T+A DAC 8

Minikomponenty jsou spíše doménou ostrovních hi-fi mocností (chceme tím říct, že je moc rádi vyrábí v Anglii a Japonsku), nicméně populární jsou i ty se značkou Pro-Ject z dostupnějších tříd, nejen v domovském Německu si však věhlas získala i „miniaturizovaná" sérii „8" od T+A, sestávající vlastně jen z koncového stupně AMP 8 a D/A převodníku s variabilními výstupy DAC 8. Snad to má být ústupek lifestylovým směrem, čemuž by odpovídala i elegantní, čistá optika obou přístrojů.

T+A DAC 8, stejně jako jeho zesilovací kolega, stojí na pravidelné základně o délce strany 27 cm; plochou je zhruba o 1/3 větší, než počítače Mac Mini, to je pro orientaci. Výška přístroje pouhých 9,5 cm jej předurčuje ve „věžičce" s AMP 8 klidně také k umístění třeba na pracovní stůl v roli sestavy pro blízký poslech. Čtyřkilogramové, jednoduše střižené šasi je vyrobené z hliníku, působí hodnotně a jeho minimalistický design se hodí kamkoliv a pravděpodobně vás s ním nevyhodí ani manželka. Nahoře a dole přístroj „svírají" 6 mm tlusté hliníkové pláty, celý přístroj stojí na čtveřici robustních nožek. Strohost černo-stříbrného povrchu oživují zaoblené rohy, jinak jako by se výrobce snažil o naprosto minimální narušení čistoty.

Čelní stěna je poměrně zaplněna ovládacími prvky – výrobce sice dodává malé dálkové ovládání se všemi funkcemi, duplikuje je ale také ve fyzické podobě právě vpředu na DAC 8, což usnadňuje onu již zmiňovanou „stolní" funkci. Najdete tu jedenáct identických malých tlačítek s nevelkým zdvihem, devět z nich je vybaveno maličkou zelenou stavovou LEDkou. Kromě spínacího tlačítka tu je čtveřice určená pro přímý výběr vstupu, dvojice pro zvýšení / snížení hlasitosti a čtveřice pro neobvyklé funkce – jedno tlačítko otáčí fázi signálu, dvě volí mezi způsobem převzorkování a jedno posouvá analogový filtr mezi hodnotou 60 kHz a 120 kHz a může tak do koncových zesilovačů s menším frekvenčním rozsahem poslat méně nežádoucího rušení z nejvyššího spektra. Přední panel doplňuje ještě 6,3 mm jack pro sluchátka a malý displejíček, na němž se dozvíte nutné základní informace.

Zezadu vás snad až zaskočí, kolik konektorů se výrobci podařilo dostat na malý prostor – je tu dvojice analogových výstupů v podobě symetrických XLR i nesymetrických RCA (aktivní výstup se volí dvoupolohovým přepínačem), je tu digitální koaxiální výstup, to snad kdybyste přístroj chtěli použít jen jako transport (i když by to asi byla dost škoda). Digitální vstupy mají pak absolutní sestavu – do DAC 8 připojíte cokoliv. Je tu čtveřice koaxiálních vstupů, po jednom pak od optiky, BNC, AES/EBU a USB. Napájecí zásuvku bez hlavního kolébkového spínače doplňuje už jenom zásuvka RJ-11, vysílající spínací napětí, určené díky atypickému pojetí triggeru hlavně pro T+A AMP 8.

Uvnitř DAC 8 je jedna obvodová deska, nesoucí všechny obvody. Ihned po odkrytování si všimnete, že výstupní analogová část je provedena plně symetricky, odhalíte i plně diskrétní konstrukci bez operačních zesilovačů. Zajímavě naddimenzovaný je i „mozek" převodníku, který tvoří celkem osm čipů typu Sigma Delta od Burr Brown, zapojených v dual mono koncepci, kdy každý kanál má osminásobné převzorkování pomocí čtveřice dvoukanálových čipů. Spolu s teoretickým maximálním rozlišením 32 bitů a 384 kHz a převzorkováním, řízeným 56 bitovým procesorem, jehož software je plně vyvinut přímo v T+A, to činí v této cenové třídě z DAC 8 skutečně fantasticky vybavenou jednotku. Vysoké rozlišení, několikanásobné zpracování signálu a převzorkování prý potlačuje šum oproti provozu bez těchto vychytávek o 6 dB.

Poctivě působí také část obvodů, věnovaná sluchátkovému zesilovači. DAC 8 má totiž sluchátkům věnovanou vlastní sekci, není to jen „přívěsek" a nutno říct, že to je na výsledném zvuku poznat.

V T+A věnovali také velkou část vývojového času eliminaci jitteru, tedy časové nepřesnosti, která je extrémně patrná právě u digitálních vstupů z externích zařízení v čele s USB. Vstupní signál je tak dekódován, jeho časová doména je analyzována výše zmíněným mikroprocesorem, poté nový takt dodají interní, galvanicky plně oddělené hodiny. Jsou tu dva oddělené oscilátory, jeden pro násobky 44,1 kHz a druhý pro násobky 48 kHz. Pokud podle analýzy vstupního signálu v mikroprocesoru není tento signál dostatečně přesný a stabilní, DAC 8 zapojí zdvojenou eliminaci jitteru, která by měla snížit jeho hodnotu čtyřikrát – to je imponující.

V praxi končí rozlišení T+A DAC 8 na 24 / 192, frekvenční odezva je pak maximálně od 2 do 80 000 Hz. Odstup signálu a šumu 116 dB už dnes nepatří k absolutní špičce, ale pořád je skvělý a v rámci cenové kategorie naprosto dostatečný. Plné rozlišení převodníku si užijete přes koaxiální vstupy, AES/EBU a BNC, optika má limit vzorkovací frekvence na 96 kHz. Plné rozlišení má USB, ale jen pokud použijete asynchronní režim – je sympatické, že máte na výběr a můžete tak v případě potřeby bez instalace ovladačů hrát 16bit a 48 kHz. Celkové harmonické zkreslení nepřekročí 0,001%.

T+A DAC 8 jsme provozovali v roli předzesilovače a převodníku v kombinaci s firemním koncovým stupněm AMP 8, stejně jako v roli sluchátkového zesilovače spolu se Sennheiser HD 26 Pro a Sennheiser IE 8. Velký přínos k jistotě reprodukce měl připojení obou přístrojů na filtr IsoTek Sigmas EVO3. Propojeno bylo symetrickými kabely Kubala Sosna Emotion a Vincent Premium, nesymetricky pak KrautWire Guru S nebo Eagle Cable Condor Blue LS5.1. Nejen kvůli kvalitě kabelů ale vždy vyšlo lépe symetrické propojení. S reprosoustavami Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Cabasse MC40 Minorca a Yamaha NS-F901 spojovaly AMP 8 kabely Kubala Sosna Fascination nebo ProAc Response Signature Black. Zkoušeli jsme v kombinaci proti Naim Nait XS / CD5si, Yamaha A-S2100 / CD-S2100 a také Marantz PM8005 / NA8005.

Co nás nadchlo opravdu hodně, to byla u DAC 8 jeho schopnost posoužit v roli jednoho z nejlepších sluchátkových zesilovačů, které jsme měli možnost slyšet. Špičkový zážitek má na starosti hlavně bezprecedentní kontrola a přesnost, zvláště v tandemu s IsoTek Sigmas EVO3. Je, pravda, trochu neekonomické investovat částku, za níž můžete mít už nové, malé evropské auto, do čistě sluchátkového poslechu, ale je to rozhodně zvuková fantazie.

Zvukový projev T+A DAC 8 se nese ve znamení solidnosti, přesnosti a čistoty – basová linky ve Watersově „Every Strangers Eyes" („The Pros and Cons of Hitchhiking" | 1984 | Columbia | CK39290) je přitom i příjemně měkká, sebejistě kontrolovaná a prostá dramatičnosti. Takříkajíc „prostě je" a to tak jak má být. Líbilo se nám, jak tandem od T+A dokázal nahrávku rozlišit, v tomto ohledu je potěšující i na stodvacetitisícovou úroveň, byť byste to do malých komponent možná neřekli. U sluchátkového poslechu jsou kontury basů dokonce skutečně špičkové, zvuk je pocitově energičtější – třeba „Burning Down the House" od Marcuse Millera („M Squared" | 2001 | TELARC | CD-83534) má velmi výrazně nahranou baskytaru a vy ji přesně tak dostanete do svých sluchátek. Definice je však exkluzivní, stejně jako údernost. Kontrola sluchátek je naprosto suverénní.

I se středním pásmem naložil set DAC 8 / AMP 8 velmi dobře – rozlišení je rozhodně nadprůměrné, nesklouzává ale k chladné analýze a k brilanci zvuku; tenhle set nezapomíná na vyrovnanost i s nádechem muzikálnosti. „Puer natus est nobis" z alba „Chant" od benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos (1994 | MFSL | UDCD 725) zahrála velmi otevřeně, čistě a hlavně přirozeně – rozlišení už je dostatečné, aby ukázalo nuance jednotlivých hlasů a předvedlo vám soulad mnoha vokálů a ne jeden „mnohohlas", přitom je ale charakter DAC 8 / AMP 8 až nečekaně milosrdný a téměř nezná ostré sykavky, jakkoliv právě na této nahrávce jich není úplně málo. Vrací nás to k poznámce, že ve zvukové charakteristice se zajímavě prolínají jak analytická přesnost, tak náznaky muzikální jemnosti. U sluchátek přes DAC 8 jsme si zase vychutnali „Caroline" od Fleetwood Mac („Tango in the Night" | 1987 | Warner Bros | 7599-25471-2). Vitální zvuk se vyznačoval přesností – jak vlasově tenké tóny kovových perkusí, tak masitá baskytara měly sílu a impakt. Zvuk je snad až klinicky čistý, přitom ale velmi harmonický, obzvláště vokály jsou působivé. Tady ale bylo cítit, že zvuk po většinu času míří od absolutní vyrovnanosti spíše trochu směrem ke studiovosti.

Velmi rychlý, přesný zvuk zvládl perfektně i výškové pásmo – „Allegro moderato" z Čajkovského „Koncertu pro housle a orchestr v D-dur op. 35" (1988 | Deutsche Grammophon | 419 241-2) je plné decentních, vlastně až nenápadných výšek. Jsou tak přirozené a jisté, bez zkreslení a nežádoucích záznějů, že v nich vynikají i maličké detaily a i když nemají drtivou energii, rozhodně je ve vyrovnané reprodukci nepřeslechnete. Je tu cítit lehký náznak hebkosti, ale přednes má daleko do zjemnělé sametovosti. To dokazuje i Montiho „Csárdás" („Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901). Housle jsou svěží, čisté a pěkně prokreslené a to nejen při poslechu přes sluchátka, až po nejvyšší polohy je zvuk kultivovaný, byť tady se zdálo, že objemově lehoučce menší. Snad za to mohla opravdu výborná kontrola, snad celková umírněnost.

Dobrý dojem živé hudby má na svědomí také vynikající dynamika obou komponentů – Chopinova „Balada č.1" v podání Heléne Grimaud (1987 | Denon | 33CO-1786) nás nadchla plný klavírem, hlubokým a schopným skrze reprosoustavy dokonce i důrazně zatlačit. To je na minikomponenty s vcelku průměrným výkonem rozhodně paráda, i když samozřejmě více výkonu a kontroly u drahých high endových komponetů klavíru dodá ještě další rozměr. Nicméně už cítíte, že hraje skutečně hmotný, velký klavír. Samotný DAC 8 má pak ale dynamiku skutečně špičkovou, lepší, než se zdá být v kombinaci s AMP 8. Händelova „Caro autor di mia doglia" (Patricia Petibon | „Les Fantaisies" | 2002 | Virgin | 7243 5 62294 26) byla skutečně okouzlující, dynamika skladby patří ve třídě do sta tisíc k tomu skutečně dobrému. Náhlé dynamické špičky jsou excelentně klidné a přesné – zvuk nemá velkolepou dramatičnost nebo enormní bohatost, sází spíše na přímost a přesnost.

Co do rozlišení vskutku není co řešit – za své peníze jen obtížně v této třídě najdete detailnější přístroj. Ať už jde o éterickou Rutterovu „Nativity Carol" v podání San Francisco Choral Artists („Reference Recordings First Sampling" | 1990 | Ref. Rec. | RR-S1CD), nebo Gilmourovu titulní skladbu alba „On an Island" (2006 | EMI | 09463 5569520), společným jmenovatelem poslechového zážitku bude pocit, že detaily vám přichází vstříc, že nic nemusíte hledat a po ničem pátrat, že zvuku je již všechno zásadní pro pocit věrohodnosti. U „Nativity Carol" šlo hlavně o velmi dobře a nenásilně oddělené jednotlivé hlasy, které v harmonickém zvuku tvoří jednotný celek, složený z mnoha individualit. Velmi, velmi pěkně si set DAC 8 / AMP 8 poradil s dýchajícími varhanami na pozadí, už jim umí dát vzdušnost a energii a mít je pod kontrolou. U Gilmourovy skladby zase bylo cítit, že elektronika zvládne předat informace i při nižších poslechových úrovních, byť na popůlnoční šepot, kdy slyšíte i každé vrznutí v prostoru, to ještě není – to zvládají ale na jedničku jen ti nejlepší. Při běžné hlasitosti je ale zvuk velmi otevřený a krásně prokreslený.

Na všech připojených reprosoustavách a při symetrickém zapojení komponentů byl přesvědčivě vykreslený i prostor nahrávky „Handle with care" od Travelling Wilburys („Collection" | 2007 | Rhino | R2167804). Orbisonův vokál byl usazen pevně uprostřed mezi kanály, vpravo i vlevo od něj bylo slyšet kytaru, zprava kousek za Orbisonem zpíval Petty s Dylanem refrénový part. Stereo báze je poměrně široká a zvuk již náznakem také vystupuje z těl reprosoustav, scéna vede také i směrem dozadu. I tady je cítit dobrá kontrola a celková jistota reprodukce. Oddělení kanálů je dobré, dává o něco víc důrazu na lokalizaci nástrojů, než na celkovou spojitost zvukové scény.

Sestava T+A umí přes veškerou analytičnost slušně pracovat i se špatnými nahrávkami – zmínili jsme vkusnou tolerantnost k drobným nectnostem, překvapivě poslouchatelné jsou ale i větší, jako je minimální dynamika nahrávky, nebo zkreslení. Třeba „Bulgaro Famfare" z alba „Machochistan" od Status Praesents (2009 | Kubrt & Bros) má skutečně nic moc nahraný vokál, ale DAC 8 a AMP 8 s nasazení všech sil způsobí, že je mu téměř i rozumět. Sypající dvojitý kopák má šťávu a energii. Při tom všem ale jasně cítíte, kolik a kde toho nahrávce schází, aniž by vás to ihned otrávilo, jak se to stává u transparentních, analytických komponent.

„Co je malé, to je hezké", praví staré moudré přísloví a jak dokazuje duo až „stolně" kompaktních produktů od T+A, není to daleko od pravdy. Nejen, že jsou to přístroje relativně elegantní, DAC 8 má ale velmi dobrou výbavu a kdyby měl alespoň jeden analogový vstup, mohli byste jej použít už jako plnohodnotný předzesilovač, byť plynulost a citlivost regulace hlasitosti bude potřebovat cit v prstech. DAC 8 také neumí dnes tolik populární DSD, ale to souvisí s tím, že je přeci jen už nějakou dobu na trhu. Jinak už lze říct vlastně jen samá pozitiva – výborné zpracování, již dost síly a kontroly i pro větší reprosoustavy a větší prostory, byť ozvučit halu obřími sloupy AMP 8 logicky nezvládne. Zvuk je čistý, velmi detailní a pod výbornou kontrolou, DAC 8 navíc nabízí plnohodnotný high endový sluchátkový zesilovač. A protože AMP 8 je sám o sobě jen obtížněji použitelný s jinou elektronikou, určitě vás skončíte u kombinace obou přístrojů – a ta je sice až analyticky přesná, nese v sobě ale i určitou míru muzikálnosti, takže nesklouzává k chladné neosobnosti reprodukce. I díky tomu zvládá civilizovaně sdělit, jak dobrá, nebo naopak jak mizerná je vaše nahrávka. Za nějakých 120 000,- patří T+A rozhodně do high endových vod a svou cenovku i pozici v této sféře si rozhodně zaslouží.

Kč 64 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fantastický sluchátkový zesilovač

+ potěšující variabilita konektorů

+ čistý, přesný zvukový projev

+ pěkný, nenápadný a všeobecně „tolerovatelný" vzhled

+ cena za takhle vybavený a hrající přístroj je navzdory malým rozměrům férová

ZÁPORY

- ne úplně ideálně plynulá regulace hlasitosti

- neumí DSD a přijmout analogové zdroje

--- --- --- --- ---