Koupit opravdu levný a dobrý CD přehrávač není v dnešní době nic snadného, a to i přesto, že v každém hypermarketu mají DVD přehrávače, jejichž cena se pohybuje pod hranicí 1.000 Kč. O to zajímavější je, když za málo peněz dostanete hodně muziky. Levné CD přehrávače na trhu v současné době v podstatě nejsou, nahradily je zmíněné DVD přehrávače se všemi jejich výhodami i nectnostmi (když zabloudíte v menu, jste bez připojeného TV doslova nahraní - znám to, vybíral jsem kdysi svému 87letému otci náhradu za odešlý CD přehrávač, a nebylo to nic jednoduchého. Nakonec jsem mu musel u DVD zakázat používání dálkového ovladače). Na druhou stranu i levné DVD přehrávače používají pro reprodukci zvuku vícebitové převodníky a hrají srovnatelně, nebo dokonce lépe, než dřevní přehrávače s 16 nebo dokonce 14bitovými DA převodníky. O to víc mně zajímalo, jak v současné době vypadají sice relativně levné, ale vážně nabízené CD přehrávače.
Firma Cambridge vznikla v roce 1968, v době největšího rozmachu britského hifi. Samozřejmě zapadla mezi firmy Wharfedale, Quad, KEF, Celestion, ale i Sinclair a další. Od té doby se téměř garážová firma vypracovala na seriózního výrobce ucelených řad elektronických hifi přístrojů.
Přehrávač Cambridge Audio, typ Azur 340, je příjemný od prvního pohledu (kazí to jen směšné komerční signálové kablíky, které musí být asi povinně v základním balení). Jednoduchý matný kovový panel, tuhá ocelová konstrukce a přiměřená hmotnost nevzbuzují žádné pochybnosti o solidním výrobku. O to jsem byl zvědavější na to, co se ukrývá pod krytem přístroje. Z firemních webových stránek jsem byl připraven na úspornou elektroniku a klasické Wolfson DA převodníky s příslušenstvím, z návodu k obsluze na DA převodníky CS 4338. Proto jsem byl překvapen rozsahem elektroniky, která překonávala skromnou elektroniku z fotografií konkurenčních testů. To mě také přivedlo k tomu, abych zkusil zjistit, jaká je realita především v osazení elektronických obvodů. První dojem byl, že u některého vyššího modelu Azur byl vyměněn čelní panel za 340-tku. Až v tuto chvíli jsem si uvědomil, že v e-mailové korespondenci byla poznámka, že by přehrávač mohl být v modifikaci Casea s jiným signálovým modulem, který zcela nahradil původní elektroniku. Modul je výsledkem vývoje a produkce moravské firmy Casea a je vyráběn již v druhé inovované verzi Sirius II. V přehrávači má signálový modul zajištěno vlastní nezávislé napájení z volného vinutí na původním toroidním transformátoru. Po této úpravě se přehrávač samozřejmě posunul do střední cenové kategorie (20.000 Kč).
Jako DA převodníky jsou použity dva vícebitové Sigma-Delta převodníky AD1955, které by uměly dekódovat i SACD záznam a jsou schopny pracovat se vzorkovacím kmitočtem do 192 kHz a rozlišením 24 bitů. Za nimi následuje šest přesných, rychlých „FastFET“ operačních zesilovačů AD8066, zapojených s největší pravděpodobností jako analogové filtry. Na výstupu pracují ve třídě A a použitím DC serv odpadají v signálové cestě jakékoliv vazební kondenzátory. Nízký jitter je zaručen díky přímému časování z kvalitního oscilátoru od TentLabs jenž je v bezprostřední vzdálenosti od obou převodníků. Obvod CS8416 souží jen pro konverzi z SPDIF na PCM signály. Celý signálový modul má i vlastní filtrační a stabilizační obvody.
Kromě popsaných „detailů“ zaručuje preciznost reprodukce především původní přesné servořízení pohonné mechaniky Precision Servo Control, pocházející přímo z vývojových laboratoří Cambridge Audio, a dodávané do všech firemních přehrávačů jako kompaktní zakrytovaný modul. Stejně původní zůstala pohonná mechanika CD1 Low Jitter Laser, je to firemní „tuning“ klasické Sony mechaniky (minimálně je mechanicky zatlumena materiálem nebezpečně připomínajícím Sorbothane - materiál účinně tlumící vibrace a rezonance). Vše je řízeno 8bitovým mikroprocesorem s integrovanou programovatelnou pamětí. Signálová elektronika navazuje na napájecí zdroj s předimenzovaným toroidním transformátorem a důsledně odděleným napájením pohonu a signálové elektroniky. Výstupy jsou stereofonní analogový a digitální SPDIF a TOS Link. Kromě šesti tlačítek je na čelním panelu téměř splývající, nezvyklý, ale příjemný LCD displej. Solidnost přehrávače podtrhuje kovový univerzální dálkový ovladač. Modifikovaný přístroj se vzhledově od původního přehrávače v ničem nelišil (snad bude alespoň doplněn nálepkou na zadním panelu)!
To je snad vše, co se týká popisu fyzických vlastností. Původně levný přehrávač se přesunul mezi high-endové přístroje, a tak si o svůj standardní příkon řekne i ve Standby módu (podle teploty krytu ji odhaduji okolo 5 W). Dálkovým ovladačem je možné zvolit řadu téměř standardních funkcí, od programování pořadí skladeb, jejich náhodného přehrávání, přes opakovaní skladeb nebo jednotlivých úseků, ale také automaticky vkládat 4sekundové pauzy mezi jednotlivé stopy (nezbytné pro záznam s následným programovým přehráváním). Když přehrávač Cambridge Audio Azur 340C/Casea zpětně technicky rozeberete, zjistíte, že i za navýšenou cenu získáváte výborné zařízení.
Po prvním zapnutí je příjemným překvapením, že pohyb zásuvky nemá onen plastový zvuk levných přehrávačů, ale „zní“ docela seriózně. Linearita DA převodníků kontrolovaná testovací deskou je bezproblémová, ale to se u vícebitových převodníku zcela samozřejmě předpokládá. Reprodukce sinusového signálu s úrovní -60dB je čistá, bez pazvuků nebo záznějů. A to jsou vlastně všechna dostupná, relativně objektivní hodnocení. Další hodnocení je pouze subjektivní na základě poslechu standardních záznamů. Po kratším zaposlouchání se je jasné, že zvuk je plný, bez spektrálního zkreslení a s nelimitovanou dynamikou. I v pianissimech jsou rozlišitelné jemné detaily a jednotlivé nástroje nemění směrovou orientaci - lokalizaci. Po delším poslechu je zjevná mimořádná přesnost a stabilita lokalizace jednotlivých nástrojů. To je pravděpodobně důsledkem přesného časování obou DA převodníků a přesného vzorkovacího kmitočtu. Potvrzovala by to i čistota reprodukce v pianissimech a „hladkost“ výšek. Vysoké kmitočty jsou čisté, bez pozorovatelného zabarvení nebo syntetičnosti. Basy jsou dynamické, s dostatkem energie, a přitom si zachovávají konkrétní pevné obrysy. Akustické nástroje jsou přirozené, bez splývání nebo náznaku syntetičnosti. Nejmarkantnější je to na smyčcích, činelech nebo akustické kytaře (Reference Recording-Reference Classics). Pedál chrámových varhan podtrhuje svou mohutnost a energičnost, a přitom si zachovává charakter píšťal s „dýcháním“ a doprovodnými turbulencemi (Dorian Recordings). Při poslechu rockové hudby zůstávají zřetelné jednotlivé nástroje a i u nahrávek „zaznamenaných na krev“ jednotlivé nástroje nesplývají a zůstává zachován jejich charakter (Virgin - Rolling Stones/Bridges to Babylon) a jsou poslouchatelné jako muzika, a ne jako hluk. Výrazně tomu pomáhá skvělá lokalizace s „oddělením“ jednotlivých mikrofonů. Dokonce bych řekl, že sbory jsou zpívány na jeden mikrofon nebo zaznamenány do jedné stopy. Ale to už je pitvání nahrávek, které nemá s poklidným poslechem mnoho společného!
Je zřejmé, že díky zcela nové signálové elektronice se z původně „začátečnického“ CD přehrávače stal skutečně high-endový přístroj s nadprůměrnými reprodukčními vlastnostmi. Navíc stále neuráží střízlivým a seriozním vzhledem ani dobrým řemeslným zpracováním.
Cena Kč 20 000,-
K testu laskavě zapůjčil Valdemar Navrátil ( www.navratilaudio.cz )
