Britský ProAc je příkladem typické malé ostrovní firmy, zabývající se výrobou reprosoustav. Tak jako u ProAc v Brackley nedaleko Oxfordu to vypadá u mnoha tradičních značek - ruční práce, jen pár zaměstnanců a šéf, který zároveň bývá i hlavním inženýrem a to alespoň posledních 20 - 30 let. Možná právě tenhle mix stojí za "tradičním anglickým zvukem".
Jméno ProAc momentálně najdete na celých šesti řadách reprosoustav s nějakými patnácti modely, což je na malou manufakturu poměrně dost. Velmi populární je řada Studio, která, jak už název napovídá, je určená jak pro domácí poslech, tak pro lehčí studiové nasazení. Nejmenším modelem byla do nedávna regálovka Studio 100, nahrazovaná právě není novější generací Studio SM100.
Původní model Studio 100 by se dal rozhodně nazvat stálicí, však byl v katalogu více než 20 let, čímž se rozhodně mnoho produktů pochlubit nemůže. Po tříleté pauze, zapříčiněné vývojem nové generace, tak přichází Studio SM100.
Ačkoliv samotná ozvučnice zůstala nedotčená (jedná se tedy o klasicky pravoúhle složené MDF desky s rozměry 40,6 x 20,3 x 25,4 cm (v x š x h) a hmotností 12 kg), nové jsou oba měniče i celá výhybka. Přímo uprostřed čelní stěny se nachází středobasový měnič, vyplňující téměř celou šířku skříně, tweeter je posunutý mírně mimo vertikální osu. Naopak ve spodní části je přímo v ose umístěný relativně široký plastikový nátrubek bassreflexu. V zadní části je jen uprostřed umístěná vanička s dvěma páry bytelných reproterminálů.
Vysokotónový reproduktor má podobu klasické kopulky o průměru 2,5 cm, materiálem je tradiční měkké hedvábí s bytelným závěsem. Středobas pak připomíná tu nejtradičnější "Anglii" - papírová membrána o průměru 16,5 cm má uprostřed mohutnou kopulku a velmi robustní gumový závěs. Výrobce říká, že zcela znovu navrhl i koš reproduktoru pro lepší proudění vzduchu.
Výhybka je sestavená na desce plošných spojů a k reproduktorům vedou poměrně tlusté měděné kabely.
Studio SM100 mají (ač bez udané tolerance) až neuvěřitelně ambiciózně udaný frekvenční rozsah a to od 35 Hz do 30 000 Hz. S citlivostí 88 dB / W / m patří k mírně nadprůměrným, nominální impedance 8 Ohm není nijak výjimečná.
ProAc Studio SM100 jsme poslouchali na setu Quad Artera (CD přehrávač Play a dvoukanálový koncový zesilovač Stereo), ale také na Naim CD5si s Naim Nait 5si. Zdrojem signálu byl i Naim ND5 XS. Porovnávalo se ještě s Quad ESL2805, vše bylo propojeno kabely KrautWire.
Jakmile se rozezněl kontrabas v Hadenově "Noche de Ronda" ("Nocturne" | 2001 | Gitanes | 013 611-2), bylo jasné, že na poměry kompaktní ozvučnice a středně velké membrány je spodních frekvencí slušné množství, byť objemem rozhodně neplýtvají. Studio SM100 nicméně menší (rozumějte běžné české) prostory vyplní právě tak akorát. Výměnou za spíše průměrný objem nicméně nabídnou tyto reprosoustavy velmi slušnou kontrolu a dokonce i citelný impuls, papírový měnič mám onen nezaměnitelný lehký zvuk. Samotný kontrabas je pak pocitově sice maličko v pozadí právě kvůli zmiňovanému nepřehnanému objemu, ale zato má už velmi pěkně naznačený "dřevěný" charakter, cítíte rezonující korpus (byť ne fyzickým tlakem).
Podle té nejlepší ostrovní tradice pak tyto ProAc opravdu nádherně a přitom neokázale prokreslit střední pásmo a zejména hlasy je radost poslouchat. V "Morning Has Broken" od The Chieftains ("The Wide World Over" | 2002 | RCAVictor | 0902663917 2) byly opravdu velice pěkně vykreslené hlasy Arta Garfunkela i Diany Krall, nesly se lehce, velmi nenásilně a přitom velmi čistě, sice opět bez pocitu jakési až fyzické plnosti, kterou s sebou přináší ten nejvyšší high-end, ale zato tak klidně a jemně, že by se daly poslouchat celé dny bez únavy. Podobně pak kytara sice nevzbuzovala pocit, že je přímo v místnosti, ale přesto byla velice živá a barevná. Studio SM100 jsou pak výborně srozumitelné i při nízkých poslechových úrovních, hrají stále stejně samozřejmě a čitelně, naopak ale při hlasitém poslechu už začínají být cítit jejich limity o něco dříve, než u konkurentů - jsou zjevně prostě určeny milovníkům přirozenosti, kteří nepotřebují své uši trýznit vysokým akustickým tlakem.
I nejvyšší pásmo je prosté efektů, žádná nacinkanost, žádné zvonění ani žádná zdůrazněná analytičnost. V Burtonově "Question and Answer" z "Like Minds" (2003 | Concord | SACD-1029-6) provázel každý tón činelů i vibrafonu pocit kultivovanosti, hladkosti a jakési neefektní přirozenosti, vše bylo celkově uvolněné a decentní. Dozvuk činelu byl spíše průměrně dlouhý, ale až do poslední chvíle snadno rozlišitelný. Přijde-li na rozlišení, ona celková neprvoplánovitost reprodukce platí i zde - při povrchním poslechu vám vlastně nic nechybí, ale ani vás nic neoslní, jakmile se však zaposloucháte, lze pronikat stále hlouběji a hlouběji a detaily tam stále jsou, stále menší a menší, byť nenásilně prezentované a v celkově spíše muzikálním hávu, ač by název Studio mohl svádět k očekávání toho trochu "přeostřeného" zvuku.
Dynamicky toho ProAc Studio SM100 stíhají víc, než by se snad na první pohled zdálo a reagují na signál s nebývalou lehkostí. I Mussorgského "Velká brána kyjevská" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) zněla až překvapivě živě s celým velkým orchestrem, zejména smyčce zněly krásně živě, bohatě a přitom lehce, snad jen ve výrazných špičkách už bylo cítit, že zejména nejspodnější zahrané frekvence mají své limity (ostatně stále jde o poměrně malé regálovky), přesto Studio SM100 stále drží přehlednost, čitelnost a čistotu i ve vypjatých momentech, v těch snad ale schází maličko důrazu. Ostatně drtivý fyzický tlak od nich nečekejte prostě tak ani tak, jejich uvolněně samozřejmá kontrola je ale velice příjemná a lehce se poslouchá.
Rozlišení je pak více než solidní, jak už jsme nakousli. Třeba v Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonie v čele s Václavem Neumannem (2006 | Octavia | OVCL-00259) zaslechnete i jemňoučký triangl, byť je umístěný v pozadí, nicméně i za celým hrajícím tělesem se jeho zvuk prodere ven a nepůsobí "uťápnutě". Smyčcová sekce je pak už velmi pěkně prokreslená, není tu sice žádné zdůraznění, ale stačí se zaposlouchat a k detailům se propracujete.
Podání hudební scény je vysloveně skvělé, ostatně jak už to tak člověk čeká u povedených anglických dvoupásmových regálovek. Ve Stingově "Every Breath You Take" ("...all this time" | 2001 | A&M | 493 156-2) byly nástroje sice schované mezi osami reprosoustav, ale zato už bez pocitu vázanosti k ozvučnicím, pravolevý prostor byl samozřejmě pevný a přehledný, dokonce bylo možné už rozeznat i náznaky výškové lokalizace, byť k dokonalému provedení tohoto efektu přeci jen ProAc ještě něco schází. Výborně byly pak oddělené jednotlivé nástroje, ve zvuku Studio SM100 není ani stopy po chaosu či "zauzlovanosti", byť tu není ani nijak extrémní pocit vzdušnosti. Hudba je lehká, nenásilná a "prostě hraje", výstižnější označení snad ani použít nejde.
Watersova "The Bravery of Being Out of Range" ("Amused to Death" | 1992 | Columbia | 468761 2) stála na pevném, impulsivním basovém základu, hudba byla velmi rytmická, plynulá a přitom šťavnatá, přitom ale velmi civilizovaná. Čistota a srozumitelnost vás neohromí, ale budí zároveň dojem, že nemusíte mít nic víc, že tohle stačí, vše je v dobrém slova smyslu podané "jednoduše". Nesmíte otočit hlasitost až do rockových úrovní, tam se ona dospělá uvolněnost a nadhled začnou trochu ztrácet, v běžných poslechových hladinách je to ale vysloveně radost s pořádnou dávkou muzikálnosti.
Kompaktní ProAc Studio SM100 dělají svým předchůdcům čest a ukazují, že ani mnoho let starý koncept, prověřené, nijak revoluční materiály a technologie i v dnešní době mohou produkovat velmi svěží, čistý a kultivovaný zvuk. Tyto regálové reprosoustavy jsou přesně tím, co reprezentuje klasickou anglickou školu se vším všudy - s harmonií, s muzikálností, s přirozenou uvolněností, s, pravda, trošku zvláštním pohledem na moderní estetiku, nicméně s dobrou výrobní kvalitou a s vlastně jediným opravdovým limitem, kterým je neochota hrát hodně nahlas. Vzhledem k velmi příjemné srozumitelnosti a čistotě už od velmi tichých úrovní to vlastně ale zase takový limit také není. Pokud tak hledáte "ostrovní" muzikálnost, pěkný prostor a jednoduchou radost z poslechu napříč žánry, pak byste měli kouzlo Studio SM100 ochutnat; klasičtější "Anglii" totiž jen tak někde nenajdete.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na zmíněné poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Na malé reprosoustavy je vidět příjemně plný nástup na hranici 45 Hz, byť působivost a celkovou plnost trochu omezuje pokles v pásmu 50 - 85 Hz, kde se nachází velká část "basujících" nástrojů. Nebýt mírného zdvihu ve vokální oblasti, dalo by se s ohledem na cenu říct, že jsou Studio SM100 výborně vyrovnanými reprosoustavami.
Impedanční křivka nepatří k těm úplně nejklidnějším, některé přechody jsou přeci jen poměrně rychlé, ale na druhou stranu neklesá impedance pod 4 Ohmy, ani nevylétává do závratných výšin, takže v součtu by neměla být náročnost na zesilovací elektroniku nad poměry běžnými v této třídě. Čím výkonnější a stabilnější zesilovač, tím ale rozhodně uděláte lépe.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 64 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pevný a bohatý bas
+ svěží, volný, čistý přednes
+ velmi pěkné podání prostoru
+ čitelnost při tichém poslechu
ZÁPORY
- estetika splňuje spíše standardy "anglické krásy", než moderní čistoty
- basu by mohlo chvílemi být přeci jen víc
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz
