Pioneer PD-D6MK2-K

Má cesta k SACD formátu nebyla jednoduchá. K hi-fi jsem se dostával tak nějak v době velké války formátů, která DVD-A odvála do zapomnění dějin a pasovala tak SACD do pozice jediného „audiofilsky seriózního" média, kterému snad až v poslední době sekundují hi-res datové soubory typu těch z hdtracks.com. Pár let mi trvalo, než jsem ve svém hudebním rozhledu dospěl k hudbě klasické a tam už poté nebylo jiné cesty, než se alespoň z části uchýlit k poslechu SACD nahrávek, protože právě u klasiky je přínos „lepších" disků nejmarkantnější. A přestože dodnes nevlastním stroj schopný SACD zkousnout, těším se na každou možnost se s nějakým takovým potkat a vychnutat všechny jeho benefity.

Sourozenec z vyšší „devítkové" řady Pioneeru PD-D9MK2-K mě před nějakou dobou plně uspokojil a za 27 000,- nabízí hodnoty plnokrevného hi-fi, které jen málokomu nebudou stačit. Vnější podoba obou přístrojů je na tom podobně, jak bylo pospáno v textu o A-A6MK2-K - levnější kus je o kousíček nižší, působí křehčeji, ale celkově se jedná o elegantní, dobře vyrobený přehrávače, který si díky černému hliníku na čelním panelu, esovitému prohnutí a úzkému, modrému a na znaky skoupému displeji nespletete. Jednoduchost je základem celkového dojmu, velké On/Off tlačítko dominuje levé části, úzký šuplík mechaniky pravé, spolu se dvěma miniaturními ovládacími čudlíky pro vysunutí a spuštění / zastavení reprodukce. Dále už zde najdeme jen dvě diody oznamující stav Standby a aktivní Pure Direct mód, vypínající vše nepotřebné včetně displeje. Vlastně i zadní strana je co do „obsahu" shodná s vyšším modelem - jeden pár RCA analogových výstupů, dva výstupy digitální; první koaxiální a druhý optický. Oba přístroje se mezi sebou liší jen robustností konektorů a i zde jen minimálně.

Podstatnější změny jsou pak k nalezení uvnitř. Ať už je to nejviditelnější rozdíl v podobě mechaniky, která je u devítkového modelu pevnější (to platí o celé konstrukci obecně - však má 9 dvojnásobnou hmotnost) a kovová, nebo jsou to rozdíly v použitých transformátorech - D9 má dva R-Core, navíc fyzicky odstíněné od zbytku přístroje, a D6 pouze jeden El-Core - nebo hlavně rozdíly v použitých převodnících (každý přístroj má převodník zdvojený). Ač oba přístroje zvládají 24bit / 192 kHz, v D9 je přeci jen Wolfson WM8741, který je oproti Burr-Brown všeobecně považován za kvalitnější; minimálně D9 převzorkovává obyčejná cd na pracovní frekvenci 176,4 kHz. Zajímavostí z vlastních dílen Pioneeru je pak Legato Link, který de facto zčtyřnásobí pracovní vzorkovací frekvenci, aby pak vytvořil optimální křivku signálu a odstranil nepřesnosti.

Krátké slůvko by stálo určitě ještě za to ztratit o dálkovém ovladači - v dané cenové kategorii se jedná o úctyhodný kus kovu, schopný zatlouct hřebík do cihlové zdi (soudím - neověřeno praxí). Jediným ergonomickým problémem pak zůstává velikost tlačítek, která se pánům se špalíkovitými prsty líbit zajisté nebude, neb si kolikráte přepnou i funkci, kterou vůbec nechtěli.

SACD přehrávač PD-D6MK2-K dorazil v páru se svým nejdoporučovanějším partnerem - integrovaným A-A6MK2-K. Nejen, že přístroje k sobě ladí opticky, ale slibují i bezproblémové zvukové soužití. V rámci alternativních zdrojů signálu jsem používal i Yamahu CD-S700 a starší, vyšší Pioneer PD-D6-J. Pro občasnou výměnu zesilovače posloužila opět Yamaha, tentokrát s cedulkou A-S700. Signál si jednotlivé komponenty vyměňovaly skrz KrautWire Guru S či Monster Cable M1000i (který se k charakteru Pioneeru možná hodí o něco více), do reprosoustav pak vedl energii pár KrautWire Awakening či Eagle Cable LS 5.1, jedno zda se jednalo o KR Audio SP-2, Harbeth Monitor 30 či Xavian Primissima, s nimiž Pioneery strávily nejvíce času.

Karajan v čele Berliner Philharmoniker, to bývá většinou považováno za jistotu kvalitně odvedené práce, nejinak je tomu i na mnou pracně vypůjčeném SACD disku z katalogu Deutsche Grammophon, v němž zmíněné těleso předvádí pátou a šestou Beethovenovu symfonii. Allegro z „Pastorální" - „Lustiges Zusammensein der Landleute" dává vyniknout jemnému podání Pioneeru, kde ani gradující smyčce nemají tendenci překročit míru únostnosti, orchestr má možná o něco víc hlubokých tónů než ten na skutečném koncertě, ale možná je to jen zdání díky oněm neagresivním, sametovým vysokým frekvencím, které nikam neční.

Nechal jsem se nedávno zlákat k zakoupení nahrávky „The Planets", v níž roku 1915 Gustav Holst zpodobnil sedm planet naší sluneční soustavy v partiturách pro velký orchestr. Moderní klasické dílo vyšlo péčí Chesky records ve velmi slušné kvalitě i na SACD disku a já jsem za těch několik málo stokorun neváhal. Velký orchestr z Linze tu v pevném a širokém pravolevém prostoru prostoru ukazuje velmi mizukální reprodukci, jednotlivé nástrojové sekce jsou pevně ohraničené, jasně identifikovatelné a celkově dobře oddělené. Pioneer však i tak podává zvuk jako jeden barevný a plný celek, jinými slovy není analytickým přehrávačem, i když podstatná a uspokojivá míra detailu mu nechybí.

Trochu silnější basový základ s dobrým prokreslením a drajvem je PD-D6MK2-K vlastní, stejně jako vyššímu modelu, jeho jemnost ale není tak vytříbená, jak ukáže dospělý jazz pětice Burton - Corea - Metheny - Haynes - Holland na desce „Like Minds". Titulní skladba je opět velmi jemná a barevná, jasný je i prostor kolem jednotlivých nástrojů, které stojí pevně na svých místech, ovšem právě celková jemnost jako kdyby maličko hudbu překryla závojem a zabraňovala proniknout do hloubky a nechat se jí obklopit, což třeba D9 umí, byť zde jde o nuance. V CD vrstvě při porovnání s Yamahou CD-S700 se pak ukazuje to, že se jedná o CD přehrávač za 15 000,- - přesně dle očekávání nemá žádnou zásadní slabinu, i zde je reprodukce příjemně muzikální a nekousavá, ovšem ničím jiným nad kvalitativní průměr nevybočuje. Abychom si ale špatně nerozuměli - to není výtka, protože v této cenové kategorii tomu tak bude u většiny přehrávačů.

Abych vyzkoušel i kvality zvuku na populární hudbě, zvolil jsem si jedno CD a jedno SACD - podařilo se mi vypůjčit si SACD verzi „Brothers in Arms" Dire Straits, která vznikla k dvacátému výročí vydání a pak starou doboru „Dark Side of the Moon" Pink Floyd. Na druhé zmíněná si vždycky rád poslechnu „Time", abych si ujasnil schopnost přístroje zvládnout mnohovrstevný, detailní a komplexní zvuk. D6MK2 nemá problém s vykreslením detailům, ale i zde je dojem vřelosti a jemnosti tím hlavním; barvy jednotlivých tónů, jejich plnost a další důležité atributy jsou bez připomínek, ale také bez nadšení. D9MK2 prostě dokáže zrovna tedy vzbudit více emocí. Naopak SACD Dire Straits dává tušit, že i z levného přístroje lze dostat velmi muzikální zvuk. Velmi živý a přirozený Knopflerův hlas je centrem celé nahrávky, bez problematických sykavek, tak jak je občas lze zaslechnout na CD. Stejně tak bicí v „Money for Nothing" jsou razantní a činelů je sice zdánlivě poněkud méně než u CD vrstvy, ale zato jsou detailnější, mají více odstínů a působí přirozeněji. Také razantní údery do bubnu mají výborný timing a vůbec celá nahrávka plyne jak má.

Pioneer PD-D6MK2-K sice v celkovém objektivním zhodnocení nedosahuje kvalit PD-D9MK2-K, ale týká se to především reprodukce běžných stříbrných kotoučků. Pro SACD je situace téměř totožná a to je velký klad nižšího modelu. Co je navíc v tomto kontextu nutno zdůraznit je fakt, že jakýkoliv obdobný SACD přehrávač těchto kvalit stojí - ať už je to Marantz, Denon či jakákoliv značka jiná - minimálně o 3 - 5 tisíc víc. Pioneer dokáže hudbu vykreslit živě, muzikálně a příjemně i pro dlouhodobé soužití, hlavně a zejména pak pokud se budete držet Super Audio CD formátu. Tam totiž Pioneer uspokojí i náročného zájemce. A že s obyčejnými cd hraje na průměru své třídy? Však také stojí pouze 15 000,- a jakékoliv připomínky v této oblasti pořeší přihození dalších tisícovek a pořízení vyššího firemního modelu. Pro začínajícího, finančně omezeného nebo čistě na SACD zaměřeného posluchače bude ale i PD-D6MK2-K zdrojem dostatečně velké hudební radosti, aby nelitoval investice do něj.

Kč 14 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nejlevnější stejně dobrý SACD přehrávač od „velké" značky stojí 18 - 20 tisíc

+ barevný, plný zvuk

+ výrobní provedení

ZÁPORY

- cd vrstva je reprodukována pouze průměrně

- mechanika je spolehlivá, ale nikoliv hyper rychlá

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

BaSys CS