Zvuk

Protože jsem měl možnost soužít delší dobu (oněch deset let) jak s Aleph 3, resp. Aleph 5, tak i s X 150 a X 350, mohu klidně potvrdit, že fúze se zdařila. XA 30.5 si z obou koncepcí bere klady a kloubí je do úžasného celku – dokonce se mi zdá, že zvuk je ještě více Alephštější a zároveň Xtější. V praxi to pak znamená, že zvuk je jednoduše přirozený, kmitočtově vyvážený a zároveň dynamický. Z Aleph série si bere jemnost, malebnost a sytost zvuku. U mnoha nahrávek jsem měl pocit, že podání prostoru bylo znatelně lepší a více zaostřené – máte lepší orientaci, kde se co nachází a to jak ve vertikální, tak i v horizontální rovině- a hlavně do hloubky prostoru. Z X serie si zase bere úžasnou přesnost a čistotu spolu s fenomenální dynamikou. Z obou koncepcí si zachovává pověstný detail – věškeré nuance jsou přeneseny a zesíleny. V detailech se lze přímo koupat. Tu závisí pouze na vašem zdroji signálu a na reprosoustavách, zdali dokáží využít potenciál XA 30.5. Pravidlem testování bývá princip nejslabšího článku řetězce -> tím by měl být onen testovaný komponent. Nejsem si jist, zda v případě XA 30.5 bylo toto pravidlo dodrženo. Ne, že by zdroj signálu byl kompromisní. Pass Labs XA 30.5 dal kvalitnímu gramofonu jednoznačně vyniknout. Na druhou stranu odhalil již starší koncepci „historického“ CD přehrávače. Také mám dojem, že vývojově novější reprosoustavy, než jsou Matrix 801 by mohly být ještě důstojnějším partnerem k XA 30.5. To jsou ovšem pouze domněnky, pravdou ovšem zůstává, že testovaný zesilovač dostal z okolních komponentů maximum. A to tak, že poslech se stává návykovým, stáváte se nekomunikativním, nevycházíte ven a posloucháte doma „Hudbu“. Hudbu s nádherně prokreslenými hlubokými a důraznými basy, čisťounkými detailními a jemnými středy a křišťálovými výškami, dodávajícími pocit aristokratické ušlechtilosti a zároveň pravdivé ambientnosti. Je lahůdkou mít vše takto pohromadě a vychutnávat si jednotlivé hudební barvy spolu s dynamikou živého vystoupení. Prostě Pass Labs XA 30.5.