O produkci méně známé, ale již od roku 1987 fungující značky Norma Audio ze severoitalské Lombardie jste si už něco málo přečíst mohli, neb její aktuální portfolio sestává z velmi atraktivních přístrojů za poměrně atraktivní ceny. Základním kamenem katalogu je relativně kompaktní integrovaný zesilovač Revo IPA-70B.
Ten působí trochu jako variace na vyšší model IPA-140, ale to se týká maximálně některých společných konstrukčních postupů, estetiky a pár součástek, jinak je IPA-70B zcela samostatným produktem. IPA-70B je uzavřena v elegantní hliníkové skříni s rozměry 43 x 35 x 7,5 cm (š x h x v) a tlustými stěnami; díky bytelné konstrukci váží přístroj citelných 15 kg. Spodní a horní stěna mají atypický, zaoblený a směrem vzad se zužující tvar, dodávající liniím zajímavou dynamiku, pod těmito stěnami je ale šasi klasicky pravoúhlé, na bocích osazené masivními chladiči.
Čelní stěně vévodí centrálně umístěný masivní leštěný ovladač hlasitosti s tuhým a příjemně přesným chodem, vlevo od něj je přijímač IR signálu a logo výrobce, vpravo pak jediné ovládací tlačítko přístroje, kterým se dlouhým stiskem zapíná a vypíná a krátkými stisky se cyklickým přepínáním vybírá aktivní vstup. Stav přístroje a vstup označují maličké stavové diody, vyrovnané v jedné linii vedle tlačítka.
Při pohledu zezadu spatříte jak čtveřici velkých terminálů, tak klasickou napájecí zásuvku s kolébkovým vypínačem, tak šest párů cinchů a pod nimi zemnící kolík. Prvních pět vstupů je analogových a linkových, šestý vede přímo do koncových stupňů pro možnost integrace do systémů domácího kina kupříkladu. Pokud by vám skladba vstupů nestačila, výrobce nabízí k dokoupení moduly přenoskového předzesilovače a dokonce i sadu digitálních vstupů, oboje ovšem není úplně za hubičku.
Po odstranění horního krytu zaplesá srdce milovníka pořádku a čistoty. Vše je řádně uspořádané, všechny signálové cesty jsou vedeny po deskách plošných spojů, všechny součástky jsou až pedanticky organizované. Zhruba třetina přístroje v levé části je ještě extra zakrytovaná a pod tímto štítem se nachází napájecí zdroj, jehož vyzařování se tak díky krytu nedostává k ostatním citlivým součástkám. Určitá část obvodového řešení je ale i tak pro jistotu ještě pod dalším krytem.
V napájecím zdroji najdete dvojici 400 VA toroidních transformátorů, jeden pro každý kanál. Proud vyhlazuje šestice velkých filtračních kondenzátorů.Na každém kanálu najdete dva páry výkonových MOSFET tranzistorů, dávajících na každý kanál 70 Wattů do zátěže 8 ohm a 140 Wattů do zátěže 4 Ohmy. Na výstupu je trvalý proud až 24 A, špičkově dokáže zesilovač ustát až 100 A, takže uživí i opravdu "hladové" reprosoustavy. Obvody jsou koncipovány pro práci ve frekvenčním rozsahu 0 - 1 MHz, což naznačuje velkou rychlost zesilovače. Regulaci hlasitosti má na starosti velmi dlouhá tyč, spojená s ALPS modulem, přepínání vstupů mají na starosti relé, v nichž najdete zlato a palladium.
Zesilovač Norma Audio Revo IPA-70B jsme poslouchali v kombinaci s poměrně velkým množstvím systémů. Přístroj rozhýbával repráčky v Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Audiovector SR-3 Avantgarde Arreté nebo i ELAC FS 507 VX-JET a AQ Tango 85. Poslouchalo se z Naim CD5si, Cambridge CXC (přes ASUS Xonar Essence One MUSES MKII v roli převodníku i samostatného zdroje), z VPI Scout Jr. / Naim Stageline a Pro-Ject Elemental s předzesilovači Cambridge Audio 651p a Pro-Ject Phono Box, případně Denon DNP-730AE. U USB připojení se využíval pro oddělení AudioQuest Jitterbug a kabely AudioQuest a Cardas. Porovnávali jsme s Naim Nait XS, Cambridge CXA80, Advance Acoustic X-i120 nebo Block V250. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica a TelluriumQ řad Silver a Black, napájení řešily kabely KrautWire Omega III.
V zásadě by se tato recenze dala zkrátit jednoduchým konstatováním, že IPA-70B je dost podobná svému většímu sourozenci, byť u složitých, hladových a nízkoohmových reprosoustav typu ELAC FS 507 VX-JET už nemá v porovnání se stočtyřicítkou dostatečnou rezervu, ale na tyto limity za běžných okolností spíš nenarazíte. Buďme ale konkrétní...
Třeba kontrabas v "The Beat Goes On" z desky "Companion" Patricie Barber byla basová linka pěkně pevná, bohatá a s nečekaně konkrétním pulsem, drnčící jako napjatá tětiva. Co je však nejlepší, to je jasně koncentrovaný, zaostřený a na danou třídu excelentně kontrolovaný průběh jednoho každého tónu. Je tu cítit, že výrobce vsadil právě na kontrolu a přesnost, spíše než na omračující objem - nástroj má tak akorát váhy a objemu, působí nepřehnaně, ale není ani ochuzený a prázdný. Každopádně už ale cítíte, že hraje velký nástroj a hloubku dokáže zesilovač prosadit i skrze menší reprosoustavy právě díky své autoritě.
Jemná a křehká "The Parting Glass" ze záznamu koncertu Cary Dillon "Live at the Grand Opera House" zazněla s perfektně vytaženým, čistým a lehoučkým hlasem, je skoro až hmotný a blízký, plastický. Zesilovač vystihne i jemné nuance v artikulaci a celkově nabízí velmi transparentní přednes. Vyšší model, pokud lze soudit, nabízí k tomuto ještě pocit vzdušnosti, která je tady spíše neznačená. Hlas je však pěkně bohatý a přednes jasný, s jakýmsi přídechem laskavé muzikálnosti, která jinak až mechanicky precizní reprodukci přináší blíže k hudbě.
Jasné činely v "Misery" od Dave´s True Story (kterou HD Tracks zahrnují do svého balíčku "Ultimate Download Experience") měly nádherně rozlišený ševel, neupadající do "stejnozvuku", každý dopad paličky byl velmi dobře oddělený a dozvuky čitelné. Stejně tak charakter kovu byl jednoduše přirozený, bez příkras a bez stresu. Měli jsme už možnost slyšet znělejší podání, stejně jako o něco objemnější, zesilovač má skutečně tendenci být velmi přesný a čistý v prvním plánu. Výšky jsou i přes vší svou pevnost a přímost kultivované.
Parádně si ale štíhlý zesilovač poradil s dynamikou nástrojů v Haydnově "Smyčcovém kvartetu v D, op. 76, č.5" v podání Engegardkvartetten. Příjemně samozřejmá kontrola pomohla udržet nástroje pod kontrolou i při vyšších hlasitostech, dodala instrumentům pocit velikosti a hloubky, energie byla dobrá a vše hrálo uvolněně, s nadhledem. Dokonce byl cítit i impuls v těch správných okamžicích. Rychlý a čistý zvuk nechá vyniknout nahrávku jako takovou, zesilovač se nijak nepředvádí a udržuje v hudbě přehled a solidní živost.
Norma IPA-70B nabízí i slušné rozlišení, opět díky jasně artikulovaným tónům a čistému, přesnému, rychlému zvuku - díky celkové čistotě nebyl v "Like Minds" ze stejnojmenné desky Burtona, Corey, Methenyho a Hollanda sledovat kterýkoliv z nástrojů, zvuk byl prokreslený, ale jaksi neefektně; detaily tam jednoduše jsou, nezdůrazněné, klidně podané a snadno vnímatelné. Je to příjemně naladěný charakter, který se dá poslouchat velmi dlouho a nemusí kvůli tomu znít měkce nebo vřele. Naopak hraje "rovně" a přesto klidně. Vedle mnohé dnešní produkce se chvíli může zdát, že Norma nepředvádí žádný oslnivý výkon, že je jaksi "jen normální", ale po čase je to právě tenhle charakter, který posluchač docení.
Dobré oddělení levého a pravého kanálu ve smyslu fyzicky-elektrickém nese své ovoce i v oblasti podání prostoru - "Too Darn Hot" v podání Elly Fitzgerald byla opět velmi přehledná a zesilovač dokázal podmanivým způsobem podat proporce scény a jednotlivých nástrojů a to včetně hloubky a rozsazení hudebníků po celé ploše. Vnímáte tak jak pravolevý směr s velmi dobře načrtnutými a neměnnými konturami nástrojů, tak i to, že zpěvačky je vpředu, kdežto kontrabas tak dva kroky za ní, je tam cítit prostor a je snadné prstem ukázat na jednotlivé nástroje.
To nejlepší je ale celek, kdy vás klidná, dospělá a "normální" reprodukce zesilovače nijak nerozptyluje od poslechu, neupoutává pozornost na své vlastní charakteristiky. Třeba tvrdá kytara a masivní, hutná rytmika v "Los" od Rammstein mají švih a drajv, mají energii a hutnost, i když vás nezavalí. Zesilovač jako kdyby vás v podstatě stručně informoval o dění na scéně, jako kdyby to nic nebylo. Hudba tak proudí, je šťavnatá a má díky skvělému timingu a plynulosti schopnost vás strhnout. A to nezávisle na tom, zda jsou to právě teď Rammstein, nebo za chvíli Pink Floyd, nebo o půl hodiny později velká orchestrální klasická hudba. Suverenita a nenásilná samozřejmost přetrvávají.
Italská Norma IPA-70B je v kategorii 50 - 100 tisíc velmi zajímavým strojem. Na poměrně kompaktním půdorysu a s velmi hezkým zpracováním a moderním, čistým designem to není žádný excentrický high end, ale dokáže zapadnout do interiéru. Tím hlavním je ale pocit, že reprodukci má v rukou - v každé chvíli, v každé (snad krom opravdu vysokých) hlasitosti dokáže Norma řídit reprosoustavy tak, aby zvuk byl čistý, jasně čitelný, proporčně věrný a přehledný. Dokáže dát muzice řád a rytmus a nezdá se, že by někde ubírala nebo přidávala. U velkých orchestrálních aranžích a na složitých, hladových reprosoustavách můžete postrádat ve špičkách trochu jistoty, ale ukažte na zesilovač za podobné peníze, kde to neplatí. Pro tyto situace je tu vyšší model... "Malá" IPA-70B ale sdílí většinu jeho kvalitu a stává se tak něčím, co byste si rozhodně měli poslechnout, pokud hledáte ortodoxně pojatý tranzistorový zesilovač, který s klidem a jistotou zahraje co mu pošlete a který se ještě dá zaplatit.
Kč 79 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ na danou cenovou kategorii výjimečně dobrá kontrola reprodukce
+ pevný, čistý a dynamický přednes
+ pocitově "rovný" přednes
+ již má znatelný impuls
+ skvělé, hodnotné zpracování
ZÁPORY
- schází možnost symetrického spojení
- příplatky (moduly, lepší dálkové ovládání,...) jsou poněkud drahé
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Xavian | www.xavian.cz
