Celá věc začala už v první polovině devadesátých let, kdy jsem si myšlenkou  o založení firmy, která by se zabývala dovozem a prodejem špičkové audio techniky zprvu jen pohrával, ale postupem času jsem to celé začal brát stále víc vážně a nakonec ten nápad skutečně zrealizoval.

Zanedlouho se už v suterénních prostorách domu na Ořechovce točil první oficiálně „zastoupený“ gramofon Michell GyroDec s raménkem SME, kolem svítily LEDky elektroniky Audio Research, která zásobovala energií reprosoustavy Magnepan. Přenosku do gramofonu jsem tehdy musel dodat z vlastního šuplíku, protože firma Goldring nic adekvátně high-endového v programu neměla a na japonské klenoty Koetsu jsem si musel ještě pár let počkat, než jsem se přes pár přínosných doporučení z branže prodral nejrůznějšími obchodními pseudozastoupeními pro východní Evropu až přímo k rodině Suganů. Firma Koetsu představovala svojí extrémní nedostupností a tradicionalistickou zdrženlivostí sice rekord v nedosažitelnosti, ale americkému McIntoshi také  trvalo téměř dva roky, než na pražském letišti směly přistát první palety s těmito modlami a krátce poté tyto přístroje úplně nahradily dosavadní Audio Research. Stalo se to jednak proto, že McIntosh předčil svoji konkurenci zvukovými vlastnostmi, ale byl navíc i podstatně univerzálnější a také neuvěřitelně spolehlivý. Původní kombinace Audio Research-Magnepan měla také trošku své kořeny ve faktu, že jsem tyto firmy viděl na většině výstav pohromadě, což ale nebylo podmíněno zvukovou jedinečností kombinace, nýbrž tím, že je spojuje geografické příbuzenství, protože jsou oba výrobci z Minnesoty a takto sousedsky kooperují už po celá desetiletí. Magnepan vždy byl, je a vždy bude dipól s fóliovou membránou, tedy pro jistý druh hudby neuvěřitelně dokonalý reproduktor, ale v momentě, kdy se po něm chce dynamický a hlasitý poslech, tak změní svojí delikátnost za stresující a plochý projev, který se nedá ani u největších modelů napájených půlkilowattovými zesilovači přeslechnout. Takže mám k dipólům, ať spojených s klasickým basovým měničem, či bez něj dost polarizující vztah. Někdy je téměř miluji a někdy doslova nenávidím. 

Proto se v velmi brzy v popředí objevila jiná noblesní značka, tentokrát se severní Itálie a sice Sonus faber. Obdobně jako McIntosh postupně nahradil Audio Research, tak si Sonus stál ve srovnání s Magnepanem. Tehdy ještě Italové vůbec neměli sloupové modely a na první velký model Amati jsem si musel pár let počkat, ale univerzálnost a hudebnost projevu byla v porovnání s dipóly stejně velmi markantní.Zatímco jsem Magnepan nikdy úplně nezavrhl, elektronky z Ameriky jsem úplně nahradil francouzskými a v nabídce se objevil Jadis. Nákladně a pečlivě vyráběná elektronika s velmi příjemným zvukem, která si získává snadno příznivce svým projevem a zpracováním, kupce však o poznání hůř, protože si Francouzi svá leštěná chassis z nerezu, ručně vytáčené šrouby z mosazi i fanaticky komponované vnitřní zapojení nechávají náležitě draho zaplatit. 

Protože zmíněné značky představují kvalitativně absolutní špičku a patří do ní samozřejmě i cenově, paralelně k nim se přidaly z dostupnější sféry dvě další a sice angličtí Audiolab a Castle. Zatímco Audiolab se po následném turbulentním pokusu o zařazení do elity z několikaleté kariéry pod označením TAG McLaren Audio opět vrátil na své původní místo, kde figuruje opět pod svým dívčím jménem, firma Castle vrata fabriky zavřela s rázným přibouchnutím a v mé nabídce uvolnila místo jiným, podstatně větším a hlavně nesrovnatelně úspěšnějším Angličanům, tedy firmě Monitor Audio. Pokud bych nadále spolupracoval s Castle a nepoznal Monitor Audio, tak bych nikdy nevěřil, jak může výrobce reprosoustav ze středního až vyššího cenového segmentu profesionálně fungovat. Jak může někdo vyrobit sloupový reproduktor, který může nejen skvěle hrát, ale i luxusně vypadat, ale být dokonce dýhován pravým dřevem a přitom stát jen něco přes pětadvacet tisíc. Samozřejmě že mají v nabídce modely, které bych si asi nekoupil a taky je nikomu nadšeně nenabízím, ale to je úděl všech firem, že mají v programu něco, o čemž se nechá trošku víc pochybovat a je jen na prodejci, zda tyto „polopovedenosti“ rozpozná a ve vztahu k zákazníkovi seriózně nechá stranou. 

Samozřejmě, že vše záleží na osobním vkusu a preferencích. Já bych nikdy nemohl prohlásit, že jsem značky shromáždil pro spojenost zákazníků. Naopak. Já jsem si je sestavil pro mojí vlastní spokojenost, protože já jsem si po desítky let střídal přístroje jak ponožky a pořád hledal absolutní věrnost, než jsem po řadách zesilovačů, reproduktorů i utracených závratných částkách pochopil, že absolutní věrnost je jen na koncertě v desátá řadě uprostřed a doma budu mít pořád jen kompromis. Sice špičkový, ale stále jen reprodukci originálu, ale ten můj kompromis jsem si našel a dokážu ho před zákazníkem i hlavně sám před sebou snadno obhájit. Ten fakt, že jsem začal s high-endem tehdy jako první mi dal do ruky báječnou šanci si dovézt své, mnou preferované značky. Nemusel jsem tedy vybírat ze zbytků, které zde dosud nebyly  a pak se pokoušet je mít rád a s nadšením prodávat. Ale vše nakonec stejně je, jak jsem už zmínil, otázkou osobního vkusu a možná, že by McIntosh zůstal dodnes bez zastoupení… ale  o tom hodně pochybuji J. 

Samozřejmě, že jsem také neodolal, podlehl svodům rozšíření nabídky a nabízel i pár omylů. Jedním z nich byla americká firma Golden Tube Audio, jejichž prvním modelem byl elektronkový koncový stupeň SE40 a ten byl ale skutečně povedený, načež pak bohužel následovaly jen větší, či menší propadáky. Druhým omylem byla firma, která doposud z nepochopitelných důvodů stále existuje a tak ji nechci taktně jmenovat. 

Každopádně se považuji spíš za jedince, který si vystačí s dosavadními, kvalitními a osvědčenými značkami, než za fanatického sběratele stále dalších a nových. Pokud nabízím ozvučení od McIntosh a zákazník chce domácí kino s obrazem, tak k tomu mám plátna Stewart a projektory Runco. Tedy absolutně adekvátní partnery, kteří ve světě videa představují to, co McIntosh v audiu. Nechtěl bych totiž prodávat „cokoliv“, jen proto, abych prodal a něco vydělal. A pokud to jen trošku půjde, chtěl bych aby to tak zůstalo i nadále.