Hi-Fi Voice

Don Airey umí svou hudbou vytvářet i dotvářet filmové obrazy a fantazijní scenérie, stačí se naladit na stejnou vlnovou délku. Taky svou muziku a hraní s gustem vystavuje na odiv, má rád velká témata, rozmáchlá hráčská gesta, aranžérskou pompu. Vedle prstolamů dokáže nechat vyniknout i dobře posazený tón. Já mám nejraději když rozbouří svůj starý dobrý 40 letý zdrsnělý Hammond A100 se dvěma Leslie boxy, to se pak valí klávesové riffy vzduchem i vakuem.

Album tří barev, tak lze nazvat A Light in the Sky. Ekvilibristický i snový jazzrock, zřetelně navazující na COLOSSEUM II, včetně parádních kytarových sól a ohýbaných moogových tónů („Ripples in the Fabric of Time“, „Metallicity“). Classical rock, něžný i velkolepý, jak od Emerson, Lake & Palmer, nebo hardrockově varhanní a´la Quatermass či stylizovaně Phenomena-lní s houslovými šlehy („Space Troll Patrol“, „Sombrero“, „Into Orbit“, „Pale Blue Dot“, „Till the End“, „Big Grunch“). No a nakonec párplovsko duhový hardrock („Shooting Star“, „Endless Night“, „A Light in the Sky“ – se zpěvem Carla Sentenceho, „Rocket to the Moon“ s Harrym Jamesem a “Love You Too Much“ s hlasem Dannyho Bowese). A všude kolem se rozprostírá syntezátorový Kosmos („Andromeda M31“, „Cartwheel“). Spojující osou díla jsou nápadité, vstřícné melodie.

Zdá se mi, že A Light In The Sky je takovým téměř bilančním ohlédnutím, dotýká se takřka všeho, čím Don Airey jako muzikant prošel.

Sluchový pocit z alba je veskrze „analogový“, autenticitu dobových syntezátorů a hammondů podrhuje celkový sound, oproštěný od pressingu půldecibelových normalizací při masteringu a jakékoliv modní ruchařiny. Hudba tak může dýchat a je se zvukem v starosvětsky rockové harmonii. Ocení zejména pamětníci.

Vynikající. 

Hi-Fi Hlasy: 10 / 10

Don Airey - A Light in the Sky (60:42)

Mascot Records