Americká značka VPI, kterou najdete v širším okruhu New York City, patří mezi nejrespektovanější výrobce gramofonů na současném trhu. Cesta ke gramofonům ale nebyla tak úplně přímá, jak by se mohlo zdát. V roce 1978 jako první přišla na svět zátěž na LP desky, o pár měsíců později antirezonanční podložka pod gramofony. Až o tři roky později se objevila pračka LP desek HW-16, ale široko daleko stále ani náznak gramofonu. Fenomenální úspěch, který pračka sklidila (nemalou měrou díky zhruba pětinové ceně v porovnání s jediným dalším tehdejším konkurentem), však vnukl Harrymu Weisfeldovi nápad svůj výrobní katalog rozšířit.

Co mají společného zapalovače, foukací harmoniky a gramofony? Pokud očekáváte vtipnou pointu, zklameme vás – společným jmenovatelem je pouze to, že na všech těchto produktech už od počátku 20. století můžete najít jednoduché logo švýcarské firmy Thorens. Ačkoliv první gramofon opustil firmu v roce 1903, prvopočátky produkce najdeme v městě Sainte-Croix ještě o 20 let dříve. To je věru úctyhodná tradice. A navíc přestože zdaleka nejvíce firmu proslavila výroba gramofonů, k dostání je i omezený, ale o to precizněji pojatý sortiment elektroniky nejvyšší kategorie. Nutno říci, že na jeden švýcarský podnik jde o úctyhodný soubor skutečností.

V oblasti levných gramofonů je patrně široko daleko nejznámějším a nejúspěšnějším výrobcem rakousko-český Pro-Ject. Jenže ouha – jeho výrobky jsou určeny spíše těm znalejším, kteří si chtějí s vinylovými rituály hrát a užívat si je. Kdo chce mít s přehráváním černých desek co nejméně starostí, má při výběru přístrojů s dobrým poměrem cena / výkon dost úzké hřiště. Nejznámějším zástupcem kategorie „nestarej se a hraj“ je patrně Clearaudio Concept, nicméně jeho cena už také nemusí být milá těm, kteří chtějí prostě jen mít možnost si občas bez starostí a větších nároků přehrát vinyl. V dostupné kategorii je ale právě pro takové nároky určen DP-300F, od japonského Denonu, který má v analogové oblasti množství úspěšných zářezů.

S gramofonem jsem prožil velkou část svého poslechového života. Protloukl jsem se postupně od primitivního skříňového gramorádia bulharské provenience a krystalové Tesly NZC 100, přes dlouholeté soužití s SG 60 z hifi klubu a krátkou návštěvu Tesla NC 450, k přímému pohonu gramofonu Technics SL-Q 303 osazeného přenoskou Shure V15-III s eliptickým hrotem. Tato kombinace mi poskytuje luxus malých rozměrů, praktického užití a výborných akustických výsledků. Pak jsem přešel na simultánní provoz s digitálem. Vývoj gramofonů šel pochopitelně dál, ale v něčem se vrátil. Zvýšila se například doporučovaná váha na hrot a přístroje opět ovládl náhon řemínkem, mnohdy i více řemínky. Gramofony změnily svůj vzhled, vzrostly jejich rozměry a hmotnost, zcela se vyměnily materiály. Gramofon pokročil od vzhledu klasického komponentu k sošné artificiálnosti. Současný gramofon odmítá být uzavřen v přístrojové poličce, naopak opticky ovládá místnost a vyžaduje všeobecnou pozornost. Jedním z decentnějších představitelů je elegantní český Pro-Ject 6 PerspeX.

Nikdy jsem neměl obzvláště kladný vztah k analogu, bral jsem ho spíš jako zpestření svých poslechových zážitků. Ať už proto, že pocházím z generace, která gramofony nezažila jako hlavní zdroj hudby v domácnosti, nebo proto, že jsem prostě líný udělat si doma tu pohodu a věnovat se cele opravdu jen všem těm nezbytným rituálům s elpíčky, které jsou složitější než kdejaký korunovační ceremoniál. Tím víc a raději si ale užívám ony občasné schůzky s analogem, ať už je to s mým prastarým NAD 5120 (alias exportní Tesle) nebo – tak jako dnes – s high-end přístroji u vyznavačů černých desek.

Stále zajímavý, nebo již patřící minulosti? Dnes vám přinášíme spíše subjektivní pohled na zajímavý stroj než regulérní test, ale s o to větším nadšením chceme k Akai přistoupit.

Přístroj, který se zde chystám popisovat, se nazývá cívkový, neboli kotoučový magnetofon. Možná se najdou mezi čtenáři tací ptající se ,,Proč cívkáč a ne např. MP3 či digitální zesilovač?''. Důvod je jednoduchý. Pokud se v následujících řádcích máme zaobírat kvalitní technikou či jediným přístrojem třeba i z minuleho století, musíme si uvědomit, že právě minulé století dalo světu ty nejkvalitnější a mnohdy dodnes nepřekonané přístroje nejen v oblasti Hi-Fi. Tím nechci říci, že koncem minulého století skončila výroby kvalitní elektroniky. To v žádném případě. Jen si myslím, že rozhodně není na škodu si nějaké, dnes již raritní, ale stále vysoce kvalitní přístroje přinejmenším připomenout a uvědomit si, že minulost mnohdy nemusí nutně znamenat krok zpět či horší kvalitu. Mnohdy je to k překvapení všech právě naopak. A navíc - jsou stále krásné!