Arcam FMJ CD37

Zatoužíte-li po CD přehrávači v ceně kolem 40ti tisíc, výběr je poměrně široký a dříve či později narazíte na „ten svůj". Pokud ovšem vašim sluchovým preferencím bude vyhovovat spíše reprodukce z SACD nosičů, situace se nám podstatně ztíží. Je tu nějaký ten Denon, ovšem v poněkud nižší a vyšší cenové kategorii, sem tam Marantz, ovšem s přesně stejnou nižší či vyšší cenovkou a za čtyřicet tisíc vlastně kolem dokola nový přístroj tohoto zaměření aby jeden pohledal. Tedy - pokud se nezaměříte třeba právě na Arcam FMJ CD37.

Produkty jediné současné „hifistické" řady Faithful Musical Joy (čti FMJ) sdílí obecně zajímavý, jednoduchý a přesto elegantní design, odpovídající měřítkům modernosti. Ani CD37 není výjimkou se svým stříbnrým, čistým čelním panelem, který vlastně kromě nejnutnějších ovládacích tlačítek ozvláštňuje jen masivní čelo mechaniky a na něj navazující displej se zelenými diodami, které se oproti ostatním běžně používaným odstínům (tím mám na mysli hlavně „hifistickou modrou") dobře a jednoduše čte. Z „tváře" tohoto přehrávače se pak už dočtete pouze o jméně výrobce, schopnosti zpracovat SACD i CD disky a o aktuálním stavu informuje titěrná dioda v pravém horním rohu. I zbytek přístroje pak ctí chladnou strohost téměř severského druhu. Zadní strana také neskrývá žádná překvapení, digitální výstup ve formě optiky i koaxiálního rca konektoru jsou standardem od velmi levných po velmi drahé přehrávače, co se ale běžnému průměru vychyluje je druhý pár výstupních analogových rca konektorů. Bonusem pak bude rozměrová i vzhledová shoda s odpovídajícím integrovaným zesilovačem FMJ A38.

Protože o dodávaném dálkovém ovladači z velkosériové OEM produkce Philips nelze říct vůbec nic špatného, dovolím si citovat z textu o A38: „V balení s Arcamem se nachází také dálkové ovládání, které sice - stejně jako zesilovač sám - ničím zvláštním na první pohled nechytí, ale oproti mnoha buď rádoby designovým a děsivě nepřehledným nebo naopak ergonomicky nezvládnutým ovladačům, které se u přístrojů této cenové kategorie nezřídka vyskytují, nemá vyloženou slabinu. Rozdílné velikosti tlačítek i jasné nakupení důležitých funkcí doprostřed „dálky" pak přispívá ke snadnému soužití s tímto zesilovačem." - vyměníte-li potom poslední slovo za „přehrávačem", budete mít dobrou představu o tom, jaký je.

V šestikilovém šasi vlajkového přehrávače Arcamu se skrývá masivní duální toroidní transformátor a několik napájecích zdrojů - zvlášť tu je jeden pro mechaniku, jeden pro analogovou a jeden pro digitální část. Spolu s „hvězdicovým" uzeměním (star ground) tvoří základ čistého napájení, které zase samo vytváří základ pro čistý signál. Potud dobré. Signál, putující z pevné, avšak stále ještě plastové mechaniky putuje přes nejnovější verzi D/A převodníků Wolfson 8741, pracujících v diferenciálním módu (i díky tomu bych v této kategorii už čekal symetrické XLR výstupy), až k operačním zesilovačům Burr-Brown OPA2134. Do sekce „technologie" asi také patří kontstrukce šasi, zaměřená hlavně na rozptýlení elektromagnetického rušení pomocí Stealth Mat, patentované povrchové úpravy vnitřních stěn.

Arcam po většinu doby hrál s „rodinným" integrovaným zesilovačem Arcam FMJ A38, občas se ukázali i Naim Nait XS a Denon PMA-2010AE. Jako srovnávací zdroje signálu prošly sestavou Roksan Kandy K2 pro CD vrstvu a Denon-DCD2010AE pro SACD disky. Signál mezi přístroji vedly interconnecty KrautWire Guru S, do reprosoustav, kterými nejčastěji byly Harbeth Monitor 30, Bowers & Wilkins 685 a Kudos X-2, pak hudba putovala po drátech KrautWire Awakening a Eagle Cable Condor Blue LS 5.1.

První zazněly nástroje Karajanem vedených Berlínských filharmoniků na SACD vrstvě s jejich verzí Beethovenovy „Deváté". Krom faktu, že schroupnutí CD trvá docela dlouho a SACD ještě déle, porovnáme-li to třeba s výše zmíněným Denonem, jsem nenašel výraznější problémy. Ba naopak, Arcam nechává vyniknout jemným a prokresleným nejvyšším frekvencím, jaké dokáže přenést jen dobře udělaný SACD disk, orchestr zní plnokrevně, rozlišení smyčců je vynikající a barevnost tónů je také bez připomínek. V porovnání s DCD-2010AE zní Arcam prezentněji, jde více do detailu, k životu, ale postrádá jemnost a nadhled jmenovaného.

V „Tichých nocích" (Quiet Nights) Diany Krall jde už po prvních tónech poznat, zda systém „má" nebo „nemá". Křehká, tichá a intimní atmosféra se snadno zhroutí jakýmkoliv nesouladem mezi komponenty či jakýmkoliv větším problémem v přístroji jednotlivém. Duo Arcamů k sobě sedí - slovy klasika - jak prdel na hrnec, zde problém není a v úvodní „Where or When" nacházíme jemné a čisté činely, pevné piano s živými dozvuky a i když je zde dostatek barev, vše se zdá být poněkud méně strhujícím, ne tak „plynulým". Přesto umístění nástrojů mezi reprosoustavami nemá chybu, každý instrument je ohraničen v předo-zadním i levo-pravém směru, celkově je podání kompaktní a úderné. Za vše uvedené bych zařadil Arcam do škatulky „má" - atmosféru nepřenesl úplně dokonale (snad by tu prospělo maličko více vřelosti), ale rozhodně ji nepokazil.

Zreprodukovat lidský hlas tak, aby působil živě, to je jeden z cílů hi-fi a high-endu. Zreprodukovat pak realisticky velký smíšený sbor, to je - možná ještě s velkými varhany - něco jako svatý grál. CD37 se činí co může a na Palestrinových skladbách na kompilaci „Masses" z katalogu Decca udržuje ve velkém davu sboristů přehled, ukazuje odkud který hlas k našim uším doléhá a neomezuje nuance v barvách. Tato nahrávka má trochu specifické problémy se sykavkami, které ani na té nejlepší aparatuře nejsou úplně bez chybičky, CD37 je ovšem i přes své zaměření na detail a prezentnost nijak přehnaně nezdůrazňuje a v celém zvuku je cítit ona „chrámová" vzdušnost, která dodává atmosféru a působivost.

U komornějších, tišších skladeb, kterých je plné třeba jazzem naťuknuté, melancholické Stingovo album „Mercury Fallling", umí Arcam udržet kontrolu nad skladbou, vytáhne jednotlivé nástroje z hudebního celku v jejich přirozeném umístění v prostoru, se vším tím vzduchem kolem a plností barevných tónů jednotlivých instrumentů. Živý Stingův hlas tu je skvěle integrovaný do celku, i když jasně cítíme, že vládne celému přednesu. Vyrovnaný zvuk od Stingovy basy, přes jeho hlas až k Millerovým kytarám a hi-hatkám Vinnieho Colaiuta se nese v duchu poklidu, relaxace a plynoucí volnosti.

I na ostatních skladbách od nu-metalových Cocotte Minute, pohodových Dave´s True Story, rockově dospělých Dave Matthews Band až po jazzového Milese Davise z let nejklasičtějších (Kind of Blue) i nejlepších (Tutu a Amandla) či Pat Barber se Arcam drží živé, přesné a barevné reprodukce, drží se tendence vyzdvihovat detaily i když není vždy a všude příkladně neutrálním přehrávačem (není prostě tím strojem, který nekompromisně odhalí problematické nahrávky - ač to je vlastně možná i ve finále bod k dobru), nemá problém s udržením rytmiky a v obzvlášť v kombinaci s A38 tvoří úderný, agilní a dobře se doplňující tandem relativně dostupných přístrojů, které sice nejsou láskou na první poslech, ale zkušenému posluchači, který ví co chce a který se nebojí trpělivě si najít vztah k této dvojici, mohou poskytnou dlouhodobé a plné uspokojení z věrně reprodukované muziky, tím spíš, pokud se budete soustředit na SACD formát - pak litovat investice stoprocentně nebudete. Pokud Super Audio CD bude mimo váš dosah, lze dle mého ušetřit nějakou tu tisícikorunu za „obyčejný" CD přehrávač typu Naim CD5i nebo Cambridge Audio Azur 840C.

Kč 38 000,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výrobní provedení

+ moderní vzhled

+ vyrovnaná, velmi dobrá reprodukce jak SACD, tak CD formátu

ZÁPORY

- Arcam nejde za každou cenu po neutrální reprodukci, což nemusí vyhovovat každému

- pokud budete chtít tyto kvality bez možnosti přehrát SACD, můžete ušetřit

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Perfect Sound Group