Němečtí Audio Physic jsou možná trochu nenápadnou značkou, ale nedávno oslavené třicetileté výročí jasně říká, že vědí, co činí. Jejich mottem je "No Loss of Fine Detail" (tedy "Bez ztráty jemných detailů") a styl jejich reprosoustav je nezaměnitelný. Většina modelů je dynamiky zakloněná dozadu, základní řada Classic ale - tak jak to napovídá název - ctí spíše klasičtější, konzervativnější formu.

Série Classic je na trhu již mnoho let, poslední inkarnace ale prošla celkem zřetelným pozměněním koncepce, aby byla "více lifestyle" a vhodná pro moderní interiéry. Patrně se to povedlo - sloupek je štíhlý a i když se nabízí i v klasických dýhách, teprve se sklem na povrchu získává ten správný šmrnc. Možná vás až zarazí, jak malinká ozvučnice je, vezmete-li v potaz odvážně definovaný frekvenční rozsah a cenu - a také jaksi nesouhlasí počet reproduktorů ve třípásmové koncepci.

Na přední straně kabinetu je v horní části oddělená plocha potažená akusticky pohltivým materiálem, v níž je středobas a vysokotónový měnič v těsné blízkosti. Ať ale budete obcházet ozvučnici jak chcete, nikde nenajdete ten žádoucí basový reproduktor - je to proto, že je schovaný uvnitř skříně a to nejen kvůli designové čistotě.

Skleněné stěny vypadají velice dobře, stejně jako se k velice čistému, geometrickému designu hodí i černá zadní strana s jediným párem terminálů, nebo usazení celé reprosoustav na základovou desku pomocí mohutných nožek a další zvednutí od země pomocí vysokých hrotů. Právě mezerou mezi ozvučnicí a základnou "vytéká" energie basového měniče.

Reprosoustavy Audio Physic poznáte i podle řešení tweeteru - kopulka je obklopená pórovitou pěnou s hvězdicovým výřezem, což má za úkol omezovat nežádoucí difrakce. Stejně tak typickým řešením je fázový nástavec ve středobasovém kónusu s tupým koncem místo typické špičky.

Classic 20 skutečně patří mezi skladné sloupky - s výškou 105,5 cm, šířkou 17 cm a hloubkou 29 cm se vejdou i do malých místností, váha 18 kg ale vypovídá o bytelné konstrukci malého kabinetu z MDF profilů, kombinovaných s adekvátním povrchem (sklo nebo dýha) za pomoci 2 mm tlusté vrstvy akrylátu.

Za váhou stojí i vnitřní konstrukce skříně. Středobas a tweeter mají vlastní pracovní komoru, vlastně tak trochu "regálovku ve sloupku", uvnitř jsou dále jak vertikální, tak horizontální příčky pro zlepšení pevnosti. Dole u paty je vlastní zpevněná skříň pro basový měnič s dolů mířícím bassreflexovým výdechem, membrána je orientovaná do strany. Přední stěna, zejména kolem měničů, je ještě dále vyztužená.

Měniče pochází z vývojových a výrobních kapacit Audio Physic, basák má průměr 18 cm, středobas 15 cm a vysokotónový reproduktor 3 cm. Ani jeden nepochází ze špičkových firemních "holografických" reproduktorů a výrobce k nim vlastně nic konkrétní neříká.

Čím se naopak firma chlubí, to je na danou třídu excelentní frekvenční rozsah 34 - 30 000 Hz (byť bez udávané tolerance), poměrně vysoká charakteristická citlivost 89 dB a nízká impedance 4 ohmy. Dělící frekvence ani další údaje zůstávají nezmíněné.

Sloupky Classic 20 jsme poslouchali v jihočeském studiu Hifi Home Art a to ve společnosti elektroniky Creek Evolution 50CD / Creek Evolution 50P, napájené přes IsoTek EVO3 Polaris a EVO3 Initium. Propojeno bylo kompletně kabeláží Nordost Blue Heaven.

Basů v "Indigo Dreamscapes" DeJohnetta, Methenyho, Hakcocka a Hollanda ("Parallel Realities Live..." | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) na tak kompaktní stavbu ozvučnic vlastně až úžasně moc, navíc to nebyl bas nekonkrétní a měkký, ale naopak i s ohledem na třídu famózně kontrolovaný, pružný, utažený a rychlý, provázený pěkným fyzickým impulsem a důrazem. Celkově možná schází jistý dojem fyzičnosti, to byste po přeci jen kompaktních reprosoustavách chtěli moc, ale o to čitelnější a konkrétnější basy jsou. Líbil se nám i lehounký sametový nádech, který celkovou pevnost zlidšťoval a zbavoval tvrdosti.

Podobným stylem pokračují Classic 20 i ve středním pásmu, kde i na zvukově průměrném záznamu hlasu Barryho Whitea v "You´re my first, the last, my everything" ("The Ultimate Collection" | 2000 | Mercury | 560 471 2) cítíte rychlost a přesnost, přičemž to špatné v nahrávce není nijak akcentováno a je tím pádem dobře snesitelná. Není to úplně transparentní přednes, reprosoustavy nevytáhnou vokál do popředí, ale přesto je čitelný a zřetelný, abyste se už nemuseli pro srozumitelnost soustředit a pátrat.

Nejvyšší tóny jsou pak kultivované, všemožný cinkot, břinkot a další kovové zvuky činelů a dalších kovových perkusí v Methenyho "Spirit of the Air" ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) mají objemu právě tak akorát v poměru k ostatním frekvencím (ale rozhodně nezapadají do pozadí), jsou spíše zemité a konkrétní, šum i té nejjemnější linky už Audio Physic zvládají rozlišovat a udržovat každý nástroj v jeho čitelné lince, jak by to tak u high-endu mělo být. Cinknutí činelu vzniká rychle a lehce a má solidní znělost, kontrolovaným průběhem se dobře hodí do celkového charakteru.

Výtečná je pak dynamika, to rozhodně ano - moc pěkně sejmuté nástroje v "Gimme Shelter" v podání Patti Smith ("Twelve" | 2007 | Columbia | 82876872512) mají žádoucí živost, reprosoustavy hrají s chutí, razantně a dynamiky mají na rozdávání, je to soustředěné, je to důrazné a je to výbušné a přitom bohatě stačí elektronika dobrá, ale ne nějak extrémně drahá. Classic 20 jako kdyby hudbu snad ještě povzbuzovaly, aby byla živější. Možná je tu cítit trochu větší důraz na basech, ale hudba má drajv a šmrnc, který stojí za to.

Rozlišením se Classic 20 řadí k solidnímu standardu své třídy, v "My Mini and Me" od Gwyneth Herberth ("Clangers and Mash" | 2010 | Naim | naimcd137) udržely pěkný pořádek, byť to nebyl žádný hon za maličkými detaily, nuancemi a podobně - jejich důstojný, dospělý přednes netlačí na jednotlivosti, ale spájí vše do organického a dobře čitelného celku. Cítíte z nich již to, že nehrají nijak násilně, že jsou to opravdu dobře udělané a dobře, přesně hrající reprosoustavy. Vokál je tak už dobře prokreslený a expresivní, aniž by působil přehnaně nebo naopak nedostatečně.

Co je pak famózní, to je podání prostoru hudební scény; je cítit, že měniče navrhovali titíž lidé, jako ty z "holografické" série ve vyšších modelech. Dění v "Losing Hand" Harryho Belafonta ("stereoplay Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay) bylo parádně rozvrstvené, vlastně excelentně rozvrstvené a to jak v pravolevém směru i přes nesymetrické rozestavení reprosoustav (jedna blíže zdi); zvuk má naprosto parádně podané tři dimenze, věrohodné proporce hráčů i scény jako takové, mezi instrumenty je čisto a vzdušno, vše působí pěkně propojené, nesmáčknuté, nelimitované roztečí ozvučnic nebo jinou překážkou - zvuk prostě volně dýchá v prostoru. I dění v hlubších vrstvách kdesi v pozadí je dobře rozložené a rozlišené, vše je prostě přehledné a výtečné.

A když přijde na pěkně razantní a valivou "Motherfucker" od Faith No More ("Sol Invictus" | 2015 | Reclamation! | 5050954429629, Classic 20 pokračují se svou klidnou kontrolou a autoritou, dokážou předat tu hutnou atmosféru a předvádí až nečekaně velkou toleranci k (ne)kvalitě nahrávky. Hudba má šťávu, má naléhavost, má velký bas a má švih tam kde o má mít a i když to není ten pocit fyzického tlaku jako třeba na skutečném rockovém koncertu, je to velmi zábavný přednes.

Audio Physic Classic 20 jsou velmi dobré reprosoustavy, vlastně mnohem lepší, než jsme původně čekali. Samozřejmě v téměř stotisícové hladině nemají už nárok být problematické, ale přesto - když koukáte na velmi pěkně designově pojatý kabinet s relativně skromnými rozměry, nečekáte ten basový objem a důraz, který umí vykouzlit, stejně jako nečekáte tu autoritu a kultivovanou dospělost, kterou předvádí. Dostanou vás pak celkovou kontrolou, čitelností a podmanivým, rytmickým charakterem, který dobře drží pohromadě a je nenásilně organizovaný a příjemně plynoucí. Classic 20 jsou skladné a stylové, přesto technicky promyšlené a smysluplné reprosoustavy, které možná dávají maličko více akcentu do basu, ale jinak hrají opravdu výtečně a jsou ozdobou své cenové třídy.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením koberci, záclonami a poměrně velkým množstvím prvků Sonitus Acoustic, byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

U naměřené křivky je vidět naprosto jasně nástup na hranici kolem 50 Hz, zřetelná špička bude produktem výdechu basových tónů ze skříně; ačkoliv by hodnoty napovídaly, že basu bude tak akorát, reálné poslechové zkušenosti hovoří o dostatku. Možná to není optimálně rovná křivka, nicméně od 50 do 20 000 Hz se vejde do kýžené tolerance +/- 3 dB.

Impedanční křivka (červená) není úplně poklidná, na druhou stranu pokud elektronika ustojí propad až pod 3 ohmy na 65 Hz, neměl by být žádný další problém. Podobně ani elektrická fáze není vyslovená past na elektroniku, jakkoliv zesilovač se slušnou zásobou výstupního proudu se bude hodit.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 83 690,- - ořech, třešeň

Kč 86 990,- - lesklá bílá, lesklá černá

Kč 93 990,- - speciální barevná provedení

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velice pěkné designem i zpracováním

+ na tak maličké sloupky výtečná kontrola a překvapivá hloubka basu

+ velmi pěkný prostor

+ velice pěkné podání průměrně nahrané hudby - univerzálnost

ZÁPORY

- přeci jen pocitově temnější vyvážení

- nedodají fyzická tlak, pokud to máte rádi

--- --- --- --- ---

DISTRIBUCE: Voice Audio | www.voice-audio.cz 

PRODÁVÁ: Hifi Home Art | www.hifihomeart.cz 

fSdílet

Tweet