Blue Horizon Profono

Anglická společnost Blue Horizon Ideas je takovou experimentální filiálkou známého výrobce špičkových napájecích filtrů IsoTek. Keith Martin si pod touto značkou zkouší vyrábět zajímavé, více či méně tradiční příslušenství. Začal krabičkou Proburn, která slouží k zahořování kabeláže všech typů (což je dosti ožehavé a snad až esoterické téma), pokračoval však konzervativnějšími produkty. Nejnověji přibývají hlavně doplňky k vinylovým systémům, ať už jsou to váhy, kartáčky, sllipmaty, v první řadě pak hlavně phono předzesilovač Profono.

Tento přenoskový předzesilovač je uložen v originálním, hliníkovém boxu se zaoblenými hranami, jeho kompaktní půdorys 17 x 8 x 5 cm (š x h x v) nevyžaduje náročné umisťování jako u „plnoformátových" předzesilovačů. Šasi je velmi odolné vůči nechtěnému radiofrekvenčnímu rušení, na které je obzvláště slabý signál z přenosek citlivý, minimalizaci rušení pomáhá i vyvedení napájecího zdroje mimo tělo přístroje. Ve výhledovém plánu je navíc produkce upgradů napájení (co jiného čekat od člověka, který se napájením zabývá skutečně vášnivě). Za plánovanou cenu kolem 8 tisíc Kč by měl být k dispozici na podzim 2013 ve stejném „pancéřovém" šasi jako předzesilovač samotný.

Přední část určíte hlavně podle přítomnosti loga a stavové LEDky, na zadní potom najdete šest RCA konektorů, dva páčkové přepínače a napájecí konektor. Vzhledem k malým rozměrům přístroje je tu poněkud těsno. Napájecí zásuvku asi není třeba popisovat, hned vedle je dvoupolohový spínač. Jeho provedení v podobě chromované maličké páčky je sice vizuálně atraktivní, masivnějším prstům ale nemusí být manipulace s ním nejpříjemnější. U spínání to snad ani není tak kritické, přístroj prostě může díky minimálnímu odběru zůstat trvale zapnutý, horší je to u volby zesílení – tam je navíc páčka trošku prostorově uzurpovaná zemnícím kolíkem, takže při nejhorším přijde ke slovu pinzeta. Psali jsme, že tu najdete celkem tři páry RCA konektorů, jenže... Jeden pár je pro vstupní signál z gramofonu, druhý pár vydává zesílený signál směrem k předzesilovači, ale k čemu slouží ten třetí?

Mysl Keitha Martina funguje navýsost originálně a přitom pragmaticky a prakticky, takže jeho technické nápady nepostrádají jednoduchost a účinnost. Ostatně, říká se, že geniální řešení bývají jednoduchá. Třetí pár RCA konektorů na zadní straně tak slouží pro pohodlné nastavení zátěže pomocí „náboj" s cinchem a jednoduchým obvodem. Bez připojených odporů (ve standardu se dodávají 100 Ohmů, 470 Ohmů a 1 000 Ohmů) činí hodnota 47 kOhm, vstupní kapacita je pak vždy 47 pF. Co je hodně pozitivní, to je přístup Blue Horizon v oblasti dodávky odporů. Pokud si kvůli netypické přenosce nevystačíte se sadou dodávaných, stačí si Profono zaregistrovat a jako odměnu dostanete dva „náboje" s hodnotami vhodnými právě pro vaši přenosku.

Zajímavé jsou i hodnoty zisku pro jednotlivé typy přenosek – Profono zesílí signál z MM o 41 dB, z MC pak o 50 (Low), respektive 61 dB (High). Keith Martin dobře vyřešil i potenciální problém šumu, zvláště u nízkoúrovňového signálu z MC přenosek – nemalý podíl na tom mají rozhodně i tlusté stěny zařízení a již zmiňované externí napájení. Při poslechu je na pozadí signálu ticho a klid.

Blue Horizon Profono jsme si půjčili k otestování kvalit gramofonu Thorens TD 240-2, protože se nám ale jeho zvuk velmi zalíbil, krátce jsme jej okusili i s VPI Scout a přenoskou Transfiguration Axia. Výstupní signál přihříval Audiomat Opéra Reference 12 případně tvrdil NAD C370. Srovnávali jsme s (pravda, poněkud naddimenzovanou) Nagrou BPS. Signálovou kabeláž dodal InAkustik, Eagle Cable, Monster Cable a QUAD, reproduktorové dráty pak ProAc a opět InAkustik. Napájení měl na starosti Xindak XF-2000B. Poslouchalo se přes redakční Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus, krátce i přes aktivní GENELEC G Two.

Profono má tak trochu ambivalentní zvukový charakter, záleží opravdu hodně na kvalitě nahrávky. Tu dobrou vám podá skutečně ukázkově, tu špatnou vám dá „sežrat". Zvláště lupance, vzniklé na nekvalitním povrchu vinylů se ozvou s až nepříjemnou intenzitou, Profono nicméně bez umírnění propouští sejmutý zvuk který je jen zesílený. Toužíte-li po měkkém, barevně pohádkovém zvuku, tato cesta je vám zapovězena.

V Blue Horizon obdařili svůj phono předzesilovač čistým, přímým laděním, které se snaží v maximální míře ustoupit z výsledného zvuku analogového řetězce. Velmi charakteristická je schopnost udržet hudbu pod kontrolou, ať už hrajete, jak chcete nahlas. Mocné, poklidné údery do velkých bubnů v „Lion in Winter" (Bee Gees | „Trafalgar" | MFSL | 1-263) se nesou prostorem s fascinující dynamikou a samozřejmostí, také ale s trochu menším objemem – Profono sází spíše na střídmou akurátnost, než na naplnění poslechového prostoru do posledního krychlového centimetru. Ve výsledku pomáhá „lehčí" ladění dobrému dojmu z rychlosti a čitelnosti zvukového projevu, i když se tak posouvá od příjemně muzikálního spíše ke studiově vyváženému stylu.

Brilantní, výrazné, ale přitom hladké a spojité jsou třeštící budíky v patrně nejznámějším úvodu rockové historie – v tom u „Time" od Pink Floyd („Dark Side of the Moon" | 1978 | Supraphon | 1 13 2224 ZD). Zvonivá naléhavost rozechvělých kovových ploch je identifikována s bravurou nečekanou u přenoskového předzesilovače této cenové třídy. Nadhled a jistota, se kterou rychle vyžene tón do plné síly, nechá ho intenzivně vyznít a pak můžete dlouho sledovat jeho pozvolné, uvolněně, ale bezchybně kontrolované splývání se zvukovým celkem. A právě celek je tu naprosto realistický, tvrdý kov balancuje na poměrně tenké hraně agresivity a záleží jen na charakteru vašeho gramofonu a přenosky, zda bude cinkot nepříjemný, nebo naopak. Profono se prostě vměšuje jen minimálně.

Je-li nahrávka dobře sejmutá a bohatá na detaily, bude Blue Horizon Profono mezi těmi, kteří dají maximálně vyniknout i drobným informacím. Důkazem budiž nahrávka „Aerial Boundaries" od Michaela Hedgese (1984 | Windham Hill | WH-1032), kde je akustická kytara vykreslená v myriádách odstínů a detailů. Pojí se s tím pocit autority, ve výsledku lehoučce světlejší vyvážení pomáhá pronikavosti a důrazu tvrdě kovového zvuku strun. Právě v takových okamžicích občas Profono inklinuje snad až k přílišné nekompromisnosti, což se u nás projevilo u levnější sestavy Thorens TD 240-2 a přenosky Audio Technica AT-95E. Naopak na měkčím, vřelejším VPI Scout s Transfiguration Axia a áčkovými Pass Labs zesilovači bylo Profono právě tím „neutralizujícím", dokonale se hodícím prvkem. Čistota a přehlednost zvuku, zesilovaného tímto předzesilovačem, nechává velmi dobře vyniknout (či zaniknout, to podle toho, jakými kvalitami disponuje vaše sestava) atributy jako je harmonie, věrohodná barevnost tónů, nebo civilnost projevu (jeden atribut tu však souvisí s druhým).

U Profono je prakticky lhostejno, zda hrajete hlasitě či tiše, zda si zrovna pouštíte nahrávku sólového nástroje, či zda hraje složitější orchestrální kompozice – všechny základní charakteristiky zvuku zůstávají neměnné. Přesvědčí vás o tom „Rapsodie v modrém" (George Gerswhin | Slovenská filharmonie | OPUS | 1975 | 9110 0385), s plným, velmi pěkně prokresleným pianem Josefa Hály s nezkreslenou dynamikou, podpořenou „vzadu" velmi dobře čitelným orchestrem s velmi pěkným oddělením jednotlivých nástrojových sekcí. Živoucí dynamika spolu s rychlým a lehkým zvukem se skvěle, snadno a hlavně dlouhodobě poslouchá, zvláště proto, že zvuk je prostý efektů a přehánění. Možná vás nezaujme na první poslech, o to déle ale může znít.

Blue Horizon Profono je vskutku zajímavý počin, který snad zprvu může působit jako hračka, při bližším pohledu jde ale o naprosto dospělý produkt. Však si projděme všechna trochu dvojznačná fakta – vnější vzhled je až žensky zaoblený, ale přitom vyrobený s téměř vojenskou fortelností, cena není „hubičková", nicméně mezi „dospělými" přenoskovými předzesilovači jde o jednu z nejnižších, vyžaduje od vás trochu úvodní péče (které phono ovšem ne?), nakonec ovšem nabídne díky možnosti absolutně přesného doladění zátěže nejlepší možnou souhru s vaší přenoskou (a až směšně snadné přizpůsobení jakékoliv jiné pouhou výměnou dvou „nábojů"), může se občas přehoupnout přes hranici tvrdosti, je to ale jen díky tomu, že hraje tak lehce, čistě a nechává natolik vyniknout původní nahrávku a charakter přenosky, že za jakákoliv negativa mohou právě ony. Jak říká Keith Martin, jde o „zaplatitelný high end", lépe by snad bylo to upřesnit. Profono vskutku otevírá brány high endového analogového poslechu a plně vyhoví kombinacím gramofonu s přenoskou i v cenové třídě 50 – 100 tisíc. Pochopitelně, že nejde o nejlepší gramofonový předzesilovač na světě, výjimečně zajímavý je na něm ale poměr ceny a výkonu a také to, že si vůbec na nic nehraje. Jak „normální" je jeho ocenění, tak „normální" je také jeho zvukový projev – civilní, lehký, přirozeně barevný i dobře rozlišený. Pokud toto jsou atributy, kterých si při poslechu ceníte a nemáte na phono alespoň trojnásobek ceny modelu Profono, neváhejte. Pokud jste příznivci spíše vřelého, barevného, hutného a tak nějak až onoho elektronkového charakteru, který si mnoho lidí s vinylem spojuje, pak je Profono skvělým důvodem k prověření (a možná i změně) vašeho přesvědčení...

Kč 16 490,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní, originální provedení

+ možnost přesného nastavení zátěže

+ atraktivní cena

+ čistý, energický, dobře rozlišený zvuk

ZÁPORY

- u některých nahrávek (zvláště s povrchovými vadami) může být občas zvuk příliš řízný

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Perfect Sound Group