Zařazení do cenové kategorie „do patnácti tisíc“ plně odpovídá i exteriér reprosoustav. Zpracování je slušné, nikoliv špičkové, ale rozhodně tu není nic, na co by si měl majitel stěžovat. Ozvučnice s dozadu vyvedeným bassreflexem a výškou necelého metru, šířkou dvacet a hloubkou skoro třicet centimetrů ničím nevyčnívá z tvaru dokonalého kvádru. Vnitřní objem je s přihlédnutím na rozměry slušných 38,5 litru, váha jednoho kanálu pak činí už poměrně solidních 14 kg. Stěny jsou vyrobeny z poměrně standardní tloušťky MDF desky 1,5 cm, přední deska pro zvýšení pevnosti má pak tloušťku 1,8 cm. Hladké a jednoduché tvary Vé-čtyřek „narušuje“ vzadu jen sada bi-wiringových terminálů menšího (ale dostatečného) rozměru v plastové vaničce. Zepředu pak elegantní dojem dotváří dvojice středobasových měničů kolem jednoho reproduktoru výškového – uspořádání D´Appolito.

O nejvyšší frekvence nad úrovní 2 600 Hz se stará jednopalcový tweeter, jehož membrána jako základní materiál využívá polyester. Pohání jej neodymiový magnet. Střední a basové tóny vyzařuje dvojice měničů s papírovými membránami o průměru šest palců. Obě pásma jsou odděleny výhybkou čtvrtého řádu.

Nominální impedance Tannoy Mercury V4 je 8 ohm, citlivost leží (chtělo by se říct) typicky skotsky vysoko. Až na hranici 91dB. Udávaná frekvenční charakteristika v poměrně volném tolerančním pásmu -6dB sahá od 32 Hz po 25 kHz. V reálném světě není problém Tannoyům uvěřit začátek plnohodnotné reprodukce někde u 40ti Hz, baskytara a vůbec elektrické nástroje celkově se „prostě vejdou“. Přes poměrně vysokou citlivost udává výrobce jako vhodné napájení zesilovač s výkonem 10 – 140 Wattů na kanál, ani ty poblíž vyšší hranice pak nezpůsobují žádný praktický problém.

Mercury V4 hrály jak s výbavou pro domácí kino, tak s klasickou stereo sestavou. V prvém případě se jednalo o A/V receiver Pioneer SC-LX83 a Blu-ray přehrávač Pioneer BDP-LX71. Vše propojeno kabláží Monster Cable (interkonekty) a ProAc (reprokabely), napájení vylepšovaly pračky proudu Xindak XF-2000B a Xindak XF-1000E. U dvoukanálové sestavy se pak jednalo o zesilovač NAD C370, Naim CD5i alternovaný BDP-LX71. K porovnání hrály Harbeth Monitor 30, Quadral Megan VIII a také Pioneer S-31-LR-K.

Co po prvotním rozehrání překvapí na Mercury V4 nejvíce, to je zcela určitě jejich volnost a pohodovost, ne nepodobná zvukovému stylu nových KEF řady Q. I při poslechu v poměrně blízkém poli bylo znát jasné rozvrstvení prostoru jak před vzájemnou osou reprosoustav, tak i za ní. Také separace jednotivých nástrojů a jejich usazení v levo-pravém prostoru patří v kategorii do nějakých 20ti tisíc k velmi slušným. Například rozvrstvení hráčů na „Kind of blue“ Milese Davise je velmi přirozené, zvukové scéna se složí do plného a homogenního obrázku zhruba metr a půl od reprosoustav a díky širokému úhlu vyzařování se neomezuje ani na příliš úzký sweet spot.



Z poměrně úzkých sloupků se dokáže také linout nečekaně objemný bas, v dané cenové kategorii bez výhrad, celkově pak snad maličko méně důrazný. Přestože kontrabas Michaela Arnopola na deskách Patricie Barber je nahrán velmi plně, je přímo cítit vibrující korpus a detaily jednotlivých brnknutí, Mercury V4 pak zvládá reprodukovat až překvapivé množství informací, jednotlivé tóny pak samozřejmě plynou spíše jako jeden celek, rozlišení je přesto slušné, na danou cenovou úroveň výtečné. Nižší frekvence jsou také vřelejší a měkčí, pocit takzvaného „kopnutí do břicha“ u basu s Vé-čtyřkami zažijte ale pouze u poměrně dost vysokých hlasitostí. Při normální poslechové úrovni jsou jednotlivá pásma poměrně vyrovnaná (okrajových je snad přeci jen o ždibec víc) a zvuk příjemně nenásilný a klidně plynoucí.

Přestože je při troše soustředění poznat, že právě teď hrají Tannoy se svým typickým naladěním zvuku k otevřenosti, stále zůstává zvukové podání Mercury V4 víc než přijatelně přirozené. Hlasy, ať už je to Bryn Terfel v legendární americké „Shenandoah“, Seal v „I Can´t Stand The Rain“ či třeba Johnny Cash na své poslední desce série American Recordings jsou podány slušně – snad jen kdesi v pozadí chybí malé detailíky, které by vymazaly i poslední usvědčující důkazy o tom, že zpěv je pouze reprodukovaný. Právě toto ostatně ukazuje na skutečně neuvěřitlený vývoj technologie reproduktorů za posledních dvacet let. Ženské hlasy jsou na tom v podstatě stejně, u poklidného projevu Patricie Barber je vše naprosto v pořádku, dokonce ani vyšší operní polohy mezzo-sopranistky Cecilie Bartoli neřežou do uší ve vyšších hlasitostech, přesto je znát, že se v těchto okamžicích kontrukce blíží svému limitu.

Velmi příjemné je určitě také to, že V4 umí poměrně s přehledem přehrát všechny hudební žánry. Není problém poslouchat tichý jazz v nočních, aniž by prostor ztratil na volnosti a nástroje na konkrétnosti (byť je samozřejmě úbytek čitelnosti znatelný), není problém pustit si odpoledne pěkně nahlas „The Wall“ a s uspokojením si jí užívat, ačkoliv třeba již zmiňované modely KEF budou mít trochu větší sílu – a také trochu jinou cenu. Není dokonce problém pustit si ani kapely typu Dymytry, kteří se s hudební produkcí rozhodně „nemažou“. Přesto Tannoy dokážou udržet přehled nad nahrávkou a nepřeklopí reprodukci do agresivních, řezavých rovin.

Jediné teritorium, kde – a není to ani neočekávané ani vlastně v nepořádku – mají Tannoy Mercury V4 své slabinky je podání klasických velkých těles. Zde je přeci jen znát, že se do nich velké orchestry „nevejdou“, oddělení jednotlivých sekcí a celkový přehled nad zvukem je sice do střední hlasitosti ještě stále bezproblémový, od středí úrovně poslechu výše už ale cítíme limity reproduktorů a vůbec celkové konstrukce. To vše ovšem pouze z absolutního pohledu – při návratu kritérií na správnou úroveň dané cenové kategorie nelze více očekávat a Vé-čtyřky zahrají v tomto kontextu ne úžasně, ale dobře. U malých komorních těles se tento problém nevyskytuje.



Co tedy dostane zákazník za investovaných 14 tisícovek? Inu, dostane hi-fi, což rozhodně není špatná zpráva. Dobře vyrobené hi-fi, velmi elegantně vypadající reprosoustavy, bezproblémový, na poslech nenáročný zvuk s až překvapivě příjemným podáním prostoru a dobrou dynamikou. Navíc ještě reprosoustavy, které díky své citlivosti rozhodně nejsou náročné na výběr zesilovacího prvku. Co naopak nedostane? Stoprocentní kontrolu nad nahrávkou v náročných pasážích klasických kusů pro velká tělesa – tam prostě Tannoy jednoduše ne zcela stíhá a tím pádem se ztrácí přehlednost jednotlivých pasáží a také předávaná energie. Jenže v dané cenové úrovni nejsou reprosoustavy takové, aby tyto nároky zvládly a tudíž ani V4 nemohou být „popotahovány“.

Závěr? Tannoy zjevně zapracoval a za více než přijatelné peníze se vydal správnou cestou. Elegantní, byť jednoduché, výrobky prostě dokáží zahrát natolik příjemně, že na nich nějaké to smítko najde snad jen opravdový škarohlíd. Palec vzhůru!

Kč 13 900,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prostor

+ slušné zpracování

+ pohodový, nenásilný zvuk s důrazem a otevřeností

ZÁPORY

- za danou cenu patrně nic

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Perfect Sound Group

www.perfectsoundgroup.cz – Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript