...nebo jen otázka správného postupu při výběru?

High End není něčím, z čehož by se až tak jednoduše dala vyextrahovat nějaká univerzální pravda či formule úspěchu. Přesto s trochou rozumu a zkušenosti lze nalézt cestu ke spokojenosti věčně nespokojené hifistovy duše. Dobrých značek a komponentů je v dnešní době na trhu přehršel. Cílem tohoto článku není pokus o klasifikování jednotlivých vlastností a zvukových atributů těchto komponentů, ale spíše snaha o to, naznačit možnou obecnou cestu k tomu, aby si každý za co nejmenších finančních ztrát mohl nalézt ten zvuk, který mu vyhovuje. Kdybych měl před dvaceti lety ty zkušenosti s marnými pokusy nalézt vhodné komponenty, jaké mám dnes, ušetřil bych nejen nemalé finanční částky, ale i léta nespokojenosti. V tom se můj osud ale shoduje s osudy mnohých jiných příznivců High Endu a to mě též vedlo k tomu napsat tento článek a pokusit se tak začínajícím hifistům-audiofilům usnadnit cestu za dobrým zvukem a ušetřit je drahých zklamání. Na tomto místě je však dobré říci, máte-li možnost a jste-li ochotni do Vaší aparatury investovat milion korun a víc, neztrácejte zbytečně čas čtením tohoto článku, protože když je máte, pravděpodobně nemáte čas a vězte, že za tyto peníze koupíte komponenty, které budou zvukově sice odlišné, ale v kvalitě o které nemá smysl polemizovat a každý trochu seriózní prodejce se Vám v této cenové kategorii bude snažit dobře poradit, protože nebude riskovat, že by musel chodit po světě s otiskem čelního panelu zesilovače za statisíce na čele jen proto, že byste mu jej v návalu nadšení nad jeho dobrou radou omlátili o hlavu.

Jak tudíž na to? Vycházejme z hrubého odhadu, že na kvalitě zvuku se zhruba padesáti procenty podepisuje kvalita aparatury a druhými padesáti procenty akustika poslechového prostoru. Existují i extrémní příklady, kdy akustika nevhodného prostoru může mít až tak zásadní vliv na kvalitu (nebo lépe řečeno nekvalitu) zvuku, že jej nelze vykompenzovat ani sebelepší aparaturou, která v takovém případě ustupuje zcela do pozadí. Na takových příkladech však nelze postavit žádné obecné pravidlo, stejně tak jako to nelze postavit ani na specielně akusticky upravených prostorách. Proto pro obecné účely možností tohoto článku budeme tvrdit, že hovoříme o průměrném poslechovém prostoru obývaného bytu. Zcela záměrně vynechám v tomto článku otázku kvality nahrávek, jelikož to je bohužel věc, kterou ani při nejlepší vůli ovlivnit nedokážeme. Nejprve se ale podívejme na to, jak se chová klasický příznivec High Endu. Pustí si jednu nahrávku na své aparatuře – je spokojen, pustí si jinou nahrávku a je naprosto nespokojen. Brzy si tak rozdělí svoji sbírku hudby na poslouchatelné nahrávky a nahrávky neposlouchatelné. Začne se kolem sebe rozhlížet, navštěvuje studia a výstavy a na této pouti si poslechne množství komponentů, dozví se celou řadu zaručených rad na to, jak zpevnit rozpatlaný bas, jak pročistit středy, vzít výškám ostrost a zlepšit prostorovost atd. A začne experimentovat. Tu koupí nový kabel, tam nové reprosoustavy, tu nový zesilovač, tam nový přehrávač, tu novou síťovou šňůru....... Někdo má štěstí a na konci této obnovy svého systému je skutečně spokojen. Opak však bývá pravdou. A tak se z něj vyvine zcela speciální druh audiofila, který neposlouchá nahrávky hudby, která se mu líbí, ale té, která dobře zní na jeho aparatuře. Důvod neúspěchu však je přitom zcela jednoduchý a logický a nemá nic společného s alchymií. Je naprosto jedno jaký nedostatek Vašeho zvuku chce vykompenzovat, do doby, než budete vědět, jaký článek vašeho řetězce je za něj odpovědný, jsou to vše pokusy naslepo. Mnohdy je i určitý charakter zvuku též výsledek kumulace určitý zvukových charakteristik jednotlivých komponentů, to je však spíše otázka smůly a speciální situace.

Kde tedy začít při „sanaci“ Vašeho systému? Jednoznačně na začátku, čili u zdroje signálu. Je jedno jestli upřednostňuje analogové nebo digitální nosiče, je jedno jaké značky jste příznivcem, zcela nejprve si pořiďte (nebo alespoň vypůjčete) špičkový zdroj signálu i za cenu toho, že bude cenově nepřiměřeně drahý vůči zbytku Vaší aparatury. Jen tak totiž vyeliminujete marné pokusy napravovat nenapravitelné. Vše co na začátku řetězce na informaci v signálu ztratíte, nikde na cestě již nedoženete, jedno jak drahé komponenty za ním použijete. Bohužel je pravý opak v příbytcích našich audiofilů běžným jevem. Reprosoustavy za statisíce, krmené monstrózními a superstabilními zesilovači za další statisíce visí na CD-přehrávači za zlomek této hodnoty. Do doby, než budete přesvědčeni, že zdroj signálu je v pořádku, nemá smysl investovat ani korunu do dalších experimentů. Druhým krokem při výběru vhodného řetězce by mělo být racionální vyhodnocení akustických možností Vaší poslechové místnosti, na kterou by měl navazovat výběr vhodného typu reprosoustavy – regálové nebo sloupkové, uzavřená ozvučnice nebo basreflex, případně i jiné, méně frekventované konstrukce. Zde platí obdobné pravidlo. Vyberete-li si typově a velikostně nevhodné reprosoustavy, nepomohou Vám žádné peníze ani pán Bůh. Postavíte-li si do malé místnosti reprosoustavy s dvanáctipalcovým basovým měničem a basreflexovou ozvučnicí jen proto, že si myslíte, že menší soustavy bas nezahrají, nezachrání Vás před pomalým a zapatlaným zvukem sebelepší zdroj signálu za statisíce. Stejně tak v místnosti o šedesáti metrech čtverečních Jackpot s malými regálovkami nevyhrajete. Máte-li již představu, jaký druh reprosoustav by Vaší místnosti „slušel“ nejvíce, můžete se pomalu pustit do hledání vhodného kandidáta. Zde však přichází na řadu další pravidlo. Reprosoustavy byste měli vybírat vždy s ohledem na zesilovač, který vlastníte, nebo si hodláte koupit. Reprosoustava musí se zesilovačem z hlediska jeho výkonnosti a stability harmonizovat. To je však také jediné pravidlo při tomto výběru. Co se zvukové charakteristiky vyplývající z myriád možných vhodných kombinací týče, zde je to již jen a jen na Vás, k jaké značce reprosoustav a konstrukci zesilovače se přikloníte. Zde by mělo hrát roli již jen Vaše ucho. Nechte si prodejcem poradit, může Vás upozornit na některé věci, kterých si nezkušený audiofil nevšimne, ale za žádnou cenu nepřebírejte poslechový vkus kohokoliv. Nevyplácí se to. Nejenom, že každý člověk emocionálně jinak reaguje na určité frekvence, ale každý člověk skutečně naprosto odlišně slyší stejnou hudbu. V technických údajích výrobců se dočtete o lineárnosti frekvenčního průběhu reproduktorových soustav, že však každý člověk z fyziologických důvodů má zcela individuální a frekvenčně nelineární vnímání zvuku s odchylkami v řádu několika decibelů, o tom již žádný výrobce nepíše. Navíc je lidský sluch na některé frekvence citlivější, vnímá je při stejném akustickém tlaku subjektivně jako intenzivnější a nepříjemnější. Zde je dobré zmínit několik dobrých „technických“ tipů při výběru, které nejsou závislé na vašem osobním vkusu. Vyvarujte se toho, abyste při hledání vhodné kombinace reprosoustav se zesilovačem poslouchali jen jeden druh hudby v jedné kvalitě. Častou zásadní chybou bývá, že si potenciální kupec sebou přinese „nabušenou“ špičkovou nahrávku, s nacinkanými výškami a burácejícími basy a myslí si po vzoru – když to zahraje dobře, tak zahraje všechno ostatní – že si objektivně vybere vhodnou reprosoustavu. Opak je pravdou. Dobrá nahrávka zní i na celkem průměrné aparatuře obstojně. Zrno od plev se dělí právě na problematičtějších nahrávkách. Proto si vyzkoušejte nejen jeden žánr (může se Vám během doby změnit vkus), ale i různé kvality, různé složení instrumentalizace a různou kvalitu nahrávek. A ještě jeden důležitý tip. Nenechte se oslnit „efektním“ zvukem. Mnohdy reprosoustavy, které v první chvíli zní „úžasně“, začnou při delším poslechu „nervovat“.

Máte-li již ve své místnosti kvalitní zdroj signálu, vhodnou kombinaci zesilovače a reprosoustav, je správná doba si začít hrát a to nejen doslova. Začněte experimentovat se správným umístěním a natočením reprosoustav a poslechového místa, zkuste různé modifikace v rozmístění některých bytových doplňků v rámci možností zachování rodinného klidu. Nevěřili byste, jak dobrý vliv na zvuk může mít rozvěšení větších obrazů na plátně a jak špatný pověšení zasklených grafik. I dobře umístěná větší zelená rostlina se může pozitivně projevit na zvuku a nádherný designový skleněný stůl jej může totálně rozbourat. Dělejte pokusy s různými signálovými a reproduktorovými kabely prostě hrajte si. To je doba, ve které každé další i sebemenší zlepšení zvuku přináší radost. Máte-li hodně roupů a ještě jste zcela nezruinovali rodinný rozpočet, můžete začít experimentovat s předzesilovači (máte-li dělené zesilovače). Na rozdíl od řady jiných, zastávám názor, že není nezbytně nutné mít kombinaci předzesilovače a koncového stupně od stejného výrobce. Z hlediska výstupní a vstupní impedance je naprostá většina dnešních přístrojů volně mezi sebou kombinovatelná a jestliže jsem psal, jak důležité je zvolit vhodnou kombinaci parametrů akustiky místnosti – reprosoustav - koncového zesilovacího stupně, máte u volby předzesilovače téměř volnou ruku. A jaký obrovský vliv na charakter zvuku předzesilovač může mít je až neuvěřitelné. Je to tak jeden z mála článků řetězce, se kterým můžete libovolně experimentovat bez ohledu (téměř) na ostatní. Nejrůznějších dalších možností zvukového tuningu je tolik, že by vystačily na desítky článků a lze očekávat, že se jimi bude redakce podrobněji zabývat. A co říci na konec? Snad jen, že High End dokáže být nakažlivější než prasečí chřipka, umí přinést řadu zklamání z nevyplněných očekávání ale i množství radosti. Ať již je jakýkoliv, vždy není levný. A tak doufám, že tento článek bude jednou z možných cest, jak se vyvarovat zbytečně drahých chyb.

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studio spalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha