Nepsaným pravidlem tvorby zdrojů signálu je fakt, že čím blíže referenční třídě, tím mohutnější přístroj je (a ono to nakonec neplatí jen pro zdroje signálu). Často jsme tak zvyklí vídat oddělenou mechaniku, oddělený D/A převodník, oddělený napájecí zdroj a u některých ultra perfekcionistických značek ještě třeba také oddělené hodiny pro pečlivé časování signálu. Přístup značky Gryphon tak působí v této kategorii atypicky (nepočítáme-li třeba Cyrus či spíše Nagru, abychom udrželi adekvátní třídu) – jejich referenční přehrávač Mikado Signature je totiž uzoučká placička.
I Mikado Signature od prvního pohledu zařadíte pod křídla dánského výrobce – extrovertní, temný design hraje trochu na efekt. Tělo je nádherně vyrobené, svou subtilnost kompenzuje zdatně dvojicí obrovských nožek vpředu a neméně obřím odhmotňovacím hrotem vzadu, na kterých je usazeno. Design staví na střídání lesklých a matných kovových a akrylových ploch, výsledek je překvapivě elegantní, ale rozhodně velmi mechanicky působící. Není pochyb, že tohle je prostě stroj s veškerou svou industriální poetikou.
Dominantním je naklápěcí panel s titěrným, ale v zásadě dostatečným displejem a ovládacími prvky. Vše je dotykové a výrazně podsvětlené. Přímo uprostřed je nepřehlédnutelně červenou barvou rozsvíceno logo výrobce. Druhou dominantou jinak velmi čistě pojatého těla je centrálně umístěný kryt mechaniky – ten v sobě má řadu velkých děr, které propouští světlo i vzduch až k roztočenému kotoučku, přesto v Gryphonu říkají, že účinně odděluje svět uvnitř mechaniky od toho vně. Tento kryt je zavěšen na mohutném rameni, které se plynulým pohybem zvedne téměř do pravoúhlé polohy. Vnitřní prostor mechaniky je pak osvětlen sytě modrými diodami a otevřený přehrávač působí trochu jako miniaturní loď z jiné planety. Trochu tomu pomáhá i clamp o váze 40 g, který by měl mít dokonale přesně rozmístěnou hmotu kolem středové osy.
Zadní panel je pak naprosto minimalistický – napájecí zásuvka, v levém rohu analogový symetrický XLR a nesymetrický RCA výstup pro levý kanál, v pravém identické výstupy pro kanál pravý. Vše doplňují ještě digitální výstupy a to v atypické sestavě – jde o BNC a AES/EBU, tedy teoreticky ty nejvhodnější výstupy, které ale zrovna moc často nepotkáte.
To, proč stojí za to o Gryphon Mikado Signature vůbec uvažovat, je ale přítomno uvnitř. Přístroj je řešen od začátku do konce jako plně dual mono, dokonce má k tomuto účelu čtveřici malých toroidních transformátorů vlastní výroby – dva pro analogové části (vlevo / vpravo) a dva pro digitální části (vlevo / vpravo). Imponující je také baterie filtračních kondenzátorů o celkové kapacitě 30 000 uF, zajišťující hladkost signálu. Za pozornost ale stojí vlastně jeden každý detail.
Cesta dat začíná u mechaniky Philips CD-Pro 2 s plně kovovým šasi. Inženýři v Gryphon ale součástkovou základnu notně modifikovali, aby svými parametry odpovídala jejich představám a potřebám. Po cestě je signál zpracován dokonce čtveřicí D/A převodníků AKM v duálně diferenciálním zapojení. Každý převodník má svůj vlastní regulovaný napájecí zdroj a zvládne pracovat s rozlišením až 32 bitů / 192 kHz. Na tuto hodnotu se mimochodem signál přepočítává, aby posunul nežádoucí zkreslení výše ve frekvenčním pásmu. Gryphon byl mimo jiné první firmou, která již v roce 1990 upsampling do svých CD přehrávačů zabudovala. Vysokofrekvenční šum potlačuje jemný analogový filtr, kterým je vlastně jeden jediný stříbrný kondenzátor Mica.
O přesné časování signálu se starají v každém kanálu jedny hodiny s teplotní kompenzací. Jejich autorem je tým Gryphon a mají chybu pod pět částí z milionu, což je skutečně dobré. Analogové obvody jsou pak plně symetrické, pracují v čisté třídě A, přičemž jsou koncipovány jako diskrétní. Desky s tištěnými obvody mají stříbrný povrch a čtyři vrstvy, připojení RCA konektorů (i ty si v Gryphon vyrábí sami) je zlacené, stejně jako připojení XLR konektorů Neutrik.
Co jsme ještě nezmínili a za originalitu si to poznámku jistě zaslouží, to je modulární koncepce. Ne v tom smyslu, že byste si mohli přístroj upgradovat sami, ale lokální zastoupení vám jej v budoucnosti může upravit dle nejnovějšího standardu, bude-li k tomu důvod. Rozhodně je to ale vstřícné gesto, dávající majiteli jistotu, že jeho přístroj zůstane aktuální po dlouhou dobu.
CD přehrávač Gryphon Mikado Signature jsme poslouchali hlavně s předzesilovačem soulution 725 a monobloky soulution 701, kdy zvuk přenášely reprosoustavy Harbeth Monitor 30, případně Gryphon Mojo. Samozřejmě jsme zkusili také spojit přehrávač s Naim Nait XS, případně porovnávat sestavu s Naim CD5si. Propojeno bylo RCA kabely Audionet D10, případně u zbytku různými modely Kubala Sosna.
Kontrabas Charlieho Hadena v titulním tracku desky Laurence Hobgooda „When the heart dances" (2008 | naim jazz | naimcd112) měl velice pevné kontury, celkově vynikající definici a hlavně tlak a autoritu skutečného nástroje. Máte pocit, že jeho zvuk se na vás prostě valí jako měkká, příjemná přílivová vlna. Přednes je velice bohatý a uvolněný – třeba Audionet DNP působil na stejné skladbě (byť streamované v podobě CD ripu) akčněji a příměji, Gryphon sází spíše na klid a zaplavující, objímající zvukové podání. Spodní tóny měly pocitově chvílemi možná zcela nepatrně navrch, autorita je nicméně působivá a nástroje ve spodních patrech frekvenčního rozsahu nezastiňují zbytek reprodukce.
„Everybody knows" v podání nádherného vokálu Leonarda Cohena („More Best of" | 1997 | Columbia | 4882372) zazněla s rozhodně špičkově otevřenými středními tóny, plnými informací. Vše je nádherně prokreslené a zvuk také velký a plný. Nástroje jsou znělé, vše je čisté a třeba akustická kytara působí parádně. Mikado Signature je důkazem, že na velikosti nezáleží a skutečně špičkové rozlišení lze „vměstnat" i do integrovaného přístroje bez nutnosti ho dělit do více krabic (byť vrcholné dělené přehrávače jsou ještě dále...). Charakter Gryphon Mikado Signature je velmi podmanivý, muzikální a velice snadno, lehce a neúnavně se poslouchá.
Činely a kovová cinkátka v Zappově „Stinkfoot" („Make a jazz noise here" | 193 | Rykodisc | RCD10555/56) skvěle zapadla do zvukového celku, přitom ale působilo nejvyšší pásmo vyrovnaně, neupejpavě. Od Gryphon se však nedočkáte žádného efektního cinkání, ač kov je příjemně znělý a energický. Vůbec energie je základním nosným prvkem reprodukce přístroje – jeho přednes je jednoduše „jízda". Ač existují ještě detailnější přehrávače, Gryphon je definitivně jedním z nejstylověji zabalených špičkových high endových CD přehrávačů – je krásný vizuálně, ale i zvukově. Jeho zvuk není éterický, nebo studiově suchý, ale vyznavače plnosti a bohatosti naprosto uchvátí.
Celková bohatost zvuku není prezentována na úkor kontroly a jistoty – působivá je pak dynamika velkých orchestrů, v podstatě perfektní a limitovaná již téměř jen kvalitou nahrávky. Nadchlo nás, jak živě a vlastně až divoce zazněla „O Fortuna" Carla Orffa („Carmina Burana" | 1984 | Decca | 411 702-2). Sebevědomý, mohutný zvuk je zároveň velmi svižný a veliká přesnost a kontrola přenáší plnou dynamiku s nenucenou samozřejmostí – tichá pasáž plynule, snadno a zcela přirozeně přechází v ty nejsilnější pasáže, aniž by přehrávač ztratil nadhled a kontrolu.
Navzdory onomu základnímu dojmu velikosti a objímajícího zvuku v přednesu rozhodně neschází perfektní rozlišení; McFerrinův šepot v „Drive" („The Story of Jazz" | 2000 | EMI | 724357607223) je naprosto přirozeně srozumitelný, hlas je nádherně plastický a dá se říct, že Mikado Signature extrahuje z kotoučku jeden každý uložený bit s naprostou jistotou. Také pleskání o hrudník, kterým McFerrin podbarvuje svůj zpěv, působí v podání Mikado Signature velice živě, trojdimenzionálně a skvěle doplňují představu zpěváka, stojícího přímo před vámi nejen ve formě levitujícího vokálu. Vše působí lehoučce vřeleji, ale úchvatně zábavně, muzikálně a tak, že se vám nechce od reprodukce odcházet.
Ruku v ruce s celkovým nadhledem a špičkovým rozlišením jde u Gryphon Mikado Signature jistota jeho prostorového podání – potichu i nahlas, v libovolně komplexním okamžiku skladby zůstává pravolevý a i předozadní prostor jednoduše přehledný a snadno čitelný. Lokalizace nástrojů i jejich rozložení v obou osách bylo v Davisově „Black Satin" („On the corner" | 2000 | Columbia | CK 63980) příkladné. Přehrávač jako jeden z nemnoha dokázal přinést skutečně propojenou scénu, zejména v pravolevém směru, vzbudil až dojem, že nereprodukuje jen zvuk nástrojů, ale také množství okolního vzduchu.
Pokud se v něčem Gryphon Mikado Signature odlišuje od většiny takto špičkově high endové produkce, pak ve schopnosti přiblížit se realitě jiskrou a živostí přednesu. Technicky přesný zvuk je tu jen prostředníkem pro přenos atmosféry – „Rumba Mama" od Weather Report („Heavy Weather" | 1997 | Columbia | CK 65108) dokonale přenesla koncertní atmosféru, živelný ambient, zůstávající v pozadí, ale přesto velmi dobře prokreslený, nebo dozvuky koncertního prostoru, doplňující dokonale čitelné hlavní nástrojové linky. Bohatý a pěkně odspodu důrazný zvuk vás pohltí a nepustí, až lehce dominantní přednes Gryphon Mikado Signature nelze ignorovat – do toho příjemného zvuku se prostě musíte ponořit a užívat si hudbu.
Velmi dobře se Mikado Signature vypořádal také s udržením timingu skladby „Sooner or later" od Supertramp („It was the best of times" | 1999 | EMI | 0946 3 59044 2 0). Tempo a plynulost jsou prostě excelentní a velkou měrou se podílejí na bezprostřednosti a podmanivosti celkové reprodukce. Zvukové podání je i zde naléhavé a vysoce muzikální.
Ač v námi poslouchané sestavě měl přednes tendenci znít o dýchnutí blíže směrem k vřelosti, barevná věrnost nástrojů byla zcela adekvátní cenové třídě přehrávače – skvělým příkladem byl komplexní, velmi dobře zreprodukovaný klavír v Prokofievově „Klavírní sonátě č. 8" v Richterově podání (Deutsche Grammophon | 449 744-2). Tonální bohatost a skvělé rozlišení přibližují klavír skutečnosti tak, jak to jen stříbrný kotouček dovolí.
Všechny produkty značky Gryphon, s nimiž jsme se doposud mohli potkat, měly schopnost i velmi špatnou nahrávku „prodat", neboli zahrát tak, že sice vnímáte všechny nedostatky a problémy ve zvuku, ale nejsou trápící a vulgární, jak tomu často bývá u hodně expresivně hrajících produktů. „Hostile in your skull" od Minority Sound („The Explorer" | 2012 | Metalgate | MGR-24312) byla velmi přehledná, dvojitý kopák má grády a obvykle slitý zvuk byl dobře oddělený, byť samozřejmě co neudělal zvukař při produkci, to neudělá ani Mikado Signature při reprodukci. Celkově tak hudba vyznívá dost ploše a naopak je mnohem větší nuda ji poslouchat, než na entry level systémech, které v milosrdné zvukové kouli mnohé kompromisy přejdou.
Gryphon Mikado Signature je extrovertní CD přehrávač – ostatně, jako jsou všechny produkty této společnosti. Design jako z příručky tvůrců vědeckofantastických filmů, velmi efektní otevírání krytu mechaniky a kompaktní provedení tvoří zajímavý protipól ostatním firemním produktům, které jsou okázale velké a rozmáchlé. Zvukově je pak Mikado Signature puristickým zdrojem zvuku – jeho nejsilnější zbraní je vskutku výborné rozlišení a hlavně živost (a živelnost) zvuku, který se pod vynikající kontrolou valí jako zvuková stěna. Pokud máte rádi decentní, klidný a neuspěchaný zvuk, pak jděte jinam – Mikado Signature dle firemní tradice žije, prožívá a blíží se svou energií a vášní živému vystoupení. Jde o velice drahý CD přehrávač, patřící ovšem právem do nejvyšší ligy. Netuctový vzhled i zvuk jsou neuvěřitelně zábavné.
Kč 448 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ v praxi vypadá velice hezky
+ vynikající rozlišení
+ živý, autoritativní přednes
+ celkově pohodový, čistý a podmanivý zvuk
ZÁPORY
- designová hra na efekt je místy dost svérázná
- otevřený kryt mechaniky by mohl být v prašnějším prostředí trochu problém
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz
