Jméno Ed Meitner nepotřebuje bližší představení. Tento nenápadně vyhlížející muž byl jedním z těch, kteří stáli v čele vývoje „digitálu" a právě jeho myšlenky spoluutvářely audiofilskou verzi kompaktu, kterou známe jako Super Audio CD, respektive jednobitový způsob práce se signálem, zvaný DSD – ostatně většina DSD nahrávek je dnes realizována právě Meitnerovými profi D/A a A/D převodníky. A ačkoliv Meitner v poslední době napíná síly k výrazně dostupnější elektronice, nesoucí jednoduše jeho příjemní, základ jeho tvorby najdeme pod nálepkou EMM Labs.
EMM Labs vyrábí špičkové transporty, převodníky, integrované přehrávače, ale také předzesilovače. Meitner je znám tím, že se ani v nejmenším nespoléhá na masovou produkci a veškeré klíčové prvky pro zpracování digitálního signálu si navrhuje a vyrábí sám, ačkoliv jediné, co je o těchto řešeních známo, je to, že jsou řešena plně diskrétně a vztahuje se na ně řada patentů. I proto jsou všechny důležité body v jeho přístrojích elegantně zakrytovány a to tak, že je pokus o otevření zničí. Vlastně se ví ještě jedna věc – jeho nápady a řešení fungují.
My jsme měli možnost nedávno ochutnat jeho nejdostupnější komponent Meitner MA-1, který už i přes svou „entry level" (což je odvážné tvrzení vzhledem k ceně blízké dvěma stům tisícům) pozici exceluje. Jen nedlouho poté jsme měli ještě exkluzivnější možnost poslouchat naopak nejvyšší integrovaný zdrojový komponent z pera Eda Meitnera, SACD přehrávač XDS1 v druhé verzi. Nad ním je v katalogu už jen dělená variace mechaniky TSDX a převodníku DAC2X. Za toto kombo však dáte ještě o dalších 100 000,- navrch. Je pravda, že už to nemusí být tak dramatický rozdíl, uvažujete-li o přehrávači s cenou, za níž si v některých oblastech republiky seženete i rodinný domek v ne úplně špatném stavu. Buďme ale fér – s dnešními raketově stoupajícími cenami stojí Meitner se svou politikou nohama na zemi.
Meitner říká, že nosnou myšlenkou při tvorbě tohoto přehrávače byl Einsteinův proslulý citát „Všechno by mělo být uděláno tak jednoduše, jak jen to jde. Ne však jednodušeji." – oproti starším modelům firmy i oproti konkurenci je tak vše jednodušší. Kratší signálové cesty, méně součástek (ale zato s nejvyšší dostupnou kvalitou bez ohledu na cenu), jednoduchost a účelnost. A ono to funguje.
Ed Meitner začínal svou dráhu v profi oblasti, není tedy divu, že jeho produkty dodnes nesou znaky jednoduchosti a účelnosti – přesto je ve tvarech skříní elektroniky EMM Labs / Meitner patrná dostatečná míra osobitosti, abyste si ji s ničím nespletli. XDS1 v2 je proveden v minimalistickém duchu, zásadní je velký displej s nadprůměrně velkými a skvěle čitelnými znaky, pod nímž vidíme nizoučké čelo mechaniky. Pak už je tu jen v mírném prolisu sada droboučkých ovládacích tlačítek pro řízení reprodukce v pravém horním rohu, půjdeme-li po úhlopříčce doleva, najdeme spínací tlačítko a poté už jen firemní logo a modelové označení. Přes čisté tvary dýchá z přístroje robustnost, hodná high endové elektroniky.
Celý přístroj stojí na robustních nožkách, na něž se rozkládá solidních 17 kg váhy. Většina jde na vrub napájecímu zdroji a masivnímu šasi z broušeného hliníku, přístroj nemá nijak dramatické rozměry (43,5 x 40 x 14,5 cm – š x h x v). Ze zadní strany najdete vlastně všechno, co si můžete u přehrávače přát – analogový výstup v podobě symetrických XLR i nesymetrických RCA, digitální výstup v podobě AES / EBU a optiky a naopak digitální vstupy všech podob – AES / EBU, koax, optika a USB. Bezvadnou systémovou integraci do „inteligentního bydlení" zajišťuje konektor RS 232. Protože jde o digitální komponent, který nemalou část své kvality staví na unikátně napsaném software, je tu ještě další USB konektor, sloužící k aktualizaci.
To zajímavé je pak uvnitř. Už jsme říkali, že Meitnerovým cílem bylo držet se Einsteinova prohlášení – a XDS1 vypadá vskutku jednoduše, ale zároveň fantasticky organizovaně a promyšleně. Jen stěží jde tenhle pocit nějak vysvětlit, ale když se díváte na desku s obvody (mimochodem, Meitnerovi nestačí armádní úroveň kvality, obvyklá u high-endových produktů, používá kvalitu určenou pro vesmírnou techniku), máte prostě pocit, že tady je něco moc dobře. Ne nadarmo se říká, že geniální věci bývají jednoduché.
Pozornost jistě přitáhne masivní kryt, zabírající levou čtvrtinu interiéru – jde o naddimenzovaný napájecí zdroj, krytem se zde zabraňuje šíření nežádoucího rušení. Napájení navíc svou frekvenci přizpůsobuje ostatním součástem uvnitř přehrávače, čímž je v podstatě vyrušen také digitální šum. Uprostřed vpředu je uložena robustní mechanika Esoteric, tradičně bezchybně provedená a působící opravdu hodnotně, vpravo je její elektronika, opět velmi pečlivě zakrytá. Meitner prostě svá tajemství nevyzrazuje. Vlastně nevelké množství součástek na desce s plošnými spoji vynahrazují tři stříbřité „krabičky", tak trochu připomínající počítačové čipy. Jde o již zmiňovaná Meitenerova vlastní řešení.
Vstupní signál, ať už z mechaniky, nebo z některého z digitálních vstupů (všechny umí PCM 24 / 192, USB pak zvládá i DSD stream) nejprve zpracuje řešení MFAST, eliminující časovou nepřesnost a definující vzorkování. Poté je PCM i DSD signál převzorkován na 5,6 MHz, tedy dvojnásobek frekvence, používané SACD disky – to zajišťuje další firemní řešení MDAT, spolupracující s ultra-přesnými hodinami MCLK. Finální zpracování v této části zajišťuje MDAC, jak už název napovídá, jde o Meitnerovu vlastní konstrukci převodníku v diskrétním provedení. Celé zpracování probíhá na nativní frekvenci 5,6 MHz.
Ve valné části zdrojových komponentů probíhá ještě po převodu zesílení a zpracovnání signálu v několika stupních, Meitnerovo zjednodušování se ale projevilo i zde – signálová cesta je krátká, probíhá tu pouze jediná úprava a to zcela bez operačních zesilovačů až po výstup z přístroje. Obvody pracují v čisté třídě A. Dle Eda Meitnera by toto zjednodušení a použití maximálně kvalitních součástek spolu s jeho řešeními mělo přinést dokonalé zachování fázové, frekvenční a dynamické jednoty signálu.
EMM Labs XDS1 V2 pak nabízí ještě ke všemu řečenému schopnost otočit fázi signálu v čistě digitální doméně. Meitner neudává žádné hodnoty typu odstupu signálu od šumu, dynamiky či pracovního frekvenčního rozsahu. Nás napadá, že se to dá vyložit způsobem, jakým Rolls Royce kdysi udával výkon svých motorů: „Dostatečný".
Přehrávač XDS1 V2 jsme poslouchali v prostorách ostravského studia TYKON, kde jsme ho porovnávali se zcela jinou filozofií přehrávače kompaktních disků – s nejvyšším modelem Audio Research Reference CD9. A proto si dovolíme takový malý dvojtest, o technice AR Ref CD9 si můžete přečíst ZDE, zvukové rozdíly popíšeme v tomto textu. Společníkem obou přehrávačů byl předzesilovač Audio Research Reference 5 SE a jeho koncový bratříček Reference 75. Hrálo se pak přes nenápadné, ale zato velmi talentované Wilson Benesch Square Five.
Soustředěný poslech jsme v tom krásně hravém odpoledni začali s Laurencem Hobgoodem a jeho diskem „When the heart dances" (2008 | Naim Jazz | naimcd112), kde v procítěné „First Song" kromě Hobgoodova piana zaznívá ještě Hadenův kontrabas a neopominutelným nástrojem v plném slova smyslu je tu také Ellingův vokál. Byl to také první moment, kdy jsme si poprvé osahali rozdíl mezi AR Reference CD9 se zapnutým a vypnutým upsamplingem – nutno říci, že přes elektronky v konstrukci s vypnutým převzorkováním zní tento přehrávač znatelně „digitálně", což snad může být fajn pro „přibroušení" metalových a jiných nahrávek, kde zase tolik nesejde na jemnosti a kultivovanosti, kde hraje prim dopřednost a říznost, ale pokud necháte upsampling v zapnuté poloze a budete si maximálně zkoušet pohrávat s digitálními filtry (lepší byl pro klidnou hudbu rozhodně „slow"), uděláte dobře. Zvláště vokál jak kdyby se najednou vyhladil, uklidnil a uvolnil, takže bylo cítit více informací. Hladkost a příjemná otevřenost, v níž bylo velmi snadné vnímat třeba linku velmi bohatého kontrabasu, se dá poslouchat dlouho. Cítíte tu ale přeci jen oproti XDS1 v2 vřelejší ladění. Přehrávač od EMM Labs naproti tomu vysloveně zazářil – i v porovnání se skvělým CD přehrávačem bylo jasné, kdo je přesnější – na téhle skladbě hlavně v konkrétnosti a kontrole basu, kde je Meitnerovo dítko prostě výjimečně přirozené. Definice tónů je nenásilná, naprosto uvolněná, ale přitom tak jistá a sebevědomá, že jen stěží budete chtít víc – to snad kdybyste si brnkali na skutečný kontrabas. Zvuku o něco ubylo, vyvážily to ale velice přesvědčivé kontury.
Rozdílnost režimu s upsamplingem a bez něj je u Reference CD9 až udivující – jako kdyby šlo o dva různé stroje, natolik odlišný je zvukový charakter. Komplexnější, propojenější podání, které nastane se stiskem tlačítka pro upsampling si už ale určitě nebudete chtít dát vzít – zvláště patrné to bylo třeba na krásné skladbě „Granada", jednom z velkých hitů (dá-li se to tak říct) trojice Carreras / Domingo / Pavarotti, kterou najdete i na jejich záznamu „In Concert" z dob největší slávy (1990 | MFSL | UDCD 587). Reference CD9 přednáší zvuk velmi poklidně, střední pásmo má pocitově poměrně dominantní pozici (ne že by snad nebyly výšky a basy čitelné, středy ale prostě přirozeně vystupují kupředu), hlas je hladší. Ve velkém zvuku se ale velmi dobře rýsují detaily a cítíte, že tahle úžasná přirozenost a hebkost by se dala poslouchat hodně dlouho – vokál byl velmi prokreslený, plastický, snad jen trochu zvětšený. Jakmile ale kotouček doputoval k XDS1 v2 a ten ho spolkl, jako kdybyste se přesunuli z říše na pokraji krásného snu do realistického zhmotnění toho, o čem se vám zdálo – přehrávač EMM Labs z nahrávky dostane i ten nejjemnější detail, respektive je schopen rozlišit jej v celkové zvukové mase nabídnout vám analytický drobnohled, zabalený ale až do nečekaně muzikálního charakteru. V podání EMM Labs mizí bariéra mechaničnosti a přednesu a zůstává jednoduše přítomný vokál, kde jediným limitem čistoty a rozlišení středů zůstává nahrávka samotná. Míra nadhledu se zdá v té chvíli nekonečná a slova jako zabarvení nebo nelinearita se do tohoto světa absolutně nehodí. Zvuk XDS1 v2 je až chirurgicky přesný, přesto uhrančivý a velmi „analogový". Naprosto nás dostal zvuk kastanět, které oproti velmi dobrému Reference CD9 dostaly ještě konkrétnější tvar a hlavně proporce a své naprosto jasné koordináty v prostoru – s EMM Labs jste na úrovni, že prostě víte, že TYHLE kastaněty jsou naprosto přirozeně TÁMHLE. Nezkoumáte, nesoustředíte se, jednoduše tam jsou.
Obrovský rozdíl v přístupu obou přehrávačů se ukázal v oblasti nejvyššího pásma – „Animal Dance" z desky „Lonely Woman" od Modern Jazz Quartet (1998 | Atlantic | 8122-75361-2) má velmi pěkně nahrané činely, nepřehnané, ale ne utlumeně, prostě takhle nějak to má být. Audio Research Reference CD9 se jich zhostil opět s plností a jiskrou, máte pocit, že zvuk vám jde vstříc a činel si také umí pěkně, i když nijak vulgárně cinknout – jeho kresba je pak přesná, i když zvuk je celkově laděn spíše do uvolněnosti. Pocitově oproti EMM Labs jsou také výšky celkově výraznější, ne tak hladce zakomponované do celku. XDS1 v2 totiž jako kdyby vás svým kouzlem donutil totálně zapomenout na nějaká pásma a frekvence – reprodukuje jedinečně propojený, uhrančivý celek s perfektním rozvrstvením. Kultivovaná preciznost tohoto přehrávače snad nejde ani nějak hlouběji popsat – jsme v úrovni, kde to, co je na záznamu, je také puštěno do systému, kde se očekává, že to už „jen" nepokazíte. Činely jsou nádherně kontrolované a prokreslené, rozebrané do až nečekaných detailů, které ale nikdy nejsou vytrženy z kontextu – celistvost je velkou silou XDS1 v2, proto působí jeho přednes tak věrně. Stejně tak nás velice potěšilo, že s tímto přehrávačem byl činel proporčně velmi přesný (Reference CD9 jako kdyby ho trochu přiblížil a zvětšil) a po nějakém cinkání tu není ani stopy – tón zazní jasně, přesně a věrně a zůstává slábnoucí, dokud je na nahrávce nějaká jeho stopa.
Hodně blízko k sobě měly přehrávače v oblasti dynamiky, ale nakonec i zde nebylo pochyb, že Meiterův přehrávač je dál (však stojí skoro 2x tolik, tak by být měl); jeho celková jistota a přirozenost mohou ale být trochu matoucí, protože Audio Research o sobě dává svým zvukem mnohem naléhavěji vědět a tak zprvu se může právě Reference CD9 zdát dynamičtějším. Orffova nejslavnější „O Fortuna", úvod do „Carminy Burany" (1984 | Decca | 411 702-2) je toho dobrým příkladem. Reference CD9 to bere pěkně od podlahy, orchestr má sílu a hlavně velký, i když velmi dobře kontrolovaný objem, fantasticky srozumitelné jsou také vokály a to už od velmi nízkých poslechových úrovní. „O Fortuna" je sama o sobě velmi naléhavá a dramatická skladba, Audio Research jí ale umí ještě pěkně přidat – hudba má v jeho podání rozhodně šťávu a drajv. Velmi zajímavý je velký buben – sice cítíte, že by mohl mít ještě větší autoritu a konkrétnost, ale to je způsobeno celkově trochu měkčím podáním. XDS1 v2 stejnou pasáž vzal, vše se pocitově významně pročistilo, zjasnělo a přitom zintenzivnilo – důraz, jaký má ten samý buben v tu samou chvíli přes elektroniku EMM Labs pěkně prověří schopnosti vašich reprosoustav. Pokud jsou dobré (třeba jako Square Five), dynamika je fascinující, stejně jako síla, s jakou úder paličky dopadne a vystřelí jako rána z děla, aniž by uvadl či znejistěl. Přitom ale stále slyšíte i okolní nástroje, vnímáte nepřerušený tok hudby, vnímáte rozvrstvení, s jehož jistotou nic neudělá ani velká hlasitost, stejně jako s celkovým nadhledem – vše je prostě dokonale stabilní, ať už zvyšujete či snižujete hlasitost, Meitnerova patentovaná řešení zpracovávají a servírují zvuk s dokonalou živostí, jako by na světě snad ani nic nešlo snáz a přirozeněji.
U této skladby také bylo slyšet citelně tišší signálové pozadí a v okamžicích ticha bylo skutečně ticho. Snad i právě proto je dojem nezkrocené, jednoduše živé dynamiky tak výrazný – třeba když doslova vybuchnout žestě, tah na branku je neuvěřitelný, dynamický potenciál způsobuje fyzické reakce – zadržíte dech, zježí se chloupky a je to jako mohutná hudební vlna, která vás nejen omývá, ale zvedá a unáší. Ponořit se s takovými pocity do hudby je návykově snadné.
Výrazně levnější Audio Research Reference CD9 bylo opravdu těžké nějak zhodnotit, protože jakmile si jen trochu zvyknete na EMM Labs (a že na lepší se zvyká velmi snadno), už se vám nechce zpátky. I z této neférové pozice na nás však udělalo dojem rozlišení přístroje, zvláště ve středních frekvencích – snad je to ale i proto, že oproti XDS1 v2 prezentuje Reference CD9 detaily prezentněji, je to ale trochu na úkor celku (byť je jasné, že to platí právě v přímém porovnání XDS1 v2 – vezměte CD přehrávač za 100 000,- a gard se obrátí). EMM Labs umí vzbudit mnohem přesvědčivější dojem propojenosti, jako kdyby lépe zrekonstruoval nahraný ambient, který je normálně na hranici rozlišitelnosti a často jej ani nevnímáme, ale právě s přehrávači tohoto typu se objeví a přesvědčí naše smysly, že neposloucháme iluzi, nýbrž skutečnost. Třeba Davisova „So What" z „Kind of Blue" (1997 | Columbia | CK 64935) jest dokladem řečeného – je jedno, zda hovoříme o činelu, který Reference CD9 opět vykreslí trochu větší, ale zato méně hmatatelný a naopak XDS1 v2 tak přesvědčivý, že jej úplně vidíte houpat se támhle vlevo vzadu (detailnost je skutečně až extrémní a rázem se ukáže, která nahrávka je skutečně dobrá, která špatná a která špičková). S EMM Labs před sebou máte vykresleny totiž nejen nástroje, ale díky odrazům, zachyceným na původním pásku, také dojem skutečného prostoru. Mimochodem – i šum pásku je v podání XDS1 v2 sice zřetelný, ale jaksi velmi odlišný, mnohem méně výrazný, působící jako historický artefakt, ale bez onoho pocitu mírně rušivé zrnitosti.
V čem třeba zase exceluje Reference CD9, to je laskavost a něha a emocionální bohatost středů – sice nejsou tak přesné a rozlišené, jako u XDS1 v2, zato mají muzikálnější kouzlo, které ale samozřejmě osloví někoho jiného, než charakter přehrávače od EMM Labs – u toho si ale rozhodně troufneme vsadit na to, že nezklame nikoho. Snad s výjimkou těch, co si dosud mysleli, že mají skutečně dobré nahrávky – byť nutno říct, že kultivovaný a velmi transparentní přednes se kupodivu nějakým zázrakem snoubí také s tolerantností – od XDS1 v2 se nedočkáte hrubosti či ostrosti. Nejhůře nahraná skladba, kterou jsme s sebou měli, byla „Sooner or later" od Supertramp (1997 | EMI | 8 56183 2) a přehrávač od EMM Labs ji podal velmi jemně a čistě, aniž bychom měli pocit, že trochu popíkově plochý charakter je tu nějak na obtíž, či že není hoden poslechu na tak dobrém aparátu (což není u takhle detailních a věrných sestav nijak vzácný jev). Je ale pravda, že díky absenci nějakých hlubších informací v nahrávce tu skoro stejně dobře zafungoval i Reference CD9 – ba naopak díky výraznějšímu, mohutnějšímu basu a většímu tahu na branku tu pop měl pocitově více šťávy, byla to nepokrytá zábava a radost z poslechu, umně maskující nepříliš prokreslenou nahrávku.
Až překvapivý rozdíl mezi oběma přístroji byl v oblasti podání prostoru – ačkoliv jsme se nehnuli z poslechového místa v podstatě ani o centimetr, po přehození disků z Reference CD9 do XDS1 v2 se Mingusův „A Foggy Day" („Pithecanthropus Erectus" | Atlantic | 81227 3616-2) rozlil do stran, ale zároveň se také „usadil", tedy vše působilo konkrétněji, lokalizace byla přesnější a hlavně kontury a proporce nástrojů byly rozhodně věrnější – Audio Research o něco maličko (ale opravdu maličko) zvětšuje, kdežto Meitnerův přehrávač nepřehání v žádném směru, tedy ani v tomto. Právě na podání prostoru je výborně znát, že XDS1 v2 se ve svém projevu dokázal zcela vymanit z pocitu mechaničnosti a i když Reference CD9 je sám o sobě výjimečně dobrý v plynulosti a volnosti zvuku, EMM Labs jde jednoduše dál. Organizace prostoru a oddělení kanálů je dokonalé, stereo obraz pevný jako skála a dostavuje se pocit, že ač před vámi stojí rack a reprosoustavy, jsou to jen kulisy a hraje tu skutečná hudba. Audio Research Reference CD9 má také úžasně přesnou lokalizaci a prvotřídní oddělení nástrojů, pocitově jde scéna směrem za reprosoustavy (s XDS1 v2 vám jde plasticky vstříc i směrem kupředu, byť ne o moc), ale i přes velmi dobrou spojitost a vzdušnost vnímáte, že hudbu něco špičkově přehrává – u EMM Labs odpadá i tento pocit.
K pianu v Debussyho „Dětském koutku" (Arturo Benedetti Michelangeli | Deutsche Grammophon | 459 033-2) jsme našli v poznámkách poposlechu XDS1 v2 vlastně jedinou – „Prostě piano, nic víc, nic míň". Lépe to vystihnout nejde – barevná věrnost je v případně zapojení XDS1 v2 odvislá v podstatě výhradně od kvality nahrávky. V této nahrávce byla celá sestava velmi, velmi přesvědčivá, v kombinaci s úderností a jistotou výstupu z přehrávače EMM Labs nelze vlastně nic popisovat. Pokud chcete slyšet skutečné piano, sežeňte si jeho precizní nahrávku a pusťte si ji přes nejvyšší integrovaný model od EMM Labs. Pro dokonalost zážitku není třeba dělat více. Jak už bylo řečeno, Audio Research Reference CD9 vnáší oproti Meitnerovi do zvuku o něco více vřelosti a barva není tak úplně precizně trefená – bez přímého porovnání s XDS1 v2 by vám to ale nejspíš nepřišlo na mysl, protože svým živoucím a bujícím projevem vám Audio Research na takové myšlenky jednoduše nedá čas.
Hodně nás také zajímal rozdíl mezi CD a SACD vrstvou, odkud jsme pochopitelně museli vynechat čistě PCM přehrávač Reference CD9. Teoreticky by nemělo být lepšího tvůrce elektroniky pro DSD formát, než je jeden z jeho myšlenkových otců – a jak se zdá, platí to i prakticky. Třeba obdobně drahý soulution 540 (byť zde je srovnání výhradně teoretické a založené na paměti) můžete chtít s XDS1 v2 srovnávat v přehrávání CD, ale u SACD prostě EMM Labs vyhraje s až neslušným náskokem. Naším testovacím nástrojem se stal disk Genesis „The Lamb Lies Down on Broadway" a jeho titulní skladba. Často opakovaným argumentem proti SACD formátu bývají poněkud změklé a nevýrazné, spavé výšky. Kdo cítí takovou bolístku u SACD, nechť na toto poranění aplikuje štědrou dávku EMM Labs elixíru – klavír i činely jsou exkluzivní, bohaté, jasné a snadno čitelné, plné života a vnitřních dějů, pod dokonale přesnou kontrolou přehrávače. Už na CD vrstvě se to moc hezky poslouchá, ale kovové perkuse jsou přeci jen maličko za klavírem, ten je nicméně velmi čistý a konkrétní, stejně jako Gabrielův vokál, nebo třeba energie bubnů a činelů. Jakmile ale přepnete na SACD vrstvu, bicí zkonkrétní, trochu se zmenší a méně konkurují klavíru, aniž by ale ztratily razanci, zato samotný klavír je významně klidnější a jemnější, opět ale, aniž by ztratil jas a jistotu. SACD formát jako kdyby tu přidal jen rozlišení a vzdušnost, aniž by obětoval charakter a důraz. Popravdě, takhle jsme SACD ještě nikdy neslyšeli a je vidět (tedy slyšet...), že se ostatní výrobci o duchovního otce tohoto formátu mají co učit.
Když vezmeme CD vrstvu téže skladby, pak v podání Reference CD9 docela významněji šlápne na plyn, ale kupodivu ztrácí trochu z celkového impulsu a naléhavosti, prostě se snaží jen hrát energičtěji. Lépe ale odolá náznakům ostrosti u sykavek Petera Gabriela, což je způsobeno celkově měkčím, laskavějším přednesem. Pro rockovou radost je ale velký zvuk velmi příjemný, nutno říci, stejně jako impozantní zátah basu.
Jak tedy dopadlo přímé srovnání Audio Research Reference CD9 a EMM Labs XDS1 v2? Inu, přesně tak, jak může srovnání nesrovnatelného dopadnout. Vynikajícím vysvědčením pro Reference CD9 je vůbec to, že ho lze s XDS1 v2 porovnávat a neprohodit ho oknem. To je totiž jeden z intenzivních pocitů, které máte, když si pustíte některý z „běžných" CD přehrávačů nedlouho potom, co jste slyšeli Meitnerovo dítko. Tento pán totiž zjevně ví, co činí. Jeho EMM Labs XDS1 v2 je děsivě drahý (ačkoliv, jak už jsme řekli, v kontextu dnešní trochu převrácené cenové války stojí stále nohama docela na zemi), ale zato nabízí skutečně dokonalý a referenční zážitek při poslechu SACD (jak byste čekali), avšak nezůstává nic dlužen ani při poslechu obyčejných CD, či v roli převodníku. Skvostné rozlišení, ale hlavně naprosto přehledná a nenásilná prezentace obrovského kvanta extrahovaných informací z něj činí vskutku high endový zdroj signálu, tvořící vrchol potravního řetězce. Možná existují ještě lepší řešení, my jsme je ale neslyšeli a téměř stoprocentně už jsou příplatky za posuny vpřed naprosto neopodstatnitelné, pokud pro vás miliony nejsou nedůležitými řády. EMM Labs XDS1 v2 je výjimečný přístroj. Laskavý a přitom dokonalý, velmi muzikální a přitom naprosto věrný. Nic dál už v praxi není potřeba. Kdyby na něj stačil náš rozpočet, už dávno trůní v naší sestavě.
A Audio Research Reference CD9? Upřímně řečeno, je to skvělé CD – stylové, pohodové, s mohutným, ale dobře zvládnutým a detailním zvukem, kombinujícím korektnost tranzistorových konstrukcí s něhou a hřejivostí lamp. Nebýt přímého porovnání s XDS1 v2, skáčeme do stropu nadšením, v tomto případě ale musíme udělit velmi čestné druhé místo. Ale mezi námi – pokud hledáte protiváhu nějaké ostřejší a chladnější sestavy, pokud preferujete radost z poslechu a lamp a pokud je CD váš formát, na kterém si rádi pustíte i říznější žánry, jen stěží najdete fajnovější soužití, než s Reference CD9, které při vší velikosti a vřelosti přednesu nezapomíná na skvělé rozlišení a čistotu zvuku.
Takže jak na závěr. Porovnáváte Rolls Royce a Formuli 1, porovnáváte optimistický dokument s divadlem, porovnáváte referenci bez ohledu na cenu s, řekněme, referencí s ohledem na cenu. Meitner ční z davu hodně vysoko, ale Audio Research za svou cenu také potěší. Navíc je každý z přehrávačů pro diametrálně odlišné publikum s jen nevelkým průnikem společných hodnot, asi jako mají Avenged Sevenfold a Mozart. Setkat se s oběma byl nicméně zážitek a o to jde; i když pokud máte na EMM Labs XDS1 v2, asi už nikdy nebudete nuceni nic řešit.
Kč 599 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ je to velmi pravděpodobně nejlepší integrovaný CD / SACD přehrávač, co jsme kdy slyšeli, co víc říct
+ poslouží také jako skvělý převodník pro celý systém
+ rychlá, dobře fungující mechanika
+ zvuk je čistý, jasný, výjimečně detailní a přitom velmi poklidný
+ klidný, otevřený a kultivovaný projev bez náznaku digitálnosti
+ v kontextu dnešních cen vlastně realistická, byť nehezky vysoká cenovka
ZÁPORY
- nevýhody jsou v této úrovni dosti subjektivní a nás po poslechu nic nenapadá
KLADY A ZÁPORYAudio Research Reference CD9 ZDE
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ:TYKON | www.tykon.cz
