„Místo kde začínáme, je i místo kde končíme“, tak touto frází na zamyšlení začíná poslední skladba zatím též posledního sólového alba s názvem On An Island, které je celé z pera někdejšího člena a hlavně duše legendárních Pink Floyd, slavného kytaristy a producenta Davida Gilmoura. Toto souvětí jsme použil úmyslně, neboť si myslím, že pokud bychom přehodili pořadí vět, výsledkem by klidně mohlo být určité motto dokonale vystihujícím celé album. Gilmour začal totiž právě tam, kde slavní Pink Floyd, v té době ještě pod jeho vedením, skončili a plynule navázal na styl, jedinečnost a poselství Floydů.

Zvuk jeho Stratocasteru je totiž pořád snadno identifikovatelný, stejně jako styl jeho hry. Dlouhé, táhlé tóny a smysl pro muzikálnost, který je mu více než vlastní prostě nelze přehlédnout, natož přeslechnout! Je úžasné poslouchat jedinečnost každého tónu, který David vykouzlí i to, v jakém souznění je s hudebním celkem - opravdu hudební poezie. Myslím, že toto album ocení i posluchači jiného druhu hudby či nefanoušci Pink Floyd... Je to opravdu výborné spojení nápadu, stylu a opět i jakési nadčasovosti, kterou si i ostatní pánové ze skupiny za ta léta osvojili více než dobře.

Albu otevírá instrumentální skladba Castellorizon, která je velmi povedenou „fůzí“ různých zvuků a nástrojů, zaznívajících na albu i dále. Tato skladba mi ve své podstatě (spojením všech hlavních nápadů alba) připomíná skladbu Speak To Me z Dark Side Of The Moon (1973), celosvětově nejslavnějšího počinu Pink Floyd, která skrývá podobně geniální nápad. Po směsi zvuků přichází na řadu vybroušená hra a zvuk Davidovy kytary, která nás na první poslech dojme. Táhlé, naléhavé tóny nás donutí se zamyslet a zasnít bez jakéhokoliv přemáhání.

Skladba plynule přechází do další, delší a teď již zpívané kompozice On An Island, na které David spolupracoval s dalšími hvězdnými stálicemi hudebního nebe, a to s Grahamem Nashem a Davidem Crosbym, kteří oba velice dlouho spolupracovali s uznávaným Neilem Youngem. Dalším hostem je jeho velice blízky přítel a též člen Pink Floyd Richard Wright, který se postavil – jak jinak - za klávesy. Harmonie nástrojů i vokálů... úžasné! Skladba je zakončena citlivě zahraným a hutně znějícím sólem, které v nás zanechá pocity stoupání až kamsi do nebes a dál... Příjemný a trvalý zážitek!

Třetí skladbou alba je jednoduše nazvaná The Blue opět s vokály hostujících pánů Crosbyho a Nashe a keyboardy Richarda Wrighta. Ještě více uvolňující, relaxační a zasněná... skoro usnete, ale to vám nedovolí zvědavost a očekávání toho, co asi přijde dál. Věřte, že se vyplatí počkat, neboť závěrečné sólo je opět výborné! Gilmour zde využívá zvukový, lépe řečeno efektový „pedál“, který dokáže vytvořit tóny vysoko za nejvyššími běžnými oktávami..

Ale nic se nemá přehánět a tak je pro změnu čtvrtou skladbou více rocková Take A Breath s řízným kytarovým riffem a naléhavým konečným sólem (opět)... Příjemná změna, která ale nijak nevyčnívá z alba jako celku.

Následuje další skvost nazvaný Red Sky At Night. Jen saxofon a smyčce... A to ješte saxofon „obsluhuje“ samotný Gilmour, kterého jsme vždy znali jen jako kytaristu. Tímto ale dokazuje, že ani saxofon mu není cizí a tento brilantní výkon stylově podobný jeho kytarové hře nijak nezaostává za ostatními skladbami ani v nejmenším, ba naopak!

Gilmour se naposled nadechne, jeho saxofonem dozní závěrečný tón a nastupuje další z rockovějších skladeb nazvaná This Heaven. Rytmus a aranžmá ala R´n´B 60. let. Zde si Gilmour vzal na pomoc další legendu mezi strunnými nástroji, a to Gibson Les Paul. Jiný zvuk je poznat, nicméně se sem dokonale hodí. Kytaru opět skvěle doplňuje Wrightova hra na klávesy.

Skladba končí a předává pomyslné žezlo další instrumentálce s názvem Then I Close My Eyes. Trochu chladnější a až reálný pohled na chvíli, kdy naposled zavřeme oči. Znovu kvalitně zahraná skladba s hlavní hostující hvězdou v podobě hráče na trubku Roberta Wyatta... Plno emocí vám jako blesk projede celým tělem!

Po tomto tracku následuje Smile s pořadovým číslem 8. Ten byl stejně jako titulní On An Island vydán i jako singl. Jemná píseň s nádechem love songu, která vám navodí samé hezké pocity a určitě si ji pustíte alespoň dvakrát! Citlivá Davidova hra na akustickou kytaru i zpěv doprovázený vokály jeho partnerky Polly Samson, která byla mimo jiné hlavním fotografem pří jeho celosvětovém turné Remember That Night k tomuto albu, z ní dělají opravdu křehkou záležitost, zasluhující plnou pozornost.

Devítkou je A Pocketful Of Stones začínající jemnou hrou smyčců. Nastupuje opět citlivý Davidův hlasový projev, ke kterému se pomalu přidává procítěná kytara, která tuto skladbu také zakončuje emotivním sólem s nádechem rockové hutnosti.

Album zakončuje desátá skladba s již zmíněným názvem Where We Start. Lepší závěr tohoto alba snad ani David nemohl představit... Jednoduše skvělé, citlivé a harmonické jako celé album! Where We Start vychází ze stylu všech skladem na albu, ale pro konec je opravdu vhodná - líbivé tóny s jemným zpěvem, prostě krása! Opět zde Gilmour hraje na Les Paul.

Před či po poslechnutí alba si možná položíte pár otázek o hudební a zvukové stránce nahrávky. Při této úvaze si musíme uvědomit, že se Gilmour v podstatě nijak závratně neodchýlil od stylu posledních alb Pink Floyd. Album sice nemá žádnou jednotnou myšlenku či poselství, nicméně hudebně jsou skladby opět na velmi vysoké úrovni jak po stránce skladatelské, zvukové, tak i textové. Gilmour sice přiznal, že se cítí byt horším než špatným textařem, ale to si myslím, že na tomto albu rozhodně nepotvrdil. Vše tady tvoří pevný celek a jednotlivé skladby mají své pevně dané místo... Nic nemůže být jinak. Jednoduché a velmi dobré.

Zvuk nahrávky se mi jeví i po mnoha přehráních na výbornou! V čele samozřejmě Davidova kytara a její charakteristický sound, který je doplněn jemnými bicími, líbivými klávesami či křehkými a až nehmotnými vokály Crosbyho, Nashe i Samson, které ale vnímáme jako důležité součásti celku nesoucího jméno On An Island. Jednoduše skvost kterékoliv hudební sbírky! I po více než dvouletém vlastnění CD mohu toto tvrzení jednoznačně podepřít. K mému velkému nadšení bylo album vydáno i na LP. Nicméně toto nadšení rychle opadlo, když jsem z hrůzou zjistil, že skladby This Heaven a Then I Close My Eyes maji na LP kratší stopáž než je tomu na CD! Bylo to pro mne veliké zklamání, neboť zvuk byl jinak fantastický, ale k čemu to všechno je, když je nahrávka kratší? Stále nechápu, co k tomuto kroku vydavatele vedlo. Určitě stálo za to spíše vydat verzi s dvěma LP. Možná by stoupla cena, ale spolu s ní by stoupla i radost a touha po tom vinyl vlastnit. Dodnes jsem na toto nenašel odpověď a možná, že i David se trápí :-). Ale tento fakt rozhodně nic nemění na hodnotě alba samotného. Sice „musíme“ mít CD verzi z důvodů plnohodnotné délky alba, nicméně zvuk této verze je na velmi vysoké úrovni, takže případné zklamaní není až takové!

Co dodat na závěr, než jen doporučení vybrat kasičku a vyrazit do nejbližšího cd-dvd-blu ray atd. shopu a poprosit prodávajícího o Gilmoura – On An Island? Snad jen to, že investice do tohoto CD se vám mnohonásobně vrátí, především v podobě uvolnění, klidného zamyšlení a zážitku z propracované, inteligentní a nepodbízivé hudby, která jen tak nestárne, která tu byla, je a bude čekat na své posluchače, kteří ví, co chtějí. Gilmour je jednoznačně jedním z největších kytaristů hlavně díky své osobitě procítěné hře... Tak proč ho nezkusit?

200 300 xavian

200 200 mcintosh

200 200 tykon

200 200 soundstyle

200 200 longplay

200 200 wdq

200 100 optoma

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio
Fischer&Fischer SN-70

ANALOG:

VPI Scout
+ Jelco SA-250
+ Hana EH
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline (MC)
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
Chord Signature XLR-DIN
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

NAPÁJENÍ:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Sirius
IsoTek EVO3 Initium
Nordost Red Dawn
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES
Furman AC-210 A E

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube
65" Philips 65PUS7101

MĚŘENÍ:

Clio Pocket
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Kolik peněz musím doopravdy utratit?

Je to časté téma vašich dotazů směrem na redakci Hi-Fi Voice. "Kolik musím utratit, abych dostal zvuk co chci?", "Vyplatí se připlatit za X nebo za Y?" nebo třeba "Má vůbec cenu kupovat to, když to stojí jen ZZZ?". Neméně časté je pak nadšení nad tím, že to produkt za pár tisíc "natře" produktu za desítky a stovky tisíc (ovšem mám podezření, že pisatel nevěnoval poslechu a vzájemnému srovnání zase až tak moc času...). Takže kolik peněz vlastně je třeba DOOPRAVDY utratit?

Číst dál...

200 200 basys 200 200 horn 200 200 hifiguide 200 200 rpaudio 200 200 studiospalicek 

200 200 riha 200 200 voice 200 200 psg 200 200 ketos 200 200 kasaudio 

200 200 pmc 200 200 cptpraha 200 200 naimstudio 200 200 aq 200 200 mareka audio 

200 200 4ce distribution 200 200 altei 200 200 ibdczech 200 200 elfton 200 200 eurostar