Dnešní požadavky uživatelů na komfort bydlení a na provoz budov jsou značně vysoké, stejně jako technické a technologické možnosti řízení a správy budovy. Ne vždy je ale předem známo v jakém rozsahu je samotné ovládání zařízení potřebné a jak moc inteligentní by budova vlastně měla být - aby nedocházelo k nadbytečné pracnosti při instalaci řídicích prvků a zprovoznění všech funkcí, nebo k neúměrnému navyšování investičního rozpočtu budovy. Vše platí i opačně: je třeba zajistit, aby při projektování stavby nedošlo k neuváženému omezování funkčnosti a komfortu řízení, které by pak budoucí uživatelé či obyvatelé mohli postrádat, nebo které by vedly k vyšším provozním nákladům budovy.

Jak řekl Albert Einstein: "Věci by měly být tak jednoduché, jak je to jen možné – ale ne jednodušší."

Chci ve svém domě řídicí systém? Bude pro mě lepší využití decentralizované logiky na základě EIB/KNX, nebo bude lepší využít komplexní péče od integrovaného ovládání? A potřebuji vůbec, aby měl můj dům nějaké IQ?
Pokusím se nastínit základní principy, jak v praxi zvolit vhodný rozsah řízení v inteligentním domě a jaký typ řídicího systému je pro danou aplikaci nejvhodnější, a detailněji na integrované centralizované řídicí systémy, ideální pro využití v rezidenčním sektoru.

Inteligence pro rodinné domy a byty

Privátní bydlení je specifická oblast, kde se nasazení (rádoby) inteligentní elektroinstalace nebo komplexního integrovaného ovládání za poslední dobu stalo téměř standardem a která v tomto směru zažívá bouřlivý rozvoj.
Výhody vyplývající z možnosti zvýšení komfortu bydlení, úspor energií a vzájemného provázání všech domovních systémů jsou již všeobecně známé. Podobně jako je v domě samozřejmé řízení topení a klimatizace (MaR), zabezpečení (EZS/EPS), AV systém nebo Multiroom ozvučení, kamery (CCTV) atd., je dnes již samozřejmá integrace ovládání všech instalovaných domovních systémů s možností pohodlného ovládání z jednoho uceleného uživatelského rozhraní a možnost vzdálené správy.

Jenže - na jednu konkrétní stavbu ovšem existují při realizaci a užívání minimálně čtyři různé pohledy:
První reprezentuje reálné možnosti hardware domu: množství a typy instalovaných zařízení, které mají být součástí inteligence, jejich základní funkcionalita, možnosti ovládání nadřazeným systémem, kabelová příprava, vzdálenosti a prostorové uspořádání stavby, atd.
Druhým je představa o finální podobě a funkčnosti domu, tak jak si investor vyhledal potřebné informace a jak si ji na jejich základě "vysnil", případně jak mu dodavatel daného systému vše (barvitě) popsal. Zahrnuje počty a provedení ovládacích rozhraní, řešení koncových prvků, možnosti naprogramovaných funkcí a ovládání po internetu, bezchybnou spolupráci všech nainstalovaných zařízení a bezporuchový provoz po řadu let.
Třetí pohled je tvořen vlastním použitým řídicím systémem a jeho reálnými možnostmi, počínaje limity maximálního počtu periferií systému (tlačítka, ovladače, výstupy, komunikační kanály), přes dosažitelnou rychlost odezvy systému na akce uživatele (stisk tlačítka, vstup do nějaké zóny, nastavení daného celkového režimu domu, atd.) dále možnosti připojení a funkcionalita ovládání instalovaných zařízení (typickým představitelem nesplněných přání na funkčnost mívají garážová vrata a vjezdy), přes možnosti samotného programování (konfigurace výběrem z předdefinovaných funkcí vs. zcela volné možnosti programování a výsledná velikost celého projektu), a konče osobním výkonem dotyčného programátora nebo realizačního týmu.
Čtvrtým a neméně důležitým pohledem na inteligentní ovládání domu je univerzálnost a intuitivnost použití pro všechny ostatní obyvatele domu – inteligentní systém je dostatečně inteligentní jen tehdy, když si rozsvítí světlo nebo spustí televizi i příchozí návštěva, aniž by musela být nejdřív seznámena s výbavou domu ukrytou ve zdech nebo technických prostorách.

Společným průsečíkem těchto pohledů je dosažitelná doba realizace a celková cena projektu – ve vztahu k rentabilitě investice do inteligentního řízení i k výslednému poměru "cena/výkon".
Ne všechny typy inteligentních systémů dokážou vyhovět všem výše uvedeným oblastem současně. Pro danou aplikaci je však možné najít optimální kombinaci řídicích prvků, např. stmívání světel řešit moduly KNX nebo RF moduly X-Comfort či X-10; topení, AV techniku, rolety atd. pak řešit nadřazeným integrovaným ovládáním CRESTRON.
Pokud se záměr investora shoduje s výsledným produktem, nabízí takový inteligentní dům svému majiteli opravdový komfort a značné úspory provozních nákladů minimálně 10-20% ročně (dle velikosti stavby a rozsahu řízení).

Částečná Inteligence

Inteligentní systémy malého rozsahu mohou zahrnovat jen např. AV techniku, TV a několik světel v obývacím pokoji, zbytek stavby může být proveden "klasicky" – světla s běžnými stěnovými spínači, topení s jedním centrálním termostatem, atd. Obdobně může být v domě řešena jen inteligentní elektroinstalace pomocí modulů KNX, X10/Powerline, Elnika, Moeller X-Comfort a podobně, ale bez vazby na AV techniku, ozvučení, bazén nebo komunikaci s MaR.
Takové částečné řešení může v řadě případů plně vyhovovat potřebám uživatele – zejména v případě výbavy malých bytů, kde většinou není nutné příliš řešit zlepšení regulace vytápění.

V řadě případů ale začne po jisté době užívání systému majiteli vadit omezená celková funkčnost domu – tím více čím je osazený řídicí systém "chytřejší" a jaké nabízí možnosti, a pak je systém postupně doplňován o další funkce a připojená zařízení – zpravidla s podstatně vyššími náklady na realizaci než by tomu bylo při komplexním návrhu hned z počátku.
Proto je důležité na takový případ myslet a maximální pozornost věnovat alespoň kabelové přípravě, aby mohl být systém řízení postupně rozšiřován.

Typické příklady z praxe: Dodatečná instalace TV v jídelně/baru, případně i s lokálním ozvučením, které mají být napojeny k hlavní AV sestavě v obývacím pokoji (většinou je třeba z baru regulovat hlasitost a volbu pořadu hlavní AV sestavy). Bez nezbytné kabelové přípravy je to prakticky neřešitelný problém, takže se buď audio-video-řízení problematicky přenáší po LAN nebo rádiově, a nebo se musí zasáhnout do zdí. Další typický případ je např. řešení ovládání multiroom-ozvučení v koupelně: výběr pořadu a nastavení hlasitosti reprodukce předem z centrálního ovladače v obývacím pokoji je nepraktické, podobně jako z mobilního přístroje (který je v koupelně vystaven mnoha nebezpečím a nikdy není po ruce, když jej potřebujeme). Pokud je ale k tlačítkům světel již dříve přivedeno rezervní datové vedení, je možno do stěny integrovat lokální ovladač nebo jiný vhodný prvek.

Centralizované Integrované ovládání

Centralizované ovládání (AMX, CRESTRON, Loxone, RTI, Control4 apod.) je principielně řešeno jednou hlavní řídicí jednotkou, ke které jsou ostatní periferie, sběrnicové systémy, komunikační kanály a všechna koncová zařízení nějakým způsobem připojena (nemusí přitom jít čistě o hvězdicovou topologii připojení). Pokud jsou takto k řídicí centrále napojeny pokud možno všechny domovní instalované systémy, jedná se o integrované ovládání.
Řídicí centrála je pak středobodem vytvořené inteligence - běží zde vlastní výkonný program, určující chování celého domu. Tato koncepce v sobě implicitně obsahuje některé výhody i nevýhody: umožňuje plné provázání všech napojených zařízení s rozsáhlou funkcionalitou, sestavenou skutečně "na míru" dle přání uživatele, a realizovat tak plně integrované ovládání se snadno vytvořitelným uživatelským rozhraním a efektivní vzdálenou správou. Centrální řídicí jednotky mívají velmi dobrou podporu ovládání AV techniky, domácí komunikace, a možnosti napojení dalších funkčních celků domu pomocí (mnoha) sériových komunikačních linek RS232/485 nebo Ethernet. Na druhou stranu může tato topologie vést k značné zátěži řídicí centrály a rozsáhlému výkonnému programu, což klade vyšší nároky na výkon jednotky a nutnost použití mocných softwarových nástrojů nebo vyšších programovacích jazyků.

Modulárně řešené řídicí systémy s decentralizovanou inteligencí naproti tomu mají topologii propojení "každý s každým", i když reálné provedení připojení tvoří zpravidla jen částečné sítě nebo dílčí okruhy. Vzájemná komunikace mezi moduly (aktory, senzory) je pak nastavena pomocí konfiguračního software – určí se který modul od kterého přijímá povely a jak na ně má reagovat. Výkonný program pak běží v každém modulu, je tedy dedikovaný speciálně pro danou dílčí úlohu toho kterého modulu. Toto řešení zpravidla umožňuje pouze určitou konfiguraci chování daného modulu (výběr z připravených funkcí), než "ryzí" programování, takže výsledná funkčnost systému nemusí plně uspokojit potřeby uživatele domu. Výhodou jsou levnější a jednodušší procesory v modulech, krátký čas pro nastavení systému a vyšší robustnost sítě prvků jako celku.

Teze, fámy, realita: poruchy řídicího systému

Technika je jen technika – a tudíž může docházet k poruchám. Některé mohou vést k závažnému narušení provozu budovy, některé "jen" znechutí uživatele, jedná-li se o drobné nedostatky funkčnosti a vyskytují-li se opakovaně. Proto je třeba řízení domu navrhovat tak, aby byl výskyt chyb omezen – jak správnou přípravou a volbou hardware, tak i pečlivým programováním systému, s ošetřením předpokládaných i nepředpokládaných (krizových) mezních situací.
Výrobci jsou si nároků na dlouhodobou spolehlivost dobře vědomi a své produkty i vývojové prostředky podrobují náročným testům, aby snížili na minimum četnost výskytu poruch. Dobře navržené produkty pak mohou na dané aplikaci pracovat bez poruchy i desítky let.

Při nevhodném návrhu systému nebo chybách v konfiguraci či programu však může docházet k nestabilitě řídicího systému, a to jak v případě centralizovaného ovládání, tak i v případě modulárního systému.
Každá koncepce má svá slabá místa – u centralizovaného ovládání je to jednoznačně řídicí jednotka (resp. v praxi její napájení nebo časem slábnoucí zdroje připojených periferií), u decentralizovaného ovládání to bývá komunikační vrstva (rušení sběrnice/sítě nebo chyby napájení), zvláště jsou-li sdíleny s jinými domovními prvky – typicky LAN a internet.
Inteligentní systém musí také vykazovat dobrou stabilitu a vyhovující rychlost nastartování po obnovení výpadku napájení 230VAC.

Z tohoto důvodu je dobré už při přípravě a realizaci projektu myslet na následný servis inteligentního řídicího systému a kritická místa domu nějakým způsobem zálohovat – zejména zajistit vstupy do objektu, osvětlení chodeb a schodů, připravit možnost aktivovat nouzový režim topení atd. Dobře navržený řídicí systém by měl na některé poruchy včas upozornit, případně uchovat záznam (log) událostí pro následnou analýzu.

Integrované řídicí systémy CRESTRON

Řídicí systém CRESTRON, viz www.crestron.com  je celosvětově považován za dlouhodobého průkopníka a leadera v oblasti centralizovaných řídicích systémů, s tradicí již 40 let.
Již zpočátku byl vývoj produktů zaměřen nejen na ovládání osvětlení a rolet, ale především i AV techniky, včetně výroby mnoha zajímavých AV komponent se špičkovými parametry – dnes je v produktové řadě tohoto výrobce více jak 2500 položek, počínaje dotykovými panely, řídicími centrálami, senzory, stěnovými tlačítky a příslušenstvím, přes multiroom ozvučení, AV servery, maticové přepínače až po HighEnd audio zesilovače a procesory řady PROCISE. V současnosti je i předním výrobcem řady produktů pro nekomprimovaný digitální přenos HD videa a distribuci signálu DigitalMedia, a multiroom rozvodu zvuku Sonnex. Systém DigitalMedia distribuce zvuku a obrazu a jeho přenosu po optice byl využit na Zimních Olympijských Hrách 2010 ve Vancouveru (CAN).

Všechny řídicí centrály CRESTRON mají velmi vysoký výpočetní výkon a prakticky neomezený paměťový prostor pro výkonný program, sériové a IR drivery, a jsou spolu s dotykovými panely programovatelné z téhož vývojového prostředí CrestronStudio, nebo SIMPL Windows a VT-Pro-e. Jednotlivé typy řídicích centrál se mezi sebou liší pouze výbavou a počtem vestavěných periferií: dle typu 1-6 porty RS232/485, 4-8 porty IR nebo one-way RS232, relé a nalogovými vstupy, slot pro CF Memory card atd. Všechny typy mají 1-2 Ethernet porty RJ-45 s vestavěným web-serverem a možností encryptování komunikace.
Základním sběrnicovým rozhraním centrál je Cresnet, sběrnice typu RS485 s napájením 24VDC a možností osadit dalších 253 zařízení, vč. dalších centrál nebo dotykových panelů; podobně centrály, dotykové panely a některé AV komponenty využívají komunikace s dalšími 250 zařízeními typu Client/Server po síti LAN/Ethernet, a umožňují připojit prakticky libovolné průmyslové a technologické zařízení, převodníky komunikačních protokolů, projektory, satelitní přijímače, AV receivery, atd.).

Taková modularita, vysoký výpočetní výkon a velký paměťový prostor umožňuje v praxi pokrytí nejen malých aplikací (typicky ovládání AV sestavy, světel a rolet), tak i značně rozsáhlých objektů nebo rezidencí, s plně nastavitelným uživatelským rozhraním a prakticky neomezenými možnostmi programování.
Nezanedbatelnou výhodou centrál CRESTRON je jejich minimální energetická náročnost, pouze cca 2-4W (!), takže je možno bez komplikací realizovat inteligentní řízení i v úsporných nebo pasivních domech.
Díky malé spotřebě nejsou v řídicích jednotkách zdroje tepla a ventilátory (pohyblivé části), a tak je dosaženo velmi dlouhé životnosti bez jakékoli údržby.
V ČR je v provozu přes 100 instalací s centrálami CRESTRON starších 10-15 let, pracujících bez jediné poruchy.

Ekonomika provozu řídicích centrál CRESTRON zaručuje návratnost počáteční investice do zařízení během několika let. Např. "základní model" centrála CRESTRON MC3 ve srovnání s technologickým PC vykazujícím průměrnou spotřebou kolem 150W se jen na cenách spotřebované el. energie vrátí typicky za 5-6 let – nehledě na to, že PC je po takové době již zpravidla na odpis, a CRESTRON centrály přitom v sobě obsahují všechny výše zmíněné možnosti integrovaného inteligentního ovládání pro celý dům.

Programování řídicích systémů CRESTRON

Sebelepší hardware by byl bez správného programu jen prázdnou schránkou. Inteligenci vtiskne řídicí centrále a tudíž i inteligentnímu domu pouze dobrý programátor (ať je jím dodavatel systému, nebo nadšený hobbista-uživatel). A každý programátor potřebuje pro realizaci svých představ a požadavků zadavatele použít výkonné konfigurační a vývojové prostředí.

CRESTRON zdarma poskytuje softwarové nástroje pro 2 třídy zařízení:
- VT Pro-e: grafické prostředí pro tvorbu uživatelského rozhraní – aplikovatelné pro dotykové panely nebo ovladače s displejem, pro produkty Apple (iPhone/iPAD) a Android, případně pro PC/MAC rozhraní Xpanel.
- SIMPL: vývojové prostředí pro tvorbu výkonného programu – lze aplikovat do všech centrál CRESTRON; umožňuje objektové programování graficky reprezentovaných symbolů (obdobu logických hradel OR, NAND, klopných obvodů, zpožďovacích linek, dekodérů atd., a je doplněno možností vytvoření vlastních symbolů v jazyce SIMPL+ (fůze jazyka C a Java).
- Crestron Studio: unifikované vývojové prostředí zahrnující VT Pro-E, SIMPL, SIMPL C# a další konfigurační nástroje

Dále je k dispozici celá řada dalších sw produktů CRESTRON, určených pro komunikaci s hardwarem, nebo pro zjednodušení konfigurace systému pro danou aplikaci:
- Toolbox: software pro komunikaci s hardware, nahrávání projektů, upgrade firmware, diagnostiku systému na dané aplikaci, načtení IR příkazů z dálkových ovladačů atd.
- System Builder: výkonný nástroj pro rychlou konfiguraci a vytvoření designu dotykových panelů pro danou aplikaci, jehož výstupem je automaticky vygenerovaný projekt pro centrály a dotyk. panely (v zdrojovém kódu, je tedy dále editovatelný pomocí VT-Pro nebo SIMPL.
- Adagio Composer, Prodigy Composer, Digital Media Tools, D3Pro: konfigurační nástroje dalších tříd produktů CRESTRON nebo systému osvětlení, jsou součástí aplikace System Builder
- Fusion: Serverová / PC aplikace pro Energy managment a monitoring připojených zařízení
- RoomView: Serverová / PC aplikace pro správu a ovládání zařízení v rozsáhlých budovách a administrativních centrech, včetně systému pro rezervace prostor/zdrojů (Shedulling)

Výrobce samozřejmě mimo vlastního vývoje produktů, firmware a software zajišťuje i rychlou, obsáhlou a prověřenou On-Line podporu produktů a programování.

Přestože je naprogramování nebo konfigurace inteligentního systému podle požadavků zadavatele komplexní a různorodá činnost, je možno základní typy inteligentních systémů vytvořit relativně rychle.
Snahou je samozřejmě využití opakujících se programových modulů v maximální míře, ale zejména v oblasti rezidenčního bydlení to není plně možné a pak může být programování (kteréhokoli řídicího systému) velmi pracné.
Proto výrobce nabízí i nástroje pro "rychlou" konfiguraci systému (např. System Builder), ale rychlost vzniku projektu zde bývá vykoupena menší variabilitou při vytváření specifických funkcí, které si uživatel přeje – např. design dotykových panelů využívá pevnou strukturu pro daný typ zařízení, vzhled (skin) volitelný jen z několika šablon, omezené možnosti při zpracování komunikace s některými technologickými prvky (typicky MaR).

V praxi se osvědčilo řešení problému urychlení programování pro typické a často se opakující druhy aplikací nabídkou předem vytvořených projektů, určených zejména pro byty, malé a středně velké rodinné domy. Jádrem systému je centrála a ovladač Crestron, případně Android/Apple, ovládající vytipované AV komponenty v hlavní místnosti, doplněné o multiroom systém pro 4 nebo 8 audio zón. Napojení silových okruhů, stěnových ovladačů a regulace teploty je řešeno pomocí rychlých I/O periferií Sator, speciálně navržených pro použití s centrálami Crestron (příp. i jiných výrobců nebo domácího PC) – více na stránkách www.perys.cz
V tomto případě je možné velmi rychle (během několika dní) kompletně zprovoznit inteligentní řízení osvětlení, rolet, nezávislého topení v obytných zónách, regulace topení v kotelně a napojení několika běžných komponent AV techniky v obývacím pokoji a napojení na EZS nebo vstupní bránu. Uživatel si může zóny osvětlení, rolet a topení intuitivně ovládat z několika typů ovladačů nebo mobilního zařízení/telefonu, konfigurovat si základní funkce domu a kombinovat ovládání s běžnými stěnovými tlačítky nebo IR ovladači. Přitom je zcela zachována možnost volného rozšiřování programu a doplňků systému inteligentního ovládání domu – systém tak tvoří výkonný a všestranný základ pro budoucí potřeby uživatelů domu.
Zvláštní důraz byl kladen na snížení investiční náročnosti řídicího systému; díky vlastní produkci prvků Sator je cenová úroveň pro aplikaci rozsahu běžného rodinného domku srovnatelná nebo i nižší, než v případě „malých" řídicích systémů (RTI, Control4, Loxone) a přitom „je to stále CRESTRON", se všemi možnostmi rozšiřování a efektivního programování libovolných funkcí.

Praktické rady pro Váš Inteligentní Dům

Při realizaci stavby domu nebo programování řídicích systémů je vhodné dodržovat jisté zásady, aby byl ve finále celý systém intuitivně ovladatelný, spolehlivý a energeticky úsporný a přinášel uživateli komfort. Inteligentní dům by měl být majiteli partnerem, ne samostatnou a svéhlavou jednotkou.

Co je důležité, na čem trvat a čeho je lepší se vyvarovat? Uvedeme zde v několika větách to podstatné pro každý běžný domovní systém - tak jak se v praxi daná řešení osvědčila, příp. neosvědčila:

Kabelová příprava
ANO: určitě základní a velice důležitá část každého domu, v každém případě doporučuji nepodcenit toto část stavby. Následné řešení chybějících kabeláží RF moduly (CRESTRON, Moeller X-Comfort) nebo PowerLine moduly (Powerhouse X10) je elegantní pouze s menším počtem prvků, a lze tak řešit jen některé úlohy.
Zásada číslo jedna: nevíme-li předem zda bude nějaké vedení v domě potřeba, tak jej stejně instalujte. V tomto případě stačí z technické místnosti do daného místa napájení 230VAC a 2x kabel UTP (Cat5E>); budoucí zařízení bude jistě možné i za několik let na tento kabel připojit. Podobně je vhodné všude ponechat 1x UTP kabel k danému zařízení jako rezervu (nad počty kabelů určené projektem – pro budoucí potřeby je to investice přímo k nezaplacení!). UTP je kabel běžně využitelný pro všechny běžné platformy komunikace a přenos signálu. Vždy nechávejte dostatečně dlouhé vývody kabeláží v daném umístění!
NE: rozhodně se nevyplatí šetřit na počtech kabelů nebo žil v daném kabelu a opomíjet rezervy. Je dobré věnovat se možnosti vzniku rušení, souběhům se silovými trasami a podobně; je třeba vyvarovat se vytvoření zemních smyček (tedy správně zemnit technologické části, a kabeláže vést z tech. místnosti v maximální možné míře hvězdicově – nárůst nákladů na kabeláže je vždy menší než náklady na hledání a odstraňování problémů s rušením.

Umístění řídicí jednotky
ANO: řídicí jednotky prakticky všech centralizovaných systémů ovládání mívají provedení buď na DIN lištu do rozvaděče, nebo jsou určeny pro vestavbu do racku 19" (výšky 1-2U). Pro větší systémy se osvědčilo řešení umístění v racku v technologické místnosti, případně i s montáží zvláštního malého rozvaděče pro jednotky na DIN, tedy mimo silových rozvaděčů. V racku je pak většinou dost místa (mělo by být!) na všechny propojky, napájecí adaptéry a drobné periferie. Takový rack nebo lokální rozvaděč vždy obsahuje silové okruhy i slaboproudé a síťové prvky, takže je jejich rozmístění v dedikovaném rozvaděči jednodušší. V technologickém racku jsou umístěny i síťové prvky a IT modem; pokud je v domě multiroom ozvučení, budou v racku i společné AV komponenty a vše bude dobře propojitelné a snadno servisovatelné na jednom místě (z pohledu uživatele jedno místo pro případné resety sítí, mediaserverů a ovládání). V ostatních (patrových) rozvaděčích jsou pak umístěny jen stmívače a případně periferie I/O pro tlačítka a ovládání světel. Řídicí jednotku je také možno umístit spolu s AV technikou např. v obývacím pokoji, ale je dobré všechny dráty a propojky ukrýt za dvířka nějaké nábytkové skříňky.
NE: řídicí jednotky a jejich nutné příslušenství zabírá poměrně dost místa v technologickém racku nebo rozvaděči (vždy mnohem víc než projektant nebo zadavatel očekával). Navíc je třeba myslet na možnost rozšíření inteligentního systému v budoucnu – nedostatek místa se pak stává závažnou překážkou jak pro servis zařízení nebo modifikaci komponent, tak pro rozšiřování systému a může majiteli velmi zkomplikovat další plány. Navíc se těsný prostor (bez ventilace) může poměrně rychle vyhřát zbytkovým teplem z osazených prvků a může tak docházet až k výpadkům systému nebo sítí, nemluvě o snížení životnosti spínaných zdrojů (typickým silným zdrojem tepla jsou zesilovače multiroom ozvučení, které někdy i velmi intenzivně vyhřívají ostatní elektronická zařízení umístěná v témž racku). Stísněný prostor také často bývá zdrojem rušení a interferencí mezi komponenty a propojeními.

Svorkovnice a konektory
ANO: všechna zařízení v domě jsou propojena kabely, na jejichž koncích je nějaká svorka nebo konektor. Předpokladem je samozřejmě použití doporučených typů nebo typů dle ČSN/DIN, jak pro silové vývody, tak i pro slaboproudé prvky. Myslete na to, že konektor podle provedení může mít jistou velikost, vývod může být "vzpurný a neohebný" a občas může být třeba konektor vypojit a zapojit – je třeba v tomto ohledu počítat s rezervním místem, kabeláže vyvazovat a technologické prvky vhodně uspořádat. (totéž platí i opačně – někdy může být třeba s kabely/přístroji pohnout, a neohebné nebo špatně vyvázané vývody se mohou "samy vypojit"; opětovné zapojení pak může být úkol jen pro opravdu šikovné a trpělivé). Po nějakém čase je vhodné svorky znovu utáhnout nebo s konektory zahýbat, aby se obnovily dobré kontakty spojů.
NE: provedení konektorů (nebo alespoň délky a vyvázání jejich vývodů) musí zamezit tomu, aby při chybném propojení jednoho komponentu k druhému nemohlo dojít k poškození zařízení – např. jiným (cizím) zdrojem nebo přepólováním, nadměrnou připojenou zátěží, přepětím a podobně. Zní to samozřejmě, ale praxe je často jiná (např. oblíbený ethernet konektor RJ45 bývá na zařízeních využíván i pro různé jiné účely; řadové zásuvné svorkovnice (Phoenix) lze omylem zapojit do jiného místa na zařízení, případně "užší" do "širšího, atd.) Stejně tak je nutno zabránit náhodnému dotyku vývodů vypojených ze svorek s jinou kovovou nebo dokonce živou částí v rozvaděči nebo racku, následky bývají fatální!

Sítě, LAN, Internet
ANO: dnešní inteligentní systémy aktivně využívají připojení k LAN a internetu. Rychlost internetového připojení bývá zpravidla vyšší než vyžadují technologické prvky, ale je nutno myslet na rychlost a propustnost domácí sítě LAN, případně domácí "uživatelskou" síť oddělit od technologické. Je nutno zajistit dostatek volných IP adres (a ethernetových, příp. PoE portů!) v domácí síti pro všechny předpokládané technologické prvky, nejen pro komponenty řídicího systému. Také je třeba připravit možnost vzdáleného připojení (z WAN) včetně řízení přístupu do domácí sítě, hesel a případně šífrování komunikace (řídicí centrály CRESTRON podporují SSL/SSL2, nebo je možno řešit šifrování již na úrovni routeru vhodným VPN agentem nebo podobnou aplikací).
NE: pozor na kolize IP adres, které se mohou vyskytnout při kombinaci DHCP a přednastavených statických IP adres v systému – je vhodné v nastaveních routeru omezit rozsah DHCP mimo oblast kde jsou systémové statické adresy. Pokud je společná domácí síť LAN pro PC i domovní technologie, stream CCTV atd., je nutné volit velmi rychlý a kvalitní síťový switch/router, jinak mohou nastat nepříjemné prodlevy, výpadky komunikace nebo zamrzání routeru (velmi častý případ pro "malé" domácí ADSL routery).

Wifi
Wifi připojení si zaslouží samostatný odstavec, byť je nedílnou součástí domácí LAN. Je třeba mít na paměti, že se jedná o slabé místo komunikace mezi uživatelem a zbytkem sítě, a že se jedná o bezdrátové připojení, se všemi výhodami i nevýhodami.
Dnešní inteligentní systémy prakticky bez vyjímky využívají jako ovladač jedno z možných uživatelských rozhraní iPhone/iPad nebo Android, případně i další typy zařízení, včetně PC/MAC. Wifi síť (většinou plně vyhovuje standard 11b/g) musí mít kvalitní pokrytí domu signálem, takže pro větší objekty je nutné instalovat více AP přístupových bodů. Podle typu ovladačů bývá někdy problém roaming mezi AP body (přecházení s ovladačem po domě), takže je třeba síť správně zkonfigurovat nebo instalovat prvky umožňující wifi managment.
Z praktického hlediska může podle nastavení jednotlivých PC nebo mobilních zařízení docházet k různě dlouhým prodlevám při připojení a přihlašování k wifi (zejména při sleep/wake stavech mobilních zařízení) a následné aktualizaci dat uživatelského rozhraní, někdy až desítky sekund, což může být pro uživatele silně iritující. Podobný efekt má i kolísající síla signálu, samozřejmě tím nemyslím mezi podlažími, ale např. v blízkosti stěn nebo oken.

RF ovladače, Rádiová komunikace, Powerline komunikace
ANO: rádiové ovládání je pohodlný a komfortní způsob ovládání zařízení, pokud jsou dodrženy vhodné podmínky, podobně jak je tomu v případě wifi sítě. Je třeba zajistit vhodné pokrytí signálem, neumisťovat vysílače/přijímače blízko kovových povrchů atd. a počítat s možností použití dalších bezdrátových prvků (nejen inteligentního systému) v budoucnu – například doplnění čidel EZS, tlačítek nebo aktorů tam kde není možno využít kabeláž. Ovládání, stmívání a přenos signálu lze relizovat i po existujících silových kabelech, s prvky Powerline, např. X10. V nouzi o kabely je to relativně levné a rychlé řešení, při správném návrhu i poměrně spolehlivé.
NE: výhody RF nebo Powerline komunikace se mohou snadno změnit v nevýhody až noční můry, dojde-li k rušení přenosu, a tím k výpadkům ovládání, zasekávání prvků s nutností restartů nebo omezení dosahu ovládání (vzdálenosti od přijímače). Ne všechna zařízení (i když mají CE certifikaci výrobce) se chovají k ostatním přístrojům ohleduplně, někdy může docházet k silnému rušení (rádiovému i šířícím se po napájení do sítě 230VAC), znemožňujícímu zcela funkci RF nebo Powerline prvků. Čistotu a odrušení síťě 230VAC lze řešit speciálními filtry a opakovači signálu, někdy stačí jen najít spotřebič způsobující problémy a buď jej přepojit na jiný okruh či fázi, případně jej vyměnit za jiný. V případě rušení RF komunikace bývá řešení složitější a s neurčitým výsledkem – ale je dobré vždy začít hledat problém u RF přijímače, který mívá v takovém případě zahlcený vstupní díl a tudíž minimální citlivost. Zdroje rádiového rušení jsou různé a bez odpovídající výbavy se obtížně hledají - často jsou jimi stmívače, točivé elektrospotřebiče (např. trvale zapnuté motory ve VZT), ale třeba i převaděče GSM/TV v blízkosti objektu.

Žárovky, zářivky, LED a stmívání osvětlení
ANO: kvalitní a příjemné osvětlení vytváří interiér, stmívatelné osvětlení navíc komfort a atmosféru. Díky tomu, že je stmívání dané zóny vždy dražší než jen vypnutí, a díky tomu že ne všechna světla lze stmívat je třeba předem vytipovat zóny v objektu, které budou stmívatelné a které nikoli. Výhodné je stmívání kombinovat s nestmívatelnými zónami, a umožnit tak plynule nastavitelnou úroveň osvětlení objektu za příznivější celkovou cenu. Stmívání umožňuje vytvářet nastavitelné světelné scény s jemnými přechody, vytvořit večerní atmosféru a zejména realizovat decentní(!) noční orientační přisvětlení. Inteligentní systém pak přisvítí i podle venkovních podmínek, nastaveného času, nebo aktuálního režimu domu. Stmívání je proto téměř nezbytností instalovat v obývacím pokoji, ložnici, dalších obývaných místnostech, a také v průchozích chodbách a schodištích. Velmi doporučuji kombinovat i různé typy zdrojů světla – tj. zářivky, kompaktní zářivky a zejména LED světla doplnit žárovkami (zářivky a LED vyzařují světlo jen v několika diskrétních spektrálních čarách, což není pro zrakový vjem přirozené, běžné zářivky navíc "skrytě" blikají). Cenově i funkčně velmi zajímavou variantou stmívání je využití DALI nebo lépe DMX komunikace a lokálně umístěných předřadníků pro (RGB) LED pásy. Stmíváním světel lze docílit i nezanedbatelných úspor energie.
NE: některé stmívače mohou mít naopak značnou vlastní spotřebu (i několik W) v setmělém, případně i ve vypnutém stavu, což se může projevit v bilanci pasivních a nízkoenergetických staveb. Je proto vhodné silové napájení okruhů se stmívači oddělit od ostatních světlel a to pak vypínat dalším prvkem, pokud již stmívače nejsou tímto spínáním vybaveny z výroby. Dalším častým úskalím je skutečnost, že různé typy světel vyžadují různé typy stmívání, typickým příkladem jsou elektronická trafa halogenových žárovek, nebo předřadníky kompaktních zářivek (často a špatně nazývaných "úsporné žárovky"), které se při stmívání buď poškodí, nebo poškodí stmívač, případně světla samovolně blikají, atd. V praxi to znamená, že např. záměr nahradit v domě žárovky kompaktními zářivkami nebo LED světly nemusí proběhnout zcela bez komplikací. Jiný typ problémů je v maximální zatížitelnosti stmívače (příkonu světel) a s tím souvisejícím vlastním ohřevem stmívačů. Typy v provedení do instalační krabice mají proto poměrně malé povolené proudy do zátěže; typy pro montáž do rozvaděče mívají značné prostorové nároky a při provozu mohou dosahovat povrchových teplot i 50°C (nejméně ztrátového tepla vzniká při minimálním a maximálním svitu, nejvíce při nastavení "napůl"). Při návrhu stmívání osvětlení je třeba zohlednit i některá provozní a konstrukční omezení: zářivky nelze stmívat od 0%, zpravidla nasazují až kolem 10% příkonu, kdy je znát nestabilita výboje nebo obtížné starty trubic (zejména ke konci životnosti). LED světla mají velmi nelineární průběh intenzity svitu s příkonem, svit od 0% do cca 20% velmi rychle stoupá, zatímco pak již velmi zvolna, takže se využije jen malá část rozsahu regulace a nastavení požadované (nízké) úrovně je obtížné, nebo jsou znatelné skoky intenzity svitu. Pozor: LED světla jsou relativně úsporná, ale mohou mít nad očekávání silný vlastní ohřev.

Rolety, Žaluzie, stínění
ANO: k roletám je třeba podle typu připravit správnou kabeláž, připravenou pro řízení inteligentním systémem. Zpravidla jsou rolety osazeny dvouvinuťovým motorem, napojených na vedení CYKY5x1.5 z nejbližšího rozvaděče, kde je umístěn příslušný spínací prvek (1 kontakt pohybuje roletou dolu, druhý nahoru, případně jeden kontakt spíná pohyb, druhý přepíná směr). Vývody musí vést ke každému roletovému motoru, každé vinutí motoru musí mít svůj spínací prvek). Speciální typy zatemnění mohou mít jiné požadavky na kabeláž, např. napájení 24VDC a datovou linku. Využitím venkovních rolet se značně zlepšuje tepelná pohoda v objektu, v zimním období se výhodně omezí ztráty tepla okny; Roletami a jejich zavíráním při odchodu lze zvýšit ochranu objektu. Důležitým bodem je volba ovládání, v dané místnosti by měl být alespoň jedno tlačítko (nebo 2-tlačítko) společné pro všechny rolety, jednotlivé rolety pak mají detailní ovládání na dotykových panelech nebo dalších ovladačích inteligentního systému.
NE: Běžné rolety nemívají standardně řízení polohy lamel (neposkytují datový nebo analogový výstup o aktuální poloze). Přesto je častý požadavek (i když většinou neopodstatněný) na přesné nastavení polohy rolety. Pro tento účel je vhodné volit speciální typy pohonů (např. CRESTRON), nebo nastavit inteligentní systém tak, aby polohu rolety vyhodnocoval na základě krajních poloh a časování pohybu. Regulace naklápění lamel a propustnosti světla je možné řešit i regulací dle úrovně osvětlení měřeného interiérovým čidlem (vyžaduje kabelovou přípravu a vhodné umístění).

Garážová vrata, Vjezdy, Vstupy
ANO: otevírání vjezdové brány a garážových vrat je samozřejmá a často využívaná funkce inteligentního domu. Mimo dodaného RF ovladače od dodavatele vjezdu je vjezd monitorován a ovládán zevnitř domu – zpravidla tlačítkem v garáži nebo vstupní hale, a tlačítky na terminálu intercomu, domovního telefonu nebo dotykového panelu řídicího systému. Pokud není z domu vidět přímo na vjezdovou bránu, je velmi žádoucí náhled z venkovní (otočné) kamery, v každém případě ale je nutná indikace stavu brány nebo garážových vrat (zavřeno, nezavřeno, příp. pohyb vrat).
NE: problémem bývá skutečnost, že pohony vjezdů a vrat nemívají běžně možnost inteligentního řízení – ty univerzálnější typy mají vstupy zvlášť pro směr otevřít/zavřít/stop, někdy dokonce i výstupy koncových dorazů krajních poloh, ostatní většinou jen jeden vstup pro cyklicky volenou funkci otevřít/zavřít, shodnou s funkcí RF ovladače – zde není občas možné naprogramovat nějakou jednoznačnou sekvenci, např. "zavřít vjezd". Situaci může řešit dodatečná instalace indikace stavu zavřeno, případně pohyb brány. Některé jednotky mají blokovaný příjem příkazů nějakou dobu po posledně přijatém povelu, což může znemožnit např. částečné potevření brány. Pokud jste navíc uživatel-chovatel domácího často utíkajícího mazlíčka, může být otevírání brány z domu, bez přímého dohledu, silně nežádoucí operace.

Stěnová ovládací tlačítka
ANO: nezávisle na typu inteligentního systému (modulární systémy nebo centralizovaný systém) je a zřejmě vždy bude stěnové tlačítko základním uživatelským rozhraním pro každého uživatele objektu. Proto by u vstupu do každé místnosti měla být stěnová tlačítka, minimálně pro celkové ovládání osvětlení, celkové zatemnění, příp. pro ovládání AV techniky a ozvučení (není-li v dané místnosti jiný ovladač nebo dotykový panel) inteligentního systému. Detailní nastavení každého svítidla, světelné scény nebo rolety nebo si uživatel provádí z uživatelského rozhraní ovládání. Výhodou může být jednoduché a levné připojení k řídicí jednotce – buď kominikační sběrnicový kabel, nebo jeden vícežilový kabel (SYKFY/UTP) pro celou skupinu tlačítek v místnosti. Pokud mají použitá tlačítka optickou indikaci nebo noční podsvit, nabízí se tak významné zvýšení komfortu pro uživatele.
NE: jsou-li použity sdružené funkce osvětlení a rolet na daném stěnovém tlačítku, musí být jeho použití logické a intuitivní, a musí se chovat synchronně se stavem řídicího systému – tyto vlastnosti ve velké míře závisí na správné konfiguraci nebo naprogramování řídicí jednotky nebo modulů/aktorů. Pozor: Při větším počtu tlačítek může u některých sběrnicových systémů nastat zpomalení reakce inteligentního systému na stisk daného tlačítka, např. na rozsvícení světla. Pro uživatele je mez rozlišení zpoždění zhruba 0.1sec, mez použitelnosti je maximálně do 0.2sec. Při vyšším zpoždění už je ovládání nekomfortní, uživateli navozuje pocit znečištěného nebo nespolehlivého kontaktu, ovládání je pak velmi nepříjemné. Taková situace může při nevhodné konfiguraci inteligentního systému nastat již při počtu 20-30 tlačítek (množství běžné pro menší byt!). Tlačítka bez zpětné indikace stavu bohužel nelze rozumně využít pro regulaci hlasitosti nebo ovládání multiroom ozvučení, proto je v takové místnosti třeba počítat s přípravou na osazení lokálního zónového ovladače. Je třeba počítat s tím, že v běžném rodinném domě může být 100-200 tlačítek, je tedy nutno volit jejich napojení pomocí vhodného a rychlého hw (viz výše zmíněné I/O moduly Sator).

AV technika, Multiroom ozvučení, Media servery
Ovládání AV techniky a redukce množství IR ovladačů jednotlivých komponent je jeden z hlavních důvodů instalace (integrovaného) inteligentního systému v rodinných domech a bytech. Vzhledem k různorodosti ovládaných zařízení se jedná o značně obsáhlou oblast řešení komfortního bydlení. V komerčních prostorech nebo v případech distribuce Audio-Video signálu do více zón nebo koncových zařízení (projektory, nahrávání, zóny ozvučení atd.) bývá využití centrálního ovládání nezbytné. Programování ovládání může tvořit nejpracnější část celé aplikace, a podle typu a chování AV komponent ani nebývá triviální – je nutno zajistit správné časové zapínací a vypínací sekvence, dekódování informací z přístrojů, čtení playlistů a přehrávaného obsahu, přívětivé uživatelské rozhraní pro uživatele, v případě centrální AV sestavy a multiroom ozvučení i správnou distribuci signálu do jednotlivých zón a přenos signálu, lokální ovládání (i centrálních přístrojů) v zónách AV, atd.
Napojení řídicího systému se v zásadě provádí pomocí IR ovládání (načtení kódů z dálkových ovladačů), nebo stále častěji pomocí komunikace RS232 nebo Ethernet. Někdy je nutná kombinace obou typů (např. zapínání a volba vstupů TV je jednoznačná pouze po RS232, zatímco pohyb v menu nebo zvukové/obrazové režimy jsou dostupné jen po IR.
AV komponenty jsou prvky domu, které se relativně často obměňují (TV s vyšším rozlišením, SAT příjem, media servery, nové audio a video formáty, atd.), takže jejich zapojení, signálové trasy a ovládání by mělo umožňovat jejich co nejsnadnější výměnu.
Plné napojení AV techniky v domě, spolu s potřebnou volností tvorby vyhovujícího uživatelského rozhraní je doménou "velkých" řídicích systémů, jako AMX nebo CRESTRON. V případě většiny modulárních resp. sběrnicových systémů na bázi KNX nebo PLC bývá podpora ovládání AV komponent nulová, případně omezená jen na několik málo proprietálních komponent. Situaci v tomto ohledu postupně částečně zachraňuje osazování nových typů AV komponent a spotřební elektroniky ovládáním po Ethernetu, případně možnost ovládání pomocí speciálních aplikací pro mobilní zařízení Apple/Android.

Intercom, CCTV, EZS

ANO: již při projektování a volbě daného (autonomního) domovního systému je vhodné vyřešit možnost napojení na inteligentní dům, a zjistit funkce, které dané zařízení nabízí. V případě kamer a CCTV je to možnost náhledu obrazu ze zvolené kamery na dotykovém panelu řídicího systému, případně na TV nebo domácím intercomu, pohyblivé kamery umožní navíc přímé ovládání nebo nastavení pozic a zoomu podle stavu domu; v případě intercomu je to pak možnost komunikace i mezi dotykovými panely nebo vstupním tablem, a zejména indikace vyzvánění nebo příchozího volání pro řídicí systém (pro spouštění náhledů na panelech/TV, příposlechu zvenčí, osvětlení vstupu atd.); v případě EZS je nutné napojení výstupů ARM/ALARM (mívají všechny typy EZS), nebo lépe plné komunikace o stavu jednotlivých čidel a případně i simulaci systémové klávesnice (umožní to aktivaci nejpoužívanějších funkcí inteligentního domu, tj. reakci na odchod, příchod, řízení přístupu nebo indikaci poruch včetně servisních hlášek a vzdálené ovládání, a velmi žádané přisvětlení interiéru podle pohybu osob). Výhodná je možnost připojení řídicího systému (ŘS) k GSM hlásiči EZS, kvůli odesílání alarmů, poruch a systémových hlášek. EZS a ŘS mohou svou funkčnost výhodně kombinovat a vzájemně se doplňovat.
NE: funkce EZS lze realizovat přímo řídicím systémem, ale může nastat problém se strukturováním hesel a přístupu, případně s výhodným pojištěním objektu a certifikací. Proto je lépe volit autonomní systém a jen plně využít daných možností připojení k ŘS. S tím ovšem úzce souvisí problém rychlosti komunikace mezi EZS a ŘS, případně vyšší zátěž procesoru řídicí jednotky způsobená množstvím událostí v objektu – např. často používané EZS Paradox, Satel, Honeywell/Galaxy, Siemens atd. mají reakční dobu mezi aktivací PIR čidla a reportem zprávy do ŘS až 2sec, což v například na schodištích může být nedostatečné až nebezpečné – je pak nutno čidla EZS ve vytipovaných místech objektu doplnit speciálními rychlými detektory pohybu přímo spojenými s ŘS. Rychlost komunikace zásadně ovlivňuje i typ propojení (RS232/Ethernet vs. RS485), a množství zón a čidel v objektu; jednotka EZS by měla samovolně vysílat zprávy o aktuálním dění v systému – pokud musí ŘS iniciovat postupně dotazy na aktuální stav jednotlivých čidel ve větším objektu, mohou být reakční doby na pohyby osob pro řízení světel nepoužitelné, v krajním případě může masivní komunikace citelně zpomalovat reakci celého řídicího systému.

Topení, TUV, HVAC
ANO, ANO, ANO: Kvalita topení a tepelná pohoda v domě je základním předpokladem spokojeného bydlení. Dnešní elektronické systémy umožňují realizovat jednoduché i velmi složité algoritmy regulace vytápění, kdy je dosažena příjemná teplota v obytných místnostech současně s úsporou energií a paliv. Inteligentní řídicí systémy vnáší do této oblasti předpoklad komfortní (víceúrovňové) regulace topení v každé místnosti, resp. tepelné zóně. Centrální jednotka a senzory jsou relativně velmi levné, výstupní prvky spínající topné zdroje nebo přívod tepla do zón také, a vhodným algoritmem topení lze v běžném rodinném domě uspořit vůči "klasickému systému topení" s jedním centrálním termostatem více jak 20-30% energie. Proto se vyplatí nasazení řídicích jednotek pro regulaci topení do objektu i jen pro topení a ohřev teplé užitkové vody (TUV).
Regulace topení a ohřevu TUV je řešena buď zcela autonomně dodavatelem MaR, v zásadě systémem sběru dat a ovládání výstupů založeném na reguuláterech PLC. Tyto jednotky většinou (ale ne vždy) umožňují komunikaci s nadřazeným řídicím systémem nebo integrovaným ovládáním. Funkci MaR může zcela realizovat řídicí jednotka inteligentního systému, s výhodou napojení a vazby na ostatní domovní systémy, zejména EZS, případně meteostanici – zjištění režimu domu, odchody a příchody, pohyb osob v budově, počasí a venkovní teplota, report poruch nebo uživatelských hlášek. Rozsáhlé celky a velké budovy jsou v takovém případě zpravidla kompletně řešeny decentralizovanými inteligentními prvky KNX nebo LONWORKS s centrální správou a dispečerským dohledem; rodinné domy v menším rozsahu bývají takto řešeny také, ale výhodněji zde bývá použit centralizovaný inteligentní systém – funkčnost topení může být provedena přesně na míru pro danou budovu, a centrála ŘS pak vychází levněji právě o cenu autonomní regulace MaR, jenž by jinak musela být použita (tj. významná finanční úspora). Takto provedená regulace topení může vycházet cenově překvapivě příznivě.
Systém topení bývá vícestupňový, kdy se postupně topí podlahou, pak radiátory nebo fancoily, případně VZT, klimatizacemi nebo přímotopy, zdroji tepla může být kombinace kotlů, TČ a alternativních zdrojů, a uživatel má kompletní a přehledné ovládání režimů topení, nastavených teplot a útlumů, měřených teplot, časování, vazby na další systémy, klimatizace, bazénové technologie atd.
Často je v rodinných domech volena střední cesta - systém topení je tvořen jednotkou MaR zajišťující jen základní regulaci kotelny, zdrojů tepla a chladu, a centrálou řídicího systému, která zajišťuje sběr dat, měření teplot v místnostech, rozvod tepla do jednotlivých topných zón a komfortní ovládání topných systémů.
Jednotky MaR a ŘS spolu komunikují většinou po sériové lince RS232 nebo častěji RS485 (ModbusRTU nebo proprietární komunikační protokol). Komunikace přes LAN (Ethernet) je samozřejmě možná, ale oproti RS232/485 zde mohou nastávat výpadky komunikace s mnohdy vážnými důsledky. Spojení centrály ŘS s jednotkou MaR/VZT/HVAC pomocí KNX nebo běžněji LONWORKS je rovněž standardizované a funkční, ale zbytečně celkově prodražuje technologie domu (vyžaduje interface LONWORKS/Ethernet pro ŘS, většinou podobný interface pro jednotku MaR a nastavení rozsahu komunikace od systémového integrátora LON/KNX). Jedná-li se o větší rezidenci nebo dům s mnoha topnými zónami (např. 40 a více), probíhá na sběrnicích čtení teplot a výstupů poměrně rušná komunikace - může tak být nutné vyhradit pro regulaci HVAC samostatnou centrálu řídicího systému (např. systém čtení cca 100 senzorů teplot/RH s rozlišením 0.1°C/1% v běžném provozu rodinného domu posílá data do řídicí jednotky častěji než každých 200ms!).

Klimatizace
Chlazení a klimatizce jsou většinou součástí systému HVAC a regulace topení, někdy se ale jedná pouze o autonomní systém pro chlazení domu v letním období. V takovém případě se přímo nabízí začlenit klimatizaci do algoritmů vytápění. Klimatizace však mívají často omezené možnosti ovládání – interiérové jednotky se ovládají pomocí IR ovladačů, které u některých výrobců a typů jednotek (Daikin, Toshiba) používá velmi dlouhé IR kódy a naprostá většina čteček inteligentních systémů si s nimi neumí poradit. Ovládání pomocí IR je navíc jednosměrné, takže uživatel nemá informaci o aktuálním stavu jednotek.
Komunikace klimajednotek mnoha výrobců s nadřazeným inteligentním systémem je mnohdy smysluplně realizovatelná jen pomocí LONWORKS, ale naštěstí v poslední době přibývá i výrobců, kteří se speciálně věnují produkci univerzálních interface-boxů pro různé typy nebo řady klimajednotek, zpravidla využívajících standardní a „vždy rozchoditelný" protokol MODBUS.
Výhodou napojení klimatizací k ŘS je pak komfortní systém chlazení/topení, s nižší spotřebou energie oproti autonomní klimatizaci, s vhodnou reakcí na odchod/příchod do objektu, a s nižší investiční náročností, není-li v objektu plánovaná VZT. Uživatel má přehled o režimech klimatizace a report poruch nebo servisních žádostí.

Rozumný Inteligentní Dům

Samotný řídicí systém nezajistí zcela komfortní bydlení a rozumné chování domu z hlediska energetické náročnosti nebo pobytu osob. Dům dotváří až jeho celkové řešení, kde by všechny prvky měly být v rovnováze.
Dům by měl být velmi dobře tepelně izolován, s co nejnižší energetickou náročností, a s co nejmenším počtem technologických celků, které pokryjí rozumně koncipované požadavky uživatele nebo majitele na život v takovém domě.

Klimatizace nebo naddimenzované zdroje tepla mohou být v mnoha případech lépe nahrazeny vhodnou dispozicí domu, vnějším stíněním slunečního svitu, vhodnými materiály stěn, tepelnou izolací a solárním ohřevem vody. Topení např. regulovat s aktivním využíváním různých stupňů útlumu, s rozlišením zda je dům prázdný jen několik hodin během dne, celý den, nebo delší dobu. Inteligentní systém by měl vypínat silové okruhy, některé spotřebiče, cirkulaci TUV nebo části technologických celků v době nepřítomnosti, atd. Větrání raději realizovat přirozené s kontrolou otevření oken dle počasí, než cyklicky spínat venilátory VZT.
Není vždy nutné řešit v domě např. 15 zón ozvučení s 10 různými zdroji filmů a hudby, když se v domě během dne sejdou maximálně 4 lidé, žijící převážně v 5-6 místnostech. Nikdo si nespustí současně všechna instalovaná rádia, media nebo TV, když v otevřeném a propojeném prostoru obývacího pokoje, jídelny, kuchyně a haly může smysluplně z reproduktorů hrát jen jeden pořad. Raději než mít v domě 5 zón s AV technikou přehrávači a TV displeji, je lépe nekompromisně "předimenzovat" jedinou aktivně používanou sestavu v obývacím pokoji a jinde volit střídmější řešení.
Někdy méně znamená více.

Na druhou stranu nemá smysl šetřit na praktických a často používaných prvcích – v případě inteligentních systémů je to např. osazení hlavního uživatelského rozhraní (dotykového panelu) nejen v obýváku a ložnici, ale třeba v často navštěvovaném bazénu či terase, a ve vstupních prostorách.
Může být např. příjemné a současně praktické měřit s teplotami také relativní vlhkost vzduchu, a v garážích či skladových prostorách regulovat teplotu nad teplotu rosného bodu, nebo prostě mít po telefonu přehled „jak je doma".

Inteligentní dům by měl být uživateli partnerem – neupozorňovat na sebe při jeho příchodu domů nebo při večerní relaxaci žádnými nadbytečnými funkcemi, ale spíše pouze nenápadně vykonávat rutinní činnosti. Inteligentní systém v domě je ROZUMNÝ právě tehdy, když si jej člověk-obyvatel běžně neuvědomuje - ale má vždy k dispozici jeho přednastavené funkce, když je potřebuje.

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha