutava s pěticí měničů. Vezmeme to od spodu – nad spodním bassreflexem je dvojice 25ti centimetrových basových měničů, nad nimi pak ještě jeden 25ti centimetrový středobas. V oddělené ozvučnici na vrcholu reprosoustav nalezneme typický „kefovský“ Uni-Q měnič, složený z 16,5 centimetrového středového reproduktoru a z v něm koncentricky uloženého tweeteru o průměru
Tři největší měniče mají membrány vyrobené ze směsi papíru a skelných vláken, basové měniče mají závěsy pro velmi dlouhý zdvih. Středobasový reproduktor zase zdobí kovová „špička“, určená pro širší disperzi vyzařovaného pásma. Uni-Q měnič je vyrobený z hliníku (pro středy), respektive z titanu (pro výšky). Stanovená impedance KEF 207/2 je 8 Ohmů, s přiznaným propadem k minimu na úrovni 3 Ohmy. Udávaná citlivost je už tak slušných 91dB, v reálu se ale zdá být dokonce ještě vyšší – i několik málo Wattů stačí k tomu, aby se reprosoustavy rozehrály k solidní hlasitosti.
Pracovní frekvenční rozsah v tolerančním pásmu -3dB je – na první pohled a na rozměry těchto beden – na spodní úrovni relativně skromných 40 Hz – 60 000 Hz. Ve stále slyšitelném pásmu -6dB už je to ale 26 Hz, kde začínají tyto KEFy vyzařovat. Tím se parametrově víceméně vyrovnává B&W 800 Diamond, jakkoliv osmistovky svůj výkon odevzdávají už od 32 Hz, hlavně pak díky modernějším měničům.
KEFy byly poslouchány v menší, ale již dostatečně objemné místnosti, na vícero různých zařízeních. V jednom případě to byla dvojice elektroniky Arcam – FMJ A38 a CD37, která byla KEFům až překvapivě důstojnými partnery, případně pak předzesilovač Ri Audio AP100 spolu s monobloky MK1 téže značky. Na to, že tyto malé kostičky disponují jen 20ti Watty v čisté třídě A, odvedly s velmi citlivými KEFy víc než dobrou práci. Velký podíl na tom měl i skvostný zdroj signálu – svého času high endový a dodnes více než výborný Pioneer PD-95. Kabeláž byla převážně značky Neyton (interkonekty, napájecí kabel i reprokabel – zvláště zde stojí za zmínku Berlin LS, patrně nejlepší reprokabel současnosti), pro obměnu pak KrautWire. O napájení se staral filtr Monster Power HTS2600.
Kdo by čekal od velkých reprosoustav dramatický, velký zvuk jako mají například Quadral nebo prostě „jen“ intenzivní zvukový zážitek jako nabízí nejnovější „diamantová“ řada Bowers&Wilkins, ten by byl patrně zklamán. KEF totiž u své vlajkové lodi nastavil jako cíl jemný, až něžný zvuk a nevtíravost. Což se povedlo – i přes velikost ozvučnice a použití opravdu velkých reproduktorů zvuk posluchače jen jemně ovíjí a nedrtí jej. Je to sice velmi příjemná a z hlediska dlouhodobého neúnavného poslechu ideální charakteristika, má ale i své zápory – čistota projevu ve spojitosti právě s onou nenásilností svádí k hlasitému poslechu, dokonce k výrazně hlasitějšímu než je zdrávo. Je třeba si na zvukový projev zvyknout a přijmout jeho nepodbízivý charakter, teprve pak lze objevovat kouzla věrné reprodukce.
Poklidný, volný a neúnavný zvuk dá nejvíce vyniknout akustickým nástrojům. Pro příklad třeba houslovým partům na Vivaldiho „Laudamus Dei“ ze sampleru Audio Digital Masters III. Tóny jednotlivých nástrojů vynikají hlavně vzdušností a neútočnou, ale přitom velmi přímou artikulací. KEF 207/2 frázují jednotlivé noty s grácií správného britského gentlemana, naplní jimi každou píď místnosti a při jakékoliv hlasitosti s lehkostí udržují jejich čitelnost. To platí jak pro jednotlivé tóny, tak pro celé nástroje, respektive nástrojové sekce velkých orchestrů. Přestože Reference 207/2 nepřinesou zrovna mikroskopicky přesný vhled do nahrávky, v reprodukci není rozhodně žádný nedostatek detailu nebo málo informací. Jsou jen přednášeny nevtíravým způsobem, který vyžaduje posluchače, vnímajícího hudbu. Přesně tak, jako na skutečném koncertě.
Klidný projev KEF Reference 207/2 by neměl být zaměňován s nedostatkem energie v přednesu – to dokazuje Crimson Jazz Trio a jejich nahrávka „Songbook vol. II“. Údery na bicí mají šťávu, hlavně díky přesné kontrole zvuku, která se projevuje napříč celým pásmem. Silný úder by se nejlépe dal popsat jako suché šlehnutí, dokonale zvládnutý přechod od ticha do nenápadného doznívání. Žádné zkreslení, způsobené nestíhajícími reproduktory, není možné u těchto KEFů pozorovat. Energie ale není nijak přehnaná, nezakrývá zbytek reprodukovaného pásma, ani nedominuje celému zvukovému projevu.
Od velkého basového reproduktoru a dvojice bassreflexů by se patrně dalo očekávat masivně přednesené nejnižší pásmo, není tomu ale tak. Bas rozhodně není slabý a plně odpovídá velikosti ozvučnice. Například basově velmi silná závěrečná skladba ze sampleru Stockfish Records „No Sanctuary“ od Chrise Jonese je na nejspodnějších tónech velmi živá, přesná a výborně artikulovaná, přitom ale zůstává měkká a neútočná. Bas také neduní ani při dlouhých dozvucích jednotlivých strun.
Pořádek, jaký si KEF Reference 207/2 dokáží udržet ve všech vrstvách nahrávky i při sebesložitější situaci je imponující. Nadhled, s nímž z KEFů zní Sara K. se svým „If I could sing your blues“ prokazuje příslušnost tohoto nejvyššího modelu mezi špičku v oblasti dynamických reprosoustav. Jasně artikulovaný zvuk akustické kytary naznačuje tělo nástroje, který je oproti realitě nezvětšený a velmi uvěřitelný. Mnohé velkoobjemové dynamické reprosoustavy mají tendenci zvuk zvětšovat, například kontrabas mívá gargantuovské rozměry. KEF Reference 207/2 se v tomto ohledu drží příjemně „při zemi“, i když ani jim se tendence tvořit „velký“ zvuk tak úplně nevyhýbá.
KEF Reference 207/2 mají ještě dvě skvělé vlastnosti, které je pasují do první reprodukční ligy. První stojí za zmínku koherentní a volný prostor, neohraničovaný hmotou samotných reprosoustav. Zvláště u komorních jazzových a klasických ansámblů je lokalizace jednotlivých nástrojů skutečně příkladná. Pat Barber a její živák „A fortnight in France“ dává v podání dvě stě sedmiček druhé inkarnace nahlédnout na pódium, na rozložení muzikantů a jejich nástrojů. Vposloucháme-li se do hudby, uslyšíme také postupně se vynořující pozadí, vnímáme ruchy a detaily, které Reference nevystrkují na první pohled na obdiv, ale rozhodně je neopomíjejí prezentovat.
S tím tak trochu souvisí i poslední věc hodná zmínky. Jedná se o skutečně příkladnou vyrovnanost a spojitost celého pásma. Přestože výhybka těchto KEFů musí zvládnout bezešvé spojení poměrně velkého množství reproduktorů (přeci jen už se jedná o velké čtyřpásmové reprosoustvy), daří se to bez problémů. Navíc žádná část frekvenčního rozsahu není ani ošizena, ani příliš tlačena na úkor ostatních. Pokud by i přesto náhodou místnost měla problematickou akustiku, dají se zvlášť upravit odezvy basů a nejvyššího pásma na zadní straně u reproterminálů, čímž lze reprosoustavy snadno doladit.
KEF Reference 207/2 si své jméno zaslouží. Jejich elegantní a nenásilný vzhled svým charakterem odpovídá i jejich zvukovému projevu. Klid, nadhled a univerzalita z nich činní příjemné každodenní společníky pro jakoukoliv hlasitost i hudební žánr, plná kontrola nad zvukem a nebývalé dynamické schopnosti, jež vyniknou v těch nejnáročnějších momentech zase ideální nástroj pro objevování kouzla hudby. To vše smícháno dohromady ale může na první pohled působit až příliš „normálně“, obyčejně. Reference 207/2 nejsou úchvatnými na první poslech. Svou kvalitu nedávají okázale na obdiv „zábavným“ ani „příjemným“ naladěním zvuku, zreprodukují vám prostě jen takový signál, jaký jim dáte. To, že jim je nejlépe v co nejvolnějším prostoru o pár desítkách metrů čtverečních a poměrně daleko od zdí, to se dá u této velikosti reprosoustav očekávat.
A jestli na světě existují lepší reprosoustavy? Ano, jistě. Třeba Bowers&Wilkins 800 Diamond zvládnou lépe, energičtěji reprodukci nejspodnějšího pásma a výšky podají precizněji a jasněji. Ale jsou proto lepší? Rozhodně ne, jsou jiné. KEF Reference 207/2 jsou špičkovými reprosoustavami pro ty, kteří nechtějí řešit co si poslechnou a jak nahlas si to poslechnou. Jsou tu pro ty, kteří chtějí poslouchat hudbu a zapomenout na její prostředníky. Nejvyšší model referenční série KEF se tak právem může zařadit mezi referenční přesně tak, jak by posluchač po utracení poloviny milionu očekával.
Kč 554 000,- (lesklá dýha, piano black) – testované provedení
Kč 498 000,- (matná dýha)
Kč 612 000,- (barva na přání)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ příkladně vyrovnaná reprodukce celého pásma
+ nenásilný, příjemný a otevřený zvuk
+ velmi slušné podání prostorové scény a reálná velikost nástrojů
+ nenáročnost na zesilovací prvky
+ skvostné a referenční středy
ZÁPORY
- kontrola a přesnost basu Bowers&Wilkins 800 Diamond je o maličko lepší
- vyžaduje poměrně přesné výškové usazení posluchače
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Perfect Picture
www.perfectpicture.cz -
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Pokud máte zájem o sdílení tohoto článku na svém webu,
zkopírujte si text níže a vložte jej do svého webu.
Ukázka :
Středa, 30 Listopad 2011
Pojmenuje-li některý výrobce svůj produkt slovem „Reference“, pak tím dává najevo své sebevědomí a odvahu utkat se stěmi nejlepšími. KEF pak se svou vlajkovou řadou vyzývá na souboj tak slovutná jména jako je série 800 od britských „kolegů“...
