Od chvíle kdy člověk zjistil, že chvění je vlastně zvuk a zvuk je vlastně chvění a později, že obé lze zakonzervovat v drážce, nastala zvolna honba za ideálním způsobem jak chvění z drážek přenášet opětovně do našich uší. Přeskočme mechanické jehly a jimi rozkmitávané membrány, které hrály díky akustickým „labyrintům“ bez přispění elektrického proudu. Zapomeňme na rok 1925, kdy byla vynalezena první elektrická přenoska fungující na pioezoelektrickém principu (krystalová) a která „vydržela“ v levnějších gramofonech několik desetiletí (pouze obrazně neboť životnost hrotu byla velmi omezena). I já jsem na ní začínal, přestože od roku 1950 již byla k mání přenoska s elektromagnetickým principem. Když vše před tímto principielně novým způsobem snímání gramofonové drážky přeskočíme jako nezajímavou, málo kvalitní historii, můžeme se zastavit až u „magnetických“ (Magnetic Cartridge), magnetodynamických přenosek MM a MC. Co skrývají tato jednoduchá označení?

Principiální shoda

V obou případech jde o shodný fyzikální princip, kdy vzájemný pohyb cívky a magnetu vyvolává elektrický proud - signály, které je možno po určitých úpravách zesílit a převést na zvuk. Rozdíl je právě v tom, která část systému se hýbe a která je stabilní. V přenoskách MM (Moving Magnet) jak název sám napovídá, se hýbe magnet a ve dvou stabilních cívkách je tímto pohybem generován proud, který je následně propojen do dalších elektrických obvodů. V případě MC (Moving Coil) se pohybují cívky v blízkosti stabilního magnetu a opět je vznikající proud jejich kontakty vyveden dále k zesílení. V obou případech jde o elektromagnetický generátor velice malých rozměrů a malých výkonů.

Drobná technická odbočka 1: V principu jde o převod mechanických vibrací na elektrické impulzy. Prvním předpokladem kvality zvuku je dokonalé sejmutí obrazu kmitů z drážky. Tomu napomáhá tzv. poddajnost (trackability, tracking ability) přenosky, či spíše především hrotu a chvějky. Hrot musí mít takový tvar, aby byl schopen kopírovat všechny, i ty nejdrobnější záhyby drážky, velmi často se hroty tvarově podobají řezacím nožům, které vytvářejí matrice. Chvějka zase musí být natolik měkce uložena, aby hrotu tento volný pohyb umožňovala. S poddajností úzce souvisí i potřebná síla působící na hrot (tracking force) nezbytná k tomu, aby hrot sledoval dráhu v záhybech drážky a nikdy se neodtrhl, neopustil ji. Tlak nesmí být však na druhou stranu příliš velký, neboť pak by docházelo k opotřebování a poškození drážky a degradaci nahrávky. Pokud by dynamika nahrávky vyjádřená výraznými a složitými zvlněním v drážce, přesáhla možnosti poddajnosti přenosky, ať již zaviněné její menší technickou způsobilostí anebo nesprávně nastaveným tlakem na hrot, a hrot by se začal pohybovat nezávisle uvnitř drážky, pak dojde nejen k znehodnocení reprodukovaného zvuku, ale i k poškození drážky gramofonové desky a v extrémních případech i k poškození sice tvrdého, ale křehkého diamantového (safírového) hrotu přenosky. Pamatuji se, jak moje první krystalová přenoska vyskakovala z drážky desky v počáteční skladbě plné Vargova varhanního fortissima. Tuto dynamiku nezvládla, přestože tlak na hrot byl minimálně šestkrát větší než u švýcarského systému HUCO (MM), který jsem užíval v dobách pozdějších, a který s nadhledem zvládal i náročnější zvlnění drážek.

Systémy, které se neprosadily

Zcela mimo nechávám varietu MMC tedy Moving Micro Cross, se kterou jsem se osobně nikdy nesetkal. Jde o patent firmy Bang and Olufsen, kdy jak magnet, tak cívka jsou stabilní a mezi nimi se pohybuje pouze ocelový kříž, který změnami vzdálenosti mění elektromagnetické poměry mezi nimi. Těmito změnami opět vzniká měnící se elektrický proud – elektrické impulzy. Výhodou je minimální hmotnost pohyblivého systému spojeného s chvějkou a z toho vyplývající ideální pohyblivost a tedy maximální možnost kopírování drážek gramofonové desky. Stejně opomíjím zaniknuvší systém Decca, který snímal pohyb kovu umístěného velmi blízko hrotu (1 mm), který jsem myslím také neslyšel.

MM

Obecně nejčastěji užívaným systémem je MM (Moving Magnet). Je ideálním nastavením poměru výkon/cena, tedy kvalita zvuku/technická složitost. Jeho parametry jsou schopny poskytovat vysoce kvalitní zvuk a současně jeho elektrický výstup je relativně silný, a tak následná úprava korekčním předzesilovačem nepotřebuje nikterak speciální a drahé obvody a přesto signál není znehodnocen šumem a indukovanými hluky. Mezi praktické příjemnosti patří i ideálně snadná výměna hrotu za nový. Část s hrotem, chvějkou i magnetem snadno vysunete z přenosky a zasunete novou sestavu s neopotřebovaným hrotem. Pro mnohé však bude překvapením, že tento díl většinou představuje 2/3 ceny nové přenosky.

Drobná technická odbočka 2: V obou případech (MM, MC) jsou kmity nejprve snímány hrotem (v naprosté většině diamantovým) s velmi dokonale navrženým a opracovaným tvarem, který je pouze v některých případech sférický (kónus se zakulacenou špičkou) ale v sofistikovanějších případech spíše tvaru oválného – elipsoidy. Širší stranou elipsy jsou tyto hroty orientovány kolmo ke směru drážky na gramofonové desce. Užšími konci (úzkými až 0,01 mm) jsou tedy schopny zapadnout i do nejjemnějších zvlnění v drážce, mnohem hloub a tedy věrněji než kužel klasické jehly. Základní tvar elipsy byl volen v různých tvarových modifikacích s odlišnými vlastnostmi. Jehla je uchycena v Cantileveru (v češtině je užíván termín „chvějka“), který je vyráběn většinou z duté lehké trubičky (aluminium, bór) či pro maximální tuhost z vzácných či pro své vlastnosti obtížněji zpracovatelných materiálů jako je například berillium, rubín, případně uhlík v mnoha podobách. Tento díl systému musí být kromě minimální vlastní hmotnosti co nejtužší, neboť každé zapružení chvějky by vnášelo zkreslení do reprodukce. Ve svém uchycení je také speciálně tlumen, tento materiál musí mít shodné vlastnosti i za různých tepelných podmínek a nesmí stárnout. Současný požadavek minimální hmotnosti je důležitý z důvodu co nejmenší setrvačnosti, aby pohyb byl maximálně neovlivňovaný systémem přenosky a mohl dokonale sledovat i ty nejdynamičtější či nejrychlejší kmity vysokých tónů. Součástí společné hmotnosti je i pohyblivá část elektrického systému, magnet nebo cívka. Přestože k výrobě přenosek jsou využívány mimořádně silné permanentní magnety, aby mohli být zcela miniaturní a celek co nejlehčí, přesto jejich hmotnost, kterou je nutno rozpohybovat, je větší než v případě cívek.

MC

Méně často užívaný ala vždy s nádechem výjimečnosti vnímaný je systém přenosek MC (Moving Coil). Vzhledem k tomu, že chvějka pohybuje s velmi miniaturní sestavou cívek ze speciálních materiálů, je hmotnost celého pohyblivého systému dramaticky nižší než u MM. Díky tomu je i schopnost sledovat záludnosti zvlnění drážky gramofonové desky výrazně větší. Vzhledem k subtilnosti cívkového systému však výstupní napětí signálu bývá u většiny modelů MC nižší než u MM, jde o pouhé stovky mikrovoltů. Vzhledem k tomu jsou většinou následující potřebné korekční obvody velmi náročné na bezchybné zesílení bez zanášení rušivých vlivů (šumy, indukované brumy apod.).

Také sama výroba tohoto jemného systému je mnohem složitější a dražší. Navíc nesmíme zapomenout na to, že výměna chvějky s hrotem je buď nemožná, či technicky obtížná a většinou ji nezvládne sám uživatel. Celkově však má tento systém gloriolu audiofilní kvality a je mnohými preferován, je však systémem pro znalejší posluchače, kteří nejenže jsou schopni ocenit kvalitnější, precizněji vykreslenou reprodukci odpovídající vyšším nákladům, ale i zvládnout poněkud složitější provoz vyžadující větší ohledy a znalosti oboru.

Drobná technická odbočka 3: Drážka gramofonové desky má tvar V a je v ní uchován současně zvuk dvou nezávislých kanálů – stereo. Od původního způsobu reprodukce stereofonního signálu - vertikála/horizontála - je totiž směr kmitů pootočen o 45 stupňů a parametry obou kanálů jsou proto velmi podobné (při správně nastaveném antiskatingu). Jeden hrot tedy sleduje dvě odlišná zvlnění, navíc jde o analogový signál, kde z ničeho nejsou „pouze“ odebírány vzorky, kde všechno je původní a relativně úplné, nic není komprimováno a vlastně zde ani neexistuje striktně vymezený strop 20 kHz, známý z CD nahrávek. Kromě reprodukce vysoce kvalitních záznamů je totiž systém přenosky (MM i MC) schopen zvládat i násobně vyšší kmitočty, do kterých například býval zakódován signál dalších dvou kanálů kdysi velmi ambiciózního kvadrofonního záznamu. To uvádím pouze pro názornost k upřesnění představ o technických možnostech a kvalitách MM a MC přenosek. Zcela neprávem proto většinová populace vnímá gramofon jako něco hluboce pod CD záznamem, bližší spíše ruchadlu bratří Veverků než kvalitní elektronice.

Při zvažování zda volit cestu MM či MC je potřeba si uvědomit a probrat mnoho hledisek. První je, že v obou případech lze získat vysoce kvalitní poslech. Já osobně jsem celý svůj gramofonový život strávil s MM přenoskami a postupně jsem vystoupal až k montáži legendární Shure V-15III s eliptickým hrotem s nastavenou váhou (tlakem) na hrot necelý jeden gram. Dalším podstatným okamžikem je zodpovězení otázky: bude případný kvalitativní rozdíl v reprodukci na vaší aparatuře slyšet? Jde nejen o celý řetězec včetně reprosoustav, ale i o gramofonové desky a nahrávky na nich. Pokud jste zapálený fajnšmekr, který vykupuje současné audiofilní gramofonové edice, pak opravdu je na zvážení, zda MM či MC. Rozhoduje i to, kolik času budete u gramofonu trávit a zda je pro vás složitější obměna ohraného hrotu u MC stále akceptovatelná. Pokud ale spíše plánujete oživit dávné sbírky otců či pátráte po antikvariátech, pak vám MM, a to i z levnějších modelů, bohatě stačí. Počítejte také s tím, že i mezi gramofonovými deskami platí to, co u CD, některé nahrávky jsou zvukově brilantní a některé po technické stránce zcela odfláknuté. V případě gramofonových desek navíc hrozí (možná spíše hrozila) sekundární degradace kvalitního masteru neprofesionální výrobou samotné desky. Také opotřebení nevhodným zacházením s deskou, nesprávným přehráváním a dalšími vlivy může být slyšitelné, někdy až příliš rušivě. Pokud jste rozhodnuti si pořídit to nejlepší ke svému zesilovači či AV receiveru, zjistěte si, zda vůbec má vstup pro gramofon a jak je označen. Pouze výjimečně bývá na některých strojích na výběr připojení MM a MC. V opačném případě vás čeká investice do samostatného korekčního předzesilovače. Dejte si také pozor na to, že některé současné gramofony mají MM či MC předzesilovač již integrován ve své signálové cestě a jejich výstupní cinche v žádném případě nesmíte připojit do vstupu označeného Phono. Hrozí jeho poškození, neboť je konstruován na zcela jinou úroveň proudu.

Gramofon má sice svá nejlepší léta za sebou ale současně do důchodu má rozhodně daleko, navíc je nádherné, že kromě velmi kvalitního zvuku je produkce z gramofonových desek okrášlena atmosférou dnes již nezvyklé techniky, technologie a možná již zapomenutých rituálů. Celkový postup přípravy gramofonové desky a její přehrání je mnohem složitější proces, než jak jej znáte z CD přehrávačů. O tomto „akustickém čajovém obřadu“ snad někdy příště.

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha