Může být rozdíl mezi USB kabely? To je jistě jedna z ožehavějších otázek, kdy puristé a ortodoxní čtenáři mnohdy řeknou, že "to jsou jen jedničky a nuly, takže ne". Jenže ona to tak úplně není pravda, koneckonců stačí vedle sebe postavit základní a špičkový CD přehrávač či streamer a další "jedna-nula" zařízení, kde je rozdíl naprosto jasný. V posledních letech se ozývá nemálo hlasů, které naopak říkají, že právě v digitálních kabelech jsou rozdíly ještě citelnější, než u kabelů analogových. To je téma na dlouhou diskusi, my jsme ale měli k dispozici několik sestav, kde rozdíly byly zřetelné a to i u kabelů v hladinách stovek korun až jednotek tisíc korun.
Jedním z účastníků našeho objevování USB byl i nejnovější kabel tohoto typu od skotských Atlas Cables, firmičky oblíbené pro příjemný zvuk a neúchylné cenovky. Atlas nenabízí kabely, které překonávají svou cenou i leckterou nemovitost, kdepak - většina katalogu se naopak pohybuje v dobře zaplatitelných sférách.
Ani Element USB není výjimkou. Je to jediný USB kabel v nabídce výrobce a řadí se k populární základní sérii Element. Samotný je pouze prozatím, během letošního roku by se měl objevit ještě naopak hodně vysoko posazený USB kabel ze série Mavros. Vnější podoba kabelu je jednoduchá, kabel je tlustý jen 5,5 mm v průměru, vyvedený ve světle béžové a zakončený černobílými, vcelku standardními konektory s pozlacením.
Zajímavější je ale jeho provedení. Uvnitř jsou dva páry vodičů s rozdílnými tloušťkami - datový pár používá vodiče 26 awg, napájecí pak 20 awg. Rozdílné jsou i použité materiály. Na datový pár je použita postříbřená bezkyslíkatá měď (stříbro činí 1,25% kabelu), napájecí pár je pak z běžné mědi, která je "uzavřena" v pouzdře z bezkyslíkaté mědi. Postříbření Atlas používá výhradně u digitálních kabelů, kde pomáhá správnému šíření nejvyšších frekvencí, naopak v analogové doméně je dle filozofie tohoto výrobce podobný efekt nežádoucí.
Kabel je také velmi důkladně stíněný. Datový pár vodičů je stíněn trojitou vrstvou mylarové folie a jako dielektrikum je použit pěnový polyetylen s velkým obsahem vzduchu, napájecí pár je pak v poloměkkém PVC. Díky tomu by izolace proti radiofrekvenčnímu a elektromagnetickému smogu měla být v podstatě dokonalá.
Zajímavostí je, že i v poměrně levném kabelu je použita technologie výroby Ohno Continuous Casting, díky které je ve výsledném měděném produktu znatelně menší množství krystalů a tedy znatelně menší množství přechodů a nečistot v takových místech - běžná bezkyslíkatá měď může sestávat na běžně používaných délkách z tisíců krystalů, kdežto měď zpracovaná postupem OCC jen z jednotek.
Referenčním "vstupním" kabelem se nám stal jen mírně lepší "tiskárnový" USB z běžného obchodu, kde třímetrový kousek koupíte asi tak za stokorunu. Výsledné posuny jsou tak vztaženy právě k němu. Poslouchalo se na kombinaci Naim Nait XS / ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, T+A PA 2000 R / T+A MP 2000 R nebo třeba na Cambridge CXA80 / CXN. Do kombinací občas promlouval ještě zesilovač Yamaha A-S1100. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, propojeno bylo kabeláží TelluriumQ řad Black a Silver. Srovnávalo se i s kabely AudioQuest Pearl a AudioQuest Cinnamon.
Celkově zvuk působí lehce a měkce, příjemně. I kontrabas v "Imagination" z alba "Manhattan" od Hazeltina, Mraze a Drummonda (2006 | Chesky | FLAC | 24 - 96) zněl s mírnou sametovostí a nadýchaností, přitom ale solidní definicí, byť ne s plnou úderností. Naopak vynikající byl rytmus a pocit houpavé plynulosti, každé brouknutí bylo spíše pohlazením, než ranou našponovanou tětivou. Objemově byl bas zcela adekvátní, nástroj nezněl ploše, ale ani dominantě a přehnaně robustně.
Hebkost a klid obzvláště příjemně pomáhá podporovat střední pásmo, zejména pak u vokálů a akustických nástrojů. Cara Dillon a její klavír v "The Parting Glass" ("Live at the Grand Opera House" | 2010 | Bowers&Wilkins | FLAC | 24 - 48) přináší nádherný, až étericky lehký zážitek, ze kterého už vám začínají vstávat chloupky na rukou. Hlas se nedere dopředu, možná je až lehce opatrnější, ale na druhou stranu se nese s čistotou a hřejivostí, kterou byste u kabelu za takové peníze asi nečekali. Ve středním pásmu je patrná volnost a vzdušnost, trochu jako kdybyste někam do systému vložili slušně provedené elektronkové zařízení, tedy bez laciného "teplého" pozlátka.
Činely a kovové perkuse v "Misery" od Dave´s True Story ("Unauthorized" | 2010 | HD Tracks | FLAC | 24 - 96) jsou spíše trochu méně znělé, zato však není ani náznak zvonivosti a nacinkanosti. Kovové tóny jsou pevné, tenčí a přesné, přitom zůstávají jemné, neútočné, se zřetelnou kovovostí (tedy bez plechového efektu). Rozlišení je dobré, dává vám dobrou představu o průběhu tónu i jeho dozvuku, ale zvukový mikroskop Altas Element SC USB není.
Dynamika - opět s ohledem na to, že kabel stojí v základní délce nějakých sedmnáct stovek - vůbec není špatná, věrně zachycené nástroje v "Question & answer" Garyho Burtona ("Like Minds" | 2006 | HD Tracks | FLAC | 24 - 88,2) mají dynamické špičky podané bez stresu, samozřejmě a dění tak působí živě a uvěřitelně, byť takový ten poslední impuls, ta třešnička na dortu stoprocentně živoucí dynamiky tu schází - souvisí to jak s celkovým klidnějším charakterem zvuku, tak i s tím, že kousek energie tu jednoduše schází. Jako kdyby v té půlvteřině, kdy má přijít vyvrcholení, někdo najednou sundal nohu z plynu. Nemáte nicméně nikdy pocit, že by zvuk byl plochý, kontrola je zřejmá a velmi slušná.
Sboristé z Capella Nova v "Missa Brevis Kyrie" Jamese McMillana ("Tenebrae" | 2007 | Linn | FLAC | 24 - 88,2) poskytují svým hojným počtem a několika linkami zpěvu dostatečné množství detailů, které každý systém musí zvládnout přenést. Atlas opět zabodoval svou celistvostí a tím, že spojitý souzvuk sboru dokázal rozdělit na spoustu hlasů, ale nešel tak daleko, aby vás nechal spočítat, kolik sboristů vlastně zpívá a odrazy od kostelního prostoru a další "živé" detaily (tu vrzání, tam odkašlání,...) se přeci jen trošku ztrácí v pozadí a jsou na hranici rozlišitelnosti. Zpěvákům je ovšem rozumět, což u podobného druhu nahrávek nebývá standardem a rozlišení tak patří spíše k těm lepším. Nejsilnější stránkou přednesu Atlas Element je ovšem to, že na takové věci ani nemyslíte a zaměstnává vás hudba jako taková, jako nedílný celek.
Zajímavým zjištěním při porovnávání různých USB kabelů bylo, jak nakládají s prostorovou scénou. V rozložení nástrojů a jejich separaci v "Being Ben" Manu Katchého ("Third Round" | 2010 | Qobuz | FLAC | 24 - 88,2) byl naprosto zřetelný rozdíl, stejně jako v hloubce scény. Atlas jako jediný posadil scénu dozadu za reprosoustavy (což může podporovat i jeho výrazně klidnější a jemnější přednes, než u ostatních), šíře scény byla sice menší, hloubka už ale znatelná a nástroje se nepřekrývaly, byť pocit velké vzdušnosti mezi nimi také nepanoval. Celá hudební scéna byla však dostatečně přehledná a lokalizace instrumentů dostatečně přesná.
Přes všechnu svou jemnost a kultivovanost dokázal Atlas Element na okázale rozmáchlé skladbě "Perry Mason" Ozzyho Osbourna ("Ozzmosis" | 2014 | Qobuz | FLAC | 24 - 96), že umí zahrát i pěkně od podlahy. Hutná, rytmicky podmanivá a energická písnička byla plná energie a ani hodně nahlas nebylo stopy po hranách a ostrostech, stejně jako měl zvuk jasnou hloubku a plnost. Nesmetl nás velikostí a úderností basu nebo ostrostí kytar, ale švih hudbě rozhodně nescházel. Možná právě díky tomu, že celková říznost skladby i mixu byla zklidněna charakterem kabelu.
Vyplatí se investovat do kvalitního USB kabelu? Ano... Je velký rozdíl mezi USB kabely sto až tisícikorunových tříd? Ano... A ne. Záleží totiž velice na použitém systému. Třeba na zesilovači Cambridge CXA80 byly rozdíly ve sférách opravdových nuancí, odhalitelných jen opakovaným zkoumáním přesně definované části skladby, na ASUS už bylo rozeznání rozdílů celkem bezproblémové a na systému T+A bylo znát, že mezi kabely jednoduše rozdíl panuje. Všechny kabely bez výjimky pak přehrály supermarketovou šňůru v jednom každém ohledu - takže zpět k první otázce. Ano, koupit kvalitní USB kabel se vyplatí a pokud počítač není vaším primárním zdrojem signálu, nebo vaše sestava patří spíše víc směrem k levnějším sférám, pak v zásadě "už stačí" kabel z kategorie těchto základních. Z námi srovnávaných pak nejpříjemněji, nejmuzikálněji, nejuvolněněji a přitom nejvěrněji hrál právě Atlas Element SC USB, kterému můžete své uši svěřit na celý dlouhý den a nepocítíte nudu ani únavu, jakkoliv jeho klidný a velmi jemný, až trochu "analogový" charakter jde proti většině a možná nemusí každému vyhovovat.
Kč 1 690,- (1 m)
Kč 4 190,- (5 m)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ patrně nejlepší zvuk v dané cenové kategorii
+ již čistý, příjemně vyrovnaný a hladký zvuk
+ přirozená uvolněnost
ZÁPORY
- zpracování není zrovna ohromující (ale adekvátní ceně ano)
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Smart HiFi | www.smarthifi.cz
